Co přinesla charismatická obnova katolické církvi

V tomto roce slavíme 40. výročí víkendu v Duquesne (USA), který je obecně považován za počátek toho, co dnes známe jako Katolickou charismatickou obnovu (KCHO). Když se podíváme zpátky: Jaký byl její přínos pro katolickou církev? A co s ní bude dál?
Na tyto otázky může být těžké odpovědět, a to proto, že KCHO se trochu liší od ostatních laických hnutí v Církvi tím, že nemá žádného konkrétního zakladatele, formální členství ani žádnou všezahrnující strukturu, která by určovala nebo měla určovat její rozvoj. Kardinál Suenens, jeden z moderátorů II. Vatikánského koncilu a dávný příznivec KCHO, ji nazval „hnutím Ducha“ a jednoduše normálním křesťanstvím. Později ve 20. století se církevní hierarchie začala zabývat faktem, že v Církvi je mnoho tzv. „pokřtěných pohanů