Bůh plný překvapení
Tantum
Religio potuit suadere malorum.
Pouze náboženství je schopno
nabádat ke zlu.
(Lucretius)Ve Francii
a Německu najdeme rozlehlé hřbitovy plné pozůstatků
stovek a tisíců mužů, kteří zahynuli v boji během dvou světových
válek. Jak německé, tak spojenecké hřbitovy prohlašují, že jejich
mrtví položili svůj život "Pro Deo et Patria", "za Boha a vlast".
Všichni, kteří takto obětovali svůj život, si zaslouží naši úctu, ale
Boží vůlí jistě nemůže být, abychom jeden druhého zabíjeli. Válečná
mašinérie, zbudovaná pro národní bezpečnost, a tedy "pro Patria",
která má dostatečnou palebnou sílu, aby vyhladila celá města a
zmrzačila milióny lidí, dostává slavnostní požehnání, aby se
zaručilo, že ti, kdo půjdou do boje, budou jednat "pro Deo" a také
"pro Patria". Hřích znamená odmítnout, aby Bůh byl Bohem. Toto
odmítnutí je tak hluboko v nás, že dokonce užíváme Božího jména,
abychom ospravedlnili své sobectví, útlak a zkázu, a přitom měli
dojem, že jednáme spravedlivě.
V tomto
článku se zaměříme na některá základní vodítka, která nám pomáhají
rozlišit tvůrčí sílu Boží v našich životech od ničivé síly zla v nás.
Kristus
zemřel, vstal z mrtvých a nyní je Pánem nade vším stvořením. Naše
skutečná identita spočívá v něm. „Boží Duch“, říká sv.
Pavel, „který žil v Ježíšovi a vzkřísil jej z mrtvých, nyní
žije ve vás“ (Řím 8,11) a tak se modlí za Efezské,
aby
se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil
„vnitřní člověk“ a aby Kristus skrze víru přebýval ve
vašich srdcích, a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli
spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška
i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a
dát se prostoupit vší plností Boží. (Ef 3, 16-19)Každý z
nás se má nechat prostoupit Boží slávou. Ale každý z nás je v
pokušení Boha přemoci, „být jako bohové“ a použít Krista
k ospravedlnění vlastní chamtivosti, zbabělství a „spravedlnosti“.
Kdyby se
měl Kristus objevit v těle dnes, jak bychom jej přijali? Zbytek
tohoto článku je cvičením pro představivost, abychom si mohli na tuto
otázku odpovědět. Ačkoli jde o lehké čtení, má docela vážný účel,
totiž pomoci nám lépe vidět některé subtilní způsoby, jak náš „zdravý
rozum“, vážnost a náboženské prostředí nás mohou zaslepit před
Kristovou pravdou, takže nedokážeme rozpoznat, jak žije a miluje v
mužích a ženách v dnešní době. Jednotlivé příkrasy evangelního
příběhu použité v tomto cvičení neberte vážně. Nemyslím si například,
že by všechny stolky na knížky a časopisy měly být v kostelích
zakázány! Po přečtení tohoto úryvku však snad můžete mít nějaké
ponětí o vašem vlastním Ježíšovi evangelia a jeho pravděpodobném
přijetí v dnešní církvi a třeba o něm i něco napsat.
Představuji
si, že jsem farář v Severním Irsku – toto místo volím záměrně,
protože odráží něco z drsných náboženských a politických konfliktů,
které rozdělovaly Palestinu v Ježíšově době. Farář je rozhořčen
chováním jednoho člověka ve farnosti, který si podal přihlášku do
několika seminářů a řeholních domů ve Spojeném království, aby byl
přijat jako kandidát kněžství. Biskupové a řeholní představení
Anglie, Skotska a Walesu nyní faráři píší, aby jim o kandidátovi
podal testimonium, svědectví. Přepracovaný farář jim posílal krátkou
odpověď, že muž je naprosto nezpůsobilý pro přijetí. Mnoho z nich mu
odepsalo zpět a žádá jej o podrobnější osvědčení. Jako odpověď
rozesílá farář tento okružní list:
Římskokatolický
farní úřad
Náměstí
Vichrov, okr. Kradlice
Excelencím
otcům biskupům,
pánům opatům a veledůstojným provinciálům
Anglie,
Walesu a Skotska.
Důstojní a
drazí bratři v Kristu,
předem
tohoto dopisu prosím o prominutí, že vám zasílám okružní list, činím
tak však v naději, že několik chvil nutných k jeho přečtení může Vaší
Důstojnosti ušetřit čas, peníze a zabránit možnému rozvratu vašich
seminářů a noviciátů.
Třiatřicetiletý
muž, pan E. Manuel, který patří do naší farnosti, si již podal u
několika z Vás přihlášku, a možná ji podá Vám ostatním, aby byl
přijat do Vaší diecéze, řádu nebo kongregace. Někteří z vás mě
požádali, abych jim dodal o něm testimonium. V krátkosti jsem
odpověděl, že jej nepovažuji za vhodného kandidáta –
charitativní práce a přepracování mě nutily ke stručnosti. Několik z
vás požádalo o podrobnější zprávu. Ačkoli oceňuji touhu Vašich
Důstojností být k tomuto muži vstřícnými a podporovat každé znamení
kněžského povolání, přesto v této době, kdy se povolání nedostává,
nemám bohužel čas napsat dopis o nezaměstnaném p. Manuelovi. Kromě
četných farních povinností mi také nejdůstojnější otec biskup svěřil
diecézní manželský soud po Mons. Krkounovi, kterého před dvěma lety
stihla trombóza po setkání s tímtéž p. Manuelem. Také mi chybí
hospodyně, a to z důvodů, o nichž pojednám dále.
Znám p.
Manuela jen z několika krátkých setkání. Když jsem poprvé před třemi
lety přišel do farnosti, p. Manuel se již nezdržoval doma a vracel
se, Bohu díky, pouze čas od času,. Mluvil jsem však dlouho s lidmi,
kteří jej znají dobře, zvláště s novým farním účetním, inteligentním
a ambiciózním mladým mužem, který se jednu dobu s p. Manuelem
spolčoval.
Manuelovi
rodiče (jeho otec zemřel před několika lety) přišli do farnosti před
pětadvaceti lety. Někteří říkají, že předtím kočovali, čemuž lze
věřit kvůli pozdějšímu potloukání jejich syna a také kvůli jeho
matce, ženě neobyčejně tiché, což je celkem obvyklé mezi cikány,
kteří přestali kočovat.
Rodinní
příbuzní prohlašují, že zesnulý p. Manuel není ve skutečnosti otcem
dítěte. Nejsem staromódní, a proto nevěřím, že je taková okolnost
důležitá.
Během
raných let dospívání E. Manuel zmizel, když byl se svými rodiči na
dovolené, a ti jej nemohli tři dny najít. Záškoláctví v raném věku,
jak je Vaší Důstojnosti bezpochyby známo, často svědčí o značné
duševní nevyrovnanosti. Když se chlapec znovu objevil, na otázku, co
dělal, odpověděl, že se staral o věci svého otce. To by šlo
samozřejmě vysvětlit jeho nelegitimním původem, avšak jeho příbuzní
si to zlomyslně vysvětlují jinak a jsou přesvědčeni, že se jedná o
posedlost.
Nemá
ukončené vzdělání, které by stálo za zmínku, v mladém věku se vyučil
u svého otce, truhláře. Jako mladík se mohl potulovat, byl celou dobu
nezvykle zamlklý, uměl ale také mluvit opravdu plynule a okouzlujícím
stylem, kterým mohl lehce svést neostražité posluchače, o čemž máme v
tomto koutku světa slušnou představu. Po třech letech nechal práce a
začal cestovat. Občas se vracel, někdy sám, ale častěji s nechutnou
partou kamarádů, mezi kterými byli vedle jednoduchých chlápků také
nechvalně známí rváči, vyděrači a prostitutky. Potvrdila se dobře
známá skutečnost, že lze člověka hodnotit podle přátel, se kterými se
setkává. V současné době probíhá soudní řízení, ve kterém místní
zemědělec žaluje p. Manuela a obecního blázna, že společně
zahubili velké stádo prasat. Patrně zahnali vepře přes útes do moře.
I když
nezískal vzdělání v náboženských ani jiných vědách, stal se z p.
Manuela náboženský kazatel a prohlašoval o sobě a o Bohu takové věci,
že vzbudily neklid dokonce i na západním pobřeží USA.
V pošetile
volném duchu, který nakazil v posledních dvaceti letech některé části
Církve, byl p. Manuel zřejmě kvůli vlivu, který si vyzískal v
některých skupinách společnosti, pozván UKM (Unií katolických matek)
a Rytířským řádem sv. Prokopa, aby k nim promluvil. Jeho řeč byla
zdravým varováním před takovouto uvolněností v Církvi, neboť
ubezpečil publikum, že je zločinci a prostitutky do království
nebeského předejdou.
Pozvala
jej také jedna příliš tolerantní farnost a mohl být rád, že na konci
vyvázl se zdravou kůží. Jeho provokativní poznámky, ve kterých
naznačoval, že protestanti a pohani jsou Bohu blíže než oni, vzbudily
pozdvižení a trapnou scénu. Nechávám na Vašich Důstojnostech, aby
usoudily, jaký duch musí být v člověku, který vyvolává takový hněv a
vřavu, když mluví k nábožensky založeným lidem.
Když jsem
přišel do farnosti, slyšel jsem o p. Manuelovi různé historky,
ale chtěl jsem si udělat úsudek sám. Pozval jsem ho, ovšem bez jeho
kamarádů, na večeři, aby se setkal s místním klérem, mezi jinými s
Mons. Krkounem, našim předním moralistou a předsedajícím soudcem
diecézního tribunálu. P. Manuelovi se při příchodu dostalo
patřičného přijetí ze strany shromážděného kněžstva. Večeře sotva
začala, když do jídelny bez pardonu vešla žena, těšící se ve městě
pochybné pověsti, a ztropila nechutnou, sentimentální a hysterickou
scénu, ve které se jala projevovat své city. Shromážděná společnost,
jak si Vaše Důstojnosti mohou představit, zůstala ohromeně sedět.
Manuel měl tu drzost obrátit se ke mně a porovnat nemile formální
přivítání, kterého se mu v mém domě dostalo, s tímto ženským
vzlykotem. Ukvapeně pak ženu ujistil, že jí jsou hříchy odpuštěny,
protože věřila v něho! V tomto okamžiku Mons. Krkoun odešel a krátce
nato dostal srdeční infarkt. Toto přátelské gesto vůči Manuelovi
způsobilo, že jsem musel převzít všechny povinnosti Mons. Krkouna a
že jsem také přišel o hospodyni, kterou tato událost pohoršila a
kterou jsem nemohl přesvědčit, že jsem onu ženu na večeři osobně
opravdu nepozval, když jsem během dvaceti let její oddané služby
nepozval ji.
Manuel
káže lidem pod širým nebem, a občas pořádá pikniky. Ačkoli nemá
zaměstnání, zřejmě disponuje neomezeným množstvím jídla, jednou
dokonce pití, které rozdává plnýma rukama, takže jeho shromáždění se
více než náboženskému obřadu podobají mejdanům. Jednou měl tu drzost
nabídnout faře trochu jídla, které zbylo. Nemohl jsem uvěřit, že se
nejednalo o zcizené pokrmy, a proto jsem je předal Armádě spásy jako
výraz ekumenismu, ovšem teprve poté, co jsem věc konzultoval s
diecézním moralistou.
Schopnost
plynně hovořit a řečnický talent působí během jeho kázání nevýslovné
škody v myslích prostých věřících, podrývá jejich náboženský a mravní
život, a také nerespektuje autoritu kněží. Ačkoli p. Manuel
tvrdí, že nikdy nekázal neposlušnost autoritě Církve, může těžko
očekávat, že prostí věřící budou s uctivostí poslouchat ty, které
označuje jako „plemeno zmijí“ a „obílené hroby“.
O Všemohoucím Bohu se vyjadřuje jako o „Tátovi“, tátovi,
který asi ztrácí čas tím, že se stará o libůstky Manuelových přátel,
zločinců a prostitutek. Také tvrdí, že nedělní povinnost je pro dobro
lidí a nikoli splnění přikázání. V celé oblasti tak způsobil znatelný
pokles nedělních návštěvbohoslužeb.
V naší
velmi nebezpečné, složité a citlivé situaci je Manuel zmateně naivní.
Zdá se, že nemá pochopení pro potřebu katolíků držet pospolu, ačkoli
v této zemi, sužované tolika problémy, musíme zachovat společnou
sílu. Jeho tzv. učení nebere v potaz skutečné rozdíly mezi
křesťanskými vyznání v této části země, odvrací pozornost lidí od
jasných faktů morální teologie a nařízení magistéria a soustřeďuje
místo toho jejich pozornost na „Tátu“, který podle všeho
miluje každého, zřejmě kromě nás zodpovědných za kázání, výuku a
svátosti Církve!
Tvrdí, že
se politicky k nikomu nekloní a zavrhuje každé násilí, ať ze strany
britských vojáků, Irské republikánské armády či Ulsterské domobrany,
přesto má jeho učení o „Tátovi“, které má ku pokoji
daleko, za následek posílení počtu divizí, protože představuje
ohrožení pro všechny frakce. Někteří jej podezřívají, že navzdory
svým prohlášením skrývá určité politické ambice; ví se například, že
se tajně setkal s několika vedoucími představiteli všech zúčastněných
stran, kterážto skutečnost, dostane-li se na veřejnost, jistě ohrozí
život jeho i životy druhých lidí. V naší choulostivé situaci, kdy
silná a neuvážená slova mohou uškodit stejně jako bomby, představuje
p. Manuel chodící arzenál.
Tak jako
mnoho jiných lidí, kteří tvrdí, že se snaží o mír, je i E. Manuel
velmi bouřlivé povahy. Právě nedávno ztropil u katedrály scénu, když
zpřevracel stolky s knihami, časopisy a náboženskými potřebami.
Záležitost byla samozřejmě nahlášena na policii a byl na něj vydán
zatykač, on avšak mezitím zmizel.
Nejvíce ze
všeho je znepokojující přesvědčení, že by ve skutečnosti mohl být
posedlý. Někteří z jeho vlastních příbuzných se nerozpakují tento
fakt potvrdit. Určitě byl ve styku s posedlými lidmi, jak muži, tak
ženami, někteří z nich jsou nyní jeho stálými následovníky. Zdá se
také, že disponuje jakousi nadpřirozenou silou, což mezi posedlými
není nezvyklé.
Zřejmě
bude brzy dopaden a uvězněn a stojí proti němu dost obvinění, která
mu jistě zabrání na dlouhou dobu škodit; Manuel je ale mazaný jako
had a může ze země uprchnout a pokračovat ve svém výtržnictví jinde.
Znovu se
Vašim Důstojnostem omlouvám za délku tohoto psaní, avšak kdybych
nenapsal, mohli by někteří z vás za současného nedostatku povolání ke
kněžství ztrácet čas a peníze podporou tohoto člověka, který se na
první pohled zdá být velmi příjemný, ale který by jistě zhoubně
působil na jakýkoli seminář nebo řeholní dům, jenž by jej neuváženě
přijal.
Prosím
Vaše Důstojnosti o modlitbu a ujišťuji vás o svých vlastních
modlitbách za vzrůst ctihodných povolání ve vaší diecézi, řádu či
kongregaci.
S upřímným
pozdravem,
R. D.
ThDr. Šimon, ThD, farář ve Vichrově
Když jsem
psal tento dopis a objevoval některé slepé skvrny P. Šimona, pomalu
jsem rozpoznával další slepé skvrny u sebe.
My všichni
totiž máme sklon k sebeklamu a snadno používáme Boha a Krista k tomu,
abychom ospravedlnili a podpořili naše vlastní omezené způsoby
myšlení a jednání; v Církvi je nám zapotřebí institutivních a
kritických prvků k tomu, abychom naše sebe-klamání zabrzdili. Nakonec
je to ale Kristus sám, kdo je našim učitelem. Kristus je tajemství.
Nikdy nemůžeme Kristovu pravdu vlastnit, všechno, co můžeme dělat, je
prosit, aby nás vlastnil on, jeho pravda a jeho láska, „která
je nad každé pomyšlení“. Imaginativní kontemplace scén
evangelia je neocenitelný způsob, jak se naučit rozpoznávat Krista,
žijícího v našich srdcích dnes. Když se v nás zabydlí, Ježíše do
svého života nezveme, ale odevzdáváme mu náš domov, neboť on je Pánem
nade vším, Pánem, který miluje vše, co vytvořil.
Cvičení.
Přečti si
pozorně jedno z evangelií a potom napiš buď dopis, článek nebo
krátkou povídku o tom, jak Kristus žije dnes, jak a kdo by jej
přivítal, jak a kdo by jej odmítl.
Pracovní
překlad z knihy God of Surprises David Vopřada