Cíle seminářů Život v Duchu
Po tomto širokém pohledu na to, oč vlastně v Charismatické obnově jde, se nám nyní může ostřeji vyjasnit zaměření různých seminářů, které v rámci Obnovy vznikly a stále vznikají, a mohou nám být jasnější i jejich cíle.
1. Různé typy seminářů
Jedno nemalé pokušení spočívá v tom, že lidé od někoho druhého slyší, co dotyčný prožil s Bohem, a pak si řeknou: "Jestliže se tomu nebo onomu stalo něco takového, pak to musí být možné i u mě." Ono "pokušení" spočívá v tom, že chceme Boha omezit na jeden určitý způsob či druh jeho působení, nebo že se ptáme: "Co všechno musím udělat a zařídit, aby se to stalo i mně?" - jakoby měl člověk Boží působení "pod palcem"! Na nás je, abychom ve víře přijali Kristovo evangelium a důvěřovali Bohu, že i pro nás má nějaký jedinečný dar. Abychom se na to připravili, musíme se učit naslouchat tomu, co nám Bůh v té které situaci ukazuje a jak nás vede. Právě k tomu chtějí pomoci různé semináře vzniklé v oblasti Charismatické obnovy. Proto v těchto kursech musí panovat velká svoboda, aby nikdo nebyl vystavován jakémukoli tlaku, nýbrž aby ve svobodě mohl vnímat a následovat Boží volání.
Abychom si usnadnili orientaci v širší nabídce různých "základních seminářů" a mohli tak jejich výběr lépe přizpůsobit účastníkům, je dobré si všimnout, jaké jsou jejich cíle:
Některé kursy (tzv. "semináře víry") jsou nabídkou, ke které můžeme pozvat každého, kdo se chce prohloubit ve víře. V průběhu těchto kursů je každý zván udělat ten krok, ke kterému se právě nyní cítí být Bohem pozván: první nejisté spolehnutí se na Boha, základní rozhodnutí se pro Boha, obnova křestní smlouvy či obnova biřmování, z hloubky vycházející celostné odevzdání... V souvislosti s tímto krokem nebo případně i později je dána příležitost prosit pro každého o sílu Ducha svatého. Je důležité poukázat na to, že v této prosbě o Ducha spočívá vlastní cíl takovéhoto semináře; krok odevzdání pro to pouze vytváří předpoklady. Mezi účastníky pak mohou být takoví, kteří se cítí být vedeni během takového kursu výslovně prosit o ono "naplnění Duchem svatým", s jakým se setkáváme v Charismatické obnově, a snad také o dar modlitby v jazycích. Protože dar Ducha a způsob tohoto darování je vždy Boží věcí, je vposledku tím nejdůležitějším být zcela pro Ducha svatého otevřen. Takovéto kursy lze nabízet zcela otevřeně, např. v nějaké farnosti. K tomuto typu seminářů, které jsou otevřeny jak širokému spektru účastníků, tak i svobodnému působení Ducha svatého patří např. "seminář života z víry" Nový život v Duchu svatém od P. Norberta Baumerta nebo týdenní seminář ve formě exercicií Obnovte se v Duchu od Meinharda Gyra. Tyto semináře lze používat i jako semináře typu "Život v Duchu" (viz níže). Jiné "semináře víry" (např. Nově s Bohem od Heriberta Mühlena), jsou také otevřené celé obci, avšak mohou mít různě posunuté důrazy (širší katecheze, plánované kroky obnovy farnosti apod.).
Naopak např. seminář Život v Duchu od P. Ernsta Sieverse má evidentně na zřeteli jen ty, kteří se již delší dobu účastní života nějaké modlitební skupiny a předem mají výslovné přání být Bohem zahrnuti do onoho "proudu", který zde prožívají; chtějí tedy prosit o letniční vylití Ducha svatého, jež je často spojeno s darem modlitby v jazycích ("a tak", jak píše autor semináře, "hlouběji vstoupit do srdce charismatické obnovy"). Tím se ovšem neztrácí prvotní evangelizační zaměření těchto seminářů (semináře typu "Život v Duchu"), které je nejvíce patrné na originálním americkém vydání. Tyto semináře oproti obecným "seminářům víry" pouze cílevědoměji připravují k tomu, aby se člověk disponoval pro nové, hlubší vylití Ducha ("křest v Duchu"). Avšak samozřejmě ani zde nemáme v rukou to, co může darovat jen Bůh. Každý by měl najít své místo v církvi, a tak také přispívat k obnově farní obce; avšak ne každý uvidí své místo v nějaké modlitební skupině. Začlení se třeba do jiného církevního společenství či hnutí; vždyť Bůh má mnoho cest. Tato otevřenost vůči Božímu vedení poskytuje lidem velkou svobodu. Odnímá našemu snažení všechnu násilnost a vtíravost a činí naše svědectví "příjemným" (Fp 4,5) a přijatelným.
