Boží humor
Humor božský a člověčí
Jenže takto formulovaná otázka není položena správně, protože naše představa humoru je vpravdě lidská, a je vždy nesnadné přenášet lidské city nebo charakterové rysy na Boha, jakoby se nám měl nějakým způsobem podoat, zatímco jsme to my, kdo jsme povoláni připodobňovat se mu. Samozřejmě, že Ježíš - pravý Bůh, se stal skutečně pravým člověkem (vyjma hříchu), a můžeme tedy bádat v evangeliích, zdai také při určitých příležitostech projevoval smysl pro humor... jakože to skutečně dělal: při mnoha příležitostech, ale vždy přiměřeně, takovým způsobem, který odpovídal jeho poslání a psychologickým i kulturním okolnostem doby. Zkrátka a dobře: stěží si v této souvislosti dokážeme představit Ježíše sršícího neustálými vtípky ... a kromě toho to není prvořadá věc, kterou bychom u něho chtěli nalézt.
Humor se liší od smíchu nebo dokonce ironie
Jenže takto formulovaná otázka není položena správně, protože naše představa humoru je vpravdě lidská, a je vždy nesnadné přenášet lidské city nebo charakterové rysy na Boha, jakoby se nám měl nějakým způsobem podoat, zatímco jsme to my, kdo jsme povoláni připodobňovat se mu.
Samozřejmě, že Ježíš - pravý Bůh, se stal skutečně pravým člověkem (vyjma hříchu), a můžeme tedy bádat v evangeliích, zdai také při určitých příležitostech projevoval smysl pro humor... jakože to skutečně dělal: při mnoha příležitostech, ale vždy přiměřeně, takovým způsobem, který odpovídal jeho poslání a psychologickým i kulturním okolnostem doby. Zkrátka a dobře: stěží si v této souvislosti dokážeme představit Ježíše sršícího neustálými vtípky ... a kromě toho to není prvořadá věc, kterou bychom u něho chtěli nalézt.
Humor se liší od smíchu nebo dokonce ironie
Smysl pro humor, jak jej obvykle chápeme, je v prvé řadě něco velice lidského a liší se od pouhého smíchu ("srandista" má sklon vytvořit si odstup od toho, čemu se směje, a přitom přetáhnout okolí na svou stranu), a tím spíše nemá nic společného s ironií (která se pokouší zasáhnout člověka kvůli nějaké jeho chybě nebo směšné situaci). Zjišťujeme, že nám evangelia nepředstavují záchvatům smíchu propadajícího, tím méně ironizujícího Ježíše.
Náš humor je velmi osobní a převažující, a zaujímá-li navíc určitý odstup od svého cíle, vždy mu projevuje sympatie. Často pak vyvolává nepředvídatelný pohled na věc, čímž relativizuje problémy, zbavuje je dramatičnosti, a tak druhému umožňuje vytvořit si prostor ve vztahu ke starostem a závazkům. Nejednou svědčí o lidské moudrosti.
Tento smysl pro humor je, jak se zdá, skutečně možná slabším, avšak tím skutečnějším aspektem blíženské lásky. Pozorujeme-li tyto kvality lidského humoru a pokoušíme-li se je "zbožštit", s větší jistotou se můžeme přiblížit otázce na humor Boží. Můžeme pak nejen zcela jistě prohlásit, že Bůh má smysl pro humor, ale že nás také zve, abychom se nechali uchvátit jeho účinky.
Boží humor
Boží humor se skrývá především ve způsobu, jak zacházet s protiklady, jak si hrát s paradoxy, jak nás vyvádět z míry a překvapovat. Nabízí nám život v protikladu k hodnotám tohoto světa, což vede k tomu, že Boha často nenalézáme tam, kde bychom ho očekávali.
Pozorujme Boží volby, například volbu Vyvoleného národa - Židů. Je kuriózní, plná Božího humoru. Proč si nevybral národ, který by byl duchovně bdělejší, nábožensky citlivější a mentalitou mírumilovnější? Navzdory všemu očekávání si vybral národ, "který nebyl národem" ... a jeho volba je nevyvratitelně plná lásky a humoru.
A podobně: Proč Bůh, když volí muže a ženy pro svá díla, klade svou dlaň na ty nejslabší, kteří jsou zjevně pro toto poslání nejnezralejší, ba často dokonce nejzraněnější...? Toto je Boží humor. Mezi Jesseovými syny by se byli ti nejstarší jistě stali perfektními králi Izraele, a Bůh si volí právě toho nejmenšího, posledního, kterého jeho vlastní otec nikdy nebral na zřetel!
Podívejme se na světce naší církve: splňují snad více než jiní předpoklady svatosti? Skoro nikdy. Bůh si volí ty nejubožejší, s nimiž nikdo nepočítá, aby je zahrnul svými dary...
Z Božího humoru má užitek každý!
Pozor! Jasně jsem řekl, že nás Bůh všechny zve, abychom se dali uchvátit jeho humorem. To znamená, že máme z Božího humoru užitek i my, že se můžeme i my dát vyvolit, avšak tím, co je v našem životě slabé, ubohé a neschopné, nikoli tím, co ve svém životě pokládáme za dobré nebo spravedlivé.
Jednou jsem měl v jednom evropském velkoměstě přednášku před nabitým auditoriem, a po ní navázala eucharistická adorace a modlitba za nemocné. Byla tam i jedna maminka, která velice trpěla s nemocným ramenem tak, že měla celou ruku ochrnutou. Navštívila už spoustu modlitebních skupin Obnovy s nadějí v uzdravení - vše nadarmo. Řekla prý ale teď Pánu, že buď ji uzdraví, nebo odejde z církve a odloží křesťanskou víru.
Po hodinové modlitbě ji vnitřně zachvátila zuřivost, protože nebyla uzdravena. Nakonec plna hněvu opustila shromáždění a práskla za sebou dveřmi, nemocnější než dřív. Venku byla tma, ona procházela kolem lešení, narazila na železnou tyč, upadla tvrdě na zem... a lešení se sesypalo na její bolavé rameno! Zatímco ležela na zemi zuřila a spílala Bohu, který ji podle jejího názoru nechal tolik trpět. Konečně vstala, chytila se za rameno a s údivem zjistila, že už nemá žádné bolesti a že je zdravá. S radostí se vrátila zpátky do kostela a okamžitě dosvědčila, co se stalo... tak kuriózní je Boží humor.
Svým humorem se nám Bůh přibližuje
Boží humor nás k Bohu přibližuje. Je tady proto, aby ubral dramatičnosti našim starostem a ukázal nám, že právě ony jsou nositelkami duchovní plodnosti a zjevují nám, že pokud opravdu musíme přestát obtížné věci, budou nám darovány jasné a mocné události ke svědectví o Boží velikosti.
Jednoho dne přišla jedna moje známá ke své duchovní vůdkyni a řekla jí: "Už mám po krk života, příliš jsem toho vytrpěla, chci s tím skoncovat." Její duchovní průvodkyně jí ve světle Ducha Svatého odpověděla: "Místo těchto hloupých řečí bys ses raději měla starat o umírající na kalkatských ulicích." Ta mladá žena byla natolik překvapena, že vzala radu vážně a odjela do Kalkaty... Dnes je odpovědná za komunitu, která se vynikajícím způsobem stará o ty nejchudší, a její přání skoncovat se životem se proměnilo v pocit štěstí, který jí nikdo nemůže vzít. Také to je Boží humor.
Bůh volí humor jako cestičku, kterou se snaží promlouvat k našemu srdci, učí nás, jak mu naslouchat právě v okamžicích, kdy nemáme nejmenší chuť. Jen se podívejte na příběh Jonáše pod jeho zázračným keříkem...
Humor, pokora a milosrdenství
Podstatným a ještě více udivujícím rysem Božího humoru je jeho pokora. Ta se totiž ve vztahu k nám projevuje jako určitý druh humoru, právě ve způsobu, jímž se k nám Bůh přibližuje, aby mohl být na dosah, právě způsobem, kterým od nás požaduje věci, jež bychom se mohli cítit nehodni nebo neschopni konat. Tyto záležitosti jsou nám totiž vždy ušity na míru. Kdyby naopak ale někdo od nás žádal něco, čeho bychom skutečně nebyli schopni, jistě by to nebyl Bůh.
Ten nejbláznivější humor Boží však se nakonec skrývá v jeho milosrdenství, to znamená ve způsobu, kterým je nám na dosah - v utrpení našem i všech ostatních lidí. Sám totiž trpí, aby se mohl sjednotit s naším utrpením. Tento záměr má nedozírný dosah, ale je plný Božího humoru. Tak nám Bůh prokazuje své sympatie a svůj soucit. Bůh se člověku nesměje, je dalek jakékoli ironie, a protože nám jeho humor poodhaluje kousíček jeho milosrdenství, těšme se z toho, že s námi nikdy nepřestává jednat s humorem.