Bůh mě podržel
Obnovou v Duchu svatém jsem prošla (a stále procházím) asi před 12-ti lety. Za tu dobu jsem nasbírala spoustu vlastních i cizích zkušeností s mocí přímluvné modlitby za vnitřní uzdravení. Sedm let jsem žila v klášteře a pak ještě rok a půl jako celibátník v pastoraci. Stále jsem měla na různých akcích mnoho příležitostí „být omodlována“ a vystavovat bolesti svého srdce Božím zásahům, které byly často veliké. Vše se změnilo vstupem do manželství, kdy jako bych najednou nepatřila do té „své“ důvěrné známé církve, které jsem rozuměla a kde mi bylo rozuměno. Ocitla jsem se na poušti samoty a pokud jsem se chtěla poradit a dozvědět se něco rozumného k problémům v manželství, v mateřství, v duchovním životě matky tří hyperaktivních dětí narozených těsně po sobě, nezbylo než hledat v literatuře bratří protestantů. Díky Bohu za ně a jejich zkušenosti. Za sedm a půl roku manželství mám v sobě mnoho hlubokých zranění ze strany manžela, tchýně, maminky, dětí, kněze, farníků. Těžko vymazat, jak na mé můj farář křičel, jak si můžu dovolit už zase čekat dítě, když jsem katechet-ka a jak on k tomu přijde... jak jsem jedné strašné noci musela utéct, abych nepraštila o zeď svým prvorozeným, který už měsíce ve dne v noci křičel a křičel a křičel a nikdo nevěděl proč a co s tím....jak jsem krátce před Konferencí (Katolická chanzmatická konference 2002, pozn. red.) zjistila, že mám „parohy“ a v zoufalství volila mezi sebevraždou, rozvodem a odpuštěním.... Bůh mě v nejtěžších chvílích podržel, a tak jsem na Konferenci přijela živá, s manželem a dětmi, mezi námi už bylo odpuštění a přijetí. Poslední rok si silně uvědomuji množství neodevz-daných a nezpracovaných nánosů v sobě, které silně ovlivňují moje prožívání, chování, city, modlitbu, vztahy. Na onen večer modlitby za beznadějné případy (modlitební večer v sobotu na Konferenci 2002, pozn. red.) jsem šla s velkými očekáváními. Jedna jediná věta otce Vojtěcha Kodeta, v níž jmenoval bolavá témata manželského soužití a suchý výčet zakončil modlitbou Otče náš, mne spíše překvapila než oslovila. Nicméně se mi ten večer modlit-by moc líbil. Byl citlivý, dobře vedený, požehnaný, pro mnoho lidí k užitku a uzdravení. I pro mé. Přimlouvala bych se ale, aby v modlitebním týmu byli také lidé s darem přímluvné modlitby, žijící v manželství a kteří tedy mají „prožito“, soucítí a znají úskalí a trápení tohoto stylu života.