Blahoslavení vy!

Když byl Karel IV. zvolen římským králem, začal budovat svou říši na svatých – každému místu, které považoval za důležité, sháněl „základ“ v podobě svatého, byť různě rozsekaného či uvařeného. S těmito svatými budoval velmi silné společenství. Harmonický svět, jak si jej středověký člověk představoval, měl svůj řád – a neplatily v něm hranice smrti, protože společenství církve nepodléhalo bariérám národním ani bariéře smrti. Máme tu tedy první prvek Karlovy říše: svaté.

Karel se rozhodl učinit z Prahy střed svaté římské říše a tehdejšího světa, a proto v ní shromáždil svaté, kteří mu byli zvlášť drazí – vzpomeňme jen nedochované kaple Všech svatých na Novém Městě Pražském, která stála na místě dnešního Karlova náměstí. V Praze však nalézáme jiný prostor, který lze označit za velesvatyni, lépe řečeno za nebeský Jeruzalém. Takto je totiž pojata kaple sv. Václava, v jejíž proporcích a ostění, obloženém drahými kameny a zlatem, nalézáme ozvěnu apokalyptické vize sv. Jana.

Vchází se do ní portálem, nad nímž nalézáme vyobrazení Krista jako Vládce světa na mozaice zachycující Poslední soud. Avšak nebeský Jeruzalém v tomto pojetí není chápán pouze jako místo, do něhož dojdeme a v němž již budeme učiněni blaženými: kaple jako prostor svatých, v němž je chrámem Beránek, je místem, do něhož lze vstoupit již nyní.

Vchodem do nebeského Jeruzaléma je nám společenství svatých – společenství Kristových svatých a společenství svatých darů, které on nám nabízí.

Svatí jsou pro nás hmatatelnou připomínkou, že blahoslavenství nejsou ničím, co by vykonal Bůh jako zázrak lusknutím prstů. Blahoslavenství jsou cestou Božího království, v němž Syn vykonává vládu již nyní. Blahoslavení jsou ti, kdo volí cestu blahoslavenství, a upravují tak cesty Kristu, aby mohl vstoupit do našeho nitra, které je samo obrazem Jeruzaléma. Byť k nám vchází Pán, sedě na oslátku, palmovými ratolestmi jej můžeme vítat již dnes – nemusíme čekat na přeměnu, ale můžeme zvolit cestu svatých, cestu života.

Společenství svatých darů, tj. eucharistie, jehož se účastníme spolu s ostatními křesťany, uskutečňuje již nyní náš vstup do nebeského Jeruzaléma a velmi intimní společenství se svatými, přáteli Božími a přáteli našimi. Blahoslavení, kdo z nás budou pozváni – a doufejme, že to budou všichni – k hostině Beránkově, při níž se nám daruje bez závojů a symbolů, „tváří v tvář“.