Jak je vidět, často nelze jednotlivé semináře přesně "zaškatulkovat" pod jeden jediný pojem. Proto je třeba si vždy pozorně všímat důrazů a cílů jednotlivých seminářů, ujasnit si potřeby okruhu lidí, se kterými pracujeme, a podle toho přizpůsobit jak výběr, tak svůj vlastní, osobní styl vedení konkrétního semináře (orientací nám k tomu může být 5. oddíl této příručky, ve kterém jsou jednotlivé semináře stručně charakterizovány).
2. Semináře typu "Život v Duchu"
Centrem seminářů Život v Duchu je tedy právě toto VYLITÍ DUCHA ("křest v Duchu"), Boží dílo, Boží nedisponovatelné obdarování, a ne jakákoli lidská snaha. Všechny ty (samozřejmě že důležité) lidské kroky, ke kterým semináře vedou, jsou a musí zůstat pouhou přípravou (rozhodnutí víry, obrácení, otevřenost Duchu) nebo nutným doprovodem či důsledkem (začlenění do společenství, základy učednictví, služba). Právě za tímto účelem tyto semináře vznikly - jako krátká intenzívní příprava na nové, hlubší vylití Ducha a položení nejnutnějších základů pro další růst.
Z výše uvedeného základního pohledu pak tedy vyplývají jednotlivé hlavní (H) či doprovodné (D) cíle seminářů Život v Duchu:
Cíle seminářů Život v Duchu:
Každý účastník je nově pozván
* (D) Rozhodnutí a odevzdání se přijmout Ježíše jako svého Pána a Spasitele
* (D) Obrácení odvrátit se od všeho, co jej odděluje od Boha a přiklonit se jeho lásce
* (H) Vylití Ducha
* otevřít se novému vylití Ducha a jeho darů (křtu v Duchu svatém)
* (D) Společenství - závazně se zapojit do společného života nějaké křesťanské skupiny a farní obce
* (D) Učednictví a služba
* dále růst do hloubky života s Kristem a nechat se vyzbrojit ke svědectví slovem i skutkem
Je ještě mnoho věcí, které lidé vedle těchto základních cílů potřebují. Avšak je lépe se v základním semináři omezit pouze na tyto cíle, než aby díky přeplněnému obsahu nebylo dosaženo ničeho. Na těchto "základech" (srv. Žd 6,1nn) pak lze a je třeba později stavět dále (viz oddíl F », různé tzv. "prohlubovací semináře"). Základní semináře však prvotně slouží otevření se tomu centrálnímu, onomu "srdci" charismatické obnovy, novému a hlubšímu vylití Ducha svatého (čili "křtu v Duchu svatém"), které Herbert Schneider, SJ, shrnul následujícím způsobem:
"Jde zde o zkušenost, že mě Bůh miluje zcela osobně. Tato láska říká, že Bůh mě přijímá takového, jaký jsem, že mě odpustil mé hříchy a že ho skutečně smím oslovovat 'TY' a 'Otče'. To není nějaký momentální náboženský pocit blaženosti. Jsem zde přijímán a vtahován do nového vztahu k Bohu, který trvá a nepomíjí. Tato zakoušená Boží láska působí rozhodné, odvážné a celostné nasazení se pro Ježíše a pro společenství, v kterém dotyčný žije. Boží láska osvobozuje a tato láska se zviditelňuje v darech, které Bůh dává ke službě a k životu ve společenství. Onen výraz 'křest Duchem' opisuje tuto zkušenost proměňující a nově tvořící Boží lásky, jež je zároveň silou, která lidi uschopňuje ke službě v církvi" (srv. též Duch oživuje V 1).
V úvodu ke katolické verzi originálního vydání semináře "Život v Duchu" z komunity The Word of God (The Life in the Spirit Seminars Team Manual, Ann Arbor 1979) čteme: "První vydání semináře Život v Duchu (1971) mělo zcela evangelizační zaměření. (...) Spektrum účastníků sahalo od aktivních členů sborů a farností přes matrikové nepraktikující křesťany až po nevěřící. (...) Mnozí však seminář začali používat v oblasti církevní obnovy (...) s cílem vést lidi, kteří se již identifikovali s nějakou církví, ke hlubší zkušenosti života v Duchu svatém. Katolické vydání semináře tuto skutečnost respektuje... Avšak i v situaci, ve které jde o to, pomoci dobrým katolíkům k intenzívnějšímu životu v Duchu svatém, si seminář Život v Duchu podržuje své primárně evangelizační zaměření. Seminář je zaměřen na to, aby lidem zprostředkoval základní křesťanské poselství. Obnovené hlásání tohoto poselství chce lidi vést k novému rozhodnutí se pro Pána, takže mohou ve svém životě prožít bohatší zkušenost působení Ducha. Seminář není myšlen jako katechetické vyučování, jako kurs vzdělávání dospělých nebo jako teologické uvedení do Charismatické obnovy. Zkušenost ukazuje, že mnozí, kteří seminář přizpůsobovali použití mezi katolíky, evangelizační zaměření tohoto semináře často nechtěně oslabili a zatemnili. Tím pak také umenšili dynamiku a účinnost jeho vlastního poslání být nástrojem k vedení lidí k hlubší zkušenosti živého působení Ducha svatého."
Jedním z typických příkladů tohoto přesunu těžiště ze základní zvěsti (kerygma) na širší vyučování (katecheze) může být např. již zmíněný seminář P. Heriberta Mühlena "Nově s Bohem" (či jeho starší verze "Zácvik do křesťanství"). Podobný přesun nastává, jestliže je někdy snaha jednotlivá témata semináře rozpracovávat do několika týdnů či doplňovat dalšími (např. v rámci dlouhodobějšího katechetického či katechumenátního cyklu apod.). Mnohé zkušenosti (např. z hnutí Světlo - Život) ukazují na to, že je mnohem plodnější na začátku katechumenátní či "deuterokatechumenátní" formace poskytnout možnost poměrně krátkého intenzivního prožití nejzákladnější zvěsti evangelia (v tomto hnutí pomocí 14 denních prázdninových rekolekcí, jinak třeba pomocí nějakého "semináře víry"), které je pak během roku rozvinuto a prohloubeno; závěr katechumenátu či jiné přípravy pak může být kolem velikonoc prožit za použití nějakého přizpůsobeného semináře typu Život v Duchu, který vše znovu shrne, nyní ovšem již na mnohem hlubší rovině. Bylo by ovšem také možné (a jistě velmi vhodné) vytvořit formou semináře podklady přizpůsobené liturgickým textům postních a velikonočních nedělí a jednotlivým krokům závěru katechumenátu v období "zasvěcování" (postní doba) a "mystagogie" (velikonoční doba). Vyvrcholení (modlitba za vylití Ducha) by pak spadalo v jedno se křtem a biřmováním o velikonoční vigilii. (Srv. Donnell Mc K.: Rozněcování ohně - Křest v Duchu sv. a křesťanská iniciace, Effatha 1993.)
Nakonec nám musí být jasné, že jakékoli semináře nemají cíl sami v sobě, ale že jsou pouze jedním z mnoha prostředků evangelizace. Nemají jimi být nahraženy ostatní formy. Existuje mnoho způsobů, jak vést lidi k Ježíši, k hlubšímu životu z Božího Ducha a ke svědectví (srv. odd. A/6 této příručky). Jestliže pak semináře Obnovy vidíme zasazeny do tohoto širokého rámce, bude nám také jasné, že nemohou být jenom vnitřní záležitostí Charismatické obnovy, tj. jednoho z duchovních proudů v církvi, ale že mají sloužit i oné "charismatické" obnově celé církve, tj. obnově církve z moci Ducha Božího. Přesto, že na půdě CHO vznikly, jejich ovoce, pravdy víry a cesty, se kterými se zde setkáme, mají všeobecný charakter: jsou to texty Písma a kroky, které byly na počátku církve při katechumenátu samozřejmé (Donnell Mc K., viz výše a Baumert N.: Dary Ducha Ježíšova, odd. 3.4. s pozn. 93 a 107). Proto se mohou a mají nabízet - právě jako jedna z cest evangelizace - bez jakéhokoli nároku vazby jejich absolventů na nějaké speciální církevní hnutí. To samozřejmě nevylučuje, aby se ve společenstvích CHO příležitostně pořádal nějaký hlubší a "náročnější" seminář Život v Duchu jako cesta k novému poslání ke službě či hlubšímu začlenění do společenství apod. (např. podle P. Sieverse).
A je snad zbytečné připomínat, že žádný z těchto seminářů není něčím, co by křesťany dělilo na "obnovené" a "neobnovené" apod. Samozřejmě, že existují křesťané, kteří z Božího Ducha žijí, a jiní, kteří z něj nežijí, nebo alespoň ne tak intenzívně. Avšak tuto (mimochodem velmi neostrou a našemu vnímání často nepřístupnou) hranici si nemohu vykolíkovat podle kolonek "prošel/neprošel" seminářem, ani podle toho, jestli se za dotyčné někdo modlil či nemodlil za vylití Ducha (křest v Duchu). A ani to, že někdo prožije (pravý) křest v Duchu, není ještě zárukou, že bude také dále v Duchu svatém žít (jako "obnovený" křesťan).