Čas sblížení

Doba postní je také dobou, kdy můžeme využít různých možností, jak se přiblížit k druhým. Napadá mě jeden čínský příběh. Je nazván Zloděj sekery. Jistý člověk předpokládá, že mu sousedův syn ukradl sekeru. Pozoruje ho, všímá si jeho chůze a jiných pohybů. Tak se chová jen zloděj, jistě to udělal on, říká si. Za dva dny sekeru najde. Zase si všímá sousedova syna a pozoruje ho: jeho chůze a jiné pohyby ani jeho výraz nepřipomínají chování zloděje, říká si. Situaci tohoto muže dobře známe. Kolikrát a jak přesvědčivě tvrdíme: On to udělal, ona to takhle řekla, ten je vždycky takový, škoda slov, byl to on… Jsme podezřívaví a vypočítaví. Přehlížíme skutečnost, že skutky jiných ukazují na nás.

V tuto posvátnou dobu duchovním zrakem porovnejme sebe sama s Ježíšem. On se modlí za všechny, kteří ho trýzní a usilují o jeho život. Ukazuje tak, jak zlepšit mezilidské vztahy. V jeho očích má každý z nás velikou hodnotu, proto nás napomíná: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno“ (Lk 6,36-37).

Tento výrok jsme slyšeli mnohokrát. Cítíme přitom, jak zapomínáme na čistotu svého zraku při posuzování, podezřívání, vypočítavosti, hněvu… Platí však jednoduchá pravda: Čím velkodušnější jsme k druhým, tím velkodušněji se druzí chovají k nám. Čím lépe se chováme, čím lidštější společenství mezi sebou vytváříme, tím více budujeme i své osobní štěstí.

Ukázka je z knihy Postní a velikonoční zamyšlení, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.