Bůh to může udělat znova III.
Život je konečně klidnější, ze studentky je magistra – promovaná, a taky přestěhovaná a obdařená pracovní smlouvou, a tak se k vám konečně dostává slíbená poslední část svědectví. A o čem že vlastně bylo? „Bůh to může udělat znovu“ – tahle věta mě jednou postrčila k odvaze věřit, že „ti, kdo uvěří, ... ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; ... na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ (Mk 16,17-18) Kolik už jste slyšeli názorů na to, jak to vlastně Ježíš myslel? Snažila jsem se to zjistit přímo u pramene, a tohle svědectví je o tom, kudy a kam člověka může zvědavost dovést. Totiž, co zvědavost. Pán! Napsala jsem vám už o tom, jak mi daroval službu na programech TEC a Quest, a o misijním výjezdu do Indie. A teď už to, co vám dlužím: Jak to bylo s Maďarskem, Bosnou a Slovenskem?
Já, nebo ty?
V Indii jsem slyšela písničku, která mi vehnala slzy do očí: „My place in this world“ (Moje místo v tomto světě). Ano, kde je moje místo v tomhle světě? John, vedoucí našeho maličkého misijního týmu, se nám zmiňoval o DTS, škole pro misionáře, kterou různě po světě pořádá misijní organizace YWAM. Řekla jsem Pánu, že bych byla ochotná se jí zúčastnit – když mi ji pošle do cesty.
Za tři měsíce to udělal! YWAM Plzeň plánovala vůbec první DTS v České republice. Otázka byla: Pán a jeho šílený podnik: misijní škola za peníze, které nemám, nebo já a moje ambice rychle dostudovat, osamostatnit se a začít si konečně vydělávat? Vyhrál to Pán. Tohle mě naučil TEC: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ A tak jsem Pána vytrvale, rozverně a kurážně chválila za peníze, které mi na školu dá – „protože jsi můj táta – a máš vůči mně vyživovací povinnost.“ Stálo to odvahu, chválit ho za to, co udělá, navzdory tomu, že se ještě týden před školou zdálo, že nedělá nic. Ale už z modliteb za peníze na Indii jsem věděla, že vybrat si závoj chvály je logičtější, než vybrat si ducha beznaděje. (Iz 61,3) Protože co Bůh řekl, to plní. A – peníze na školu se sešly.
Srdce pro národy
Od března do července 2001 jsem tedy byla na DTS, Discipleship Training School, Učednické výcvikové škole. Je to základní misijní kurs Mládeže s misií – YWAM. Jeho absolventi mohou přinášet evangelium do té oblasti společnosti, kde pracují (média, školství, podnikání, lékařství, průmysl, sport ...), nebo pracovat s YWAM na plný úvazek jako misionáři, tak jako už 10 000 lidí všech věkových kategorií na některém ze 586 míst ve 132 zemích světa. Během přednáškové části DTS jsme byli na krátkodobém misijním výjezdu do Maďarska, po vyučovací části školy jsme měsíc a půl sloužili lidem v Bosně a Hercegovině.
DTS mě hodně naučila. A jestli se vám zdá, že můj příběh je až moc pohodový, úspěšný a úžasný, tak vězte, že mezi těmi „zářnými okamžiky“ byly krize, otázky, hledání, čekání, boje, bolesti. To znáte, nebo ne? Ano? Jejda, to se mi ulevilo. Já totiž taky.
Na DTS jsem, kromě mnoha dalších dobrých věcí, dostala srdce pro misie. Byla to pro mne opravdu škola, která mi otevřela oči – zjistila jsem například, že poslání jít do celého světa a hlásat evangelium všem národům není jen něco, co Ježíš jako by málem zapomněl říct a pak to narychlo dodal, než odešel. Že to není poslání, které se v Bibli objevuje poprvé právě až při Ježíšově odchodu. Na DTS jsem se dozvěděla, že Bůh měl misie na srdci už od samého začátku svého plánu spásy! A že už jeho smlouva s Abrahamem (Geneze 12) obsahuje Boží plán zasáhnout evangeliem všechny národy, rasy, kmeny a jazykové skupiny: „V tobě dojdou požehnání všechny čeledi země.“ A zjistila jsem taky, že čas příchodu Pána Ježíše není předem stanovený čas „chronos“ – v určitou hodinu určitého dne. Jeho příchod se uskuteční, až nastane čas „kairos“ – až se naplní dané okolnosti. A k těm patří: misie! Nejdříve musí být evangelium zvěstováno všem etnickým skupinám, pak přijde Pán Ježíš. To ovšem znamená ... že to záleží na nás! Že Pán čeká, až my jeho příchod připravíme. Až my půjdeme ke všem národům ... do horských vesnic v Íránu, na daleké ostrovy v Tichomoří, do amazonských pralesů, k lidem žijícím na skládkách na okrajích velkoměst, k Afgháncům v českých uprchlických táborech.
Dát srdce Duchu a pak jít,
kam nás srdce táhne
Zní to jako obrovská věc – a vy nevíte, jak do toho všeho pasujete vy? Nebojte se a dejte ten svůj kousek skládanky – sami sebe - Bohu. On má před očima nádherný obraz a chce ho poskládat z nás. A je to táta, který ke svým dětem umí mluvit tak, aby rozuměly. Já jsem vám napsala o skládance svého života. Jeden z jejích prvních kousků byla ochota čtrnáctileté konvertitky, která Bohu chtěla moc a moc sloužit, ale vůbec nevěděla jak. To další už jste si přečetli. Zatím jen tuším, jaké budou další dílky té mojí části Boží celosvětové skládanky. Chodím teď s jedním Britem, a abychom se mohli vídat, bydlím odnedávna na Dálném východě, kde pracuje s YWAM jako laický misionář, v exotické Bratislavě. Naše další cesty má v rukou Pán. Je legrace, že nás teď posílá na leden a únor do Holandska na L5, kurs YWAM pro vedoucí, kteří chtějí sloužit katolické církvi. Jako tradičně, peníze na něj nemáme. Chvála Pánu za to, jak nám požehná. Abychom my mohli být požehnáním pro druhé.
Zajímají vás misie? Zajímá vás YWAM? O víc informací si můžete odvážně a nezávazně napsat na adresy:
YWAM Plzeň, P.O.Box 307, 306 07 Plzeň 1.
YWAM Slovensko, Pražská 11, 816 36 Bratislava, Slovensko.
Andrea Baštová, Miletičova 68, Bratislava 2,
821 08 Slovensko.
Milí přátelé, přeju nám všem odvahu dát v srdci prostor Duchu. A pak odvahu jít tam, kam nás srdce táhne.
Vaše spolucestující, Andrea Baštová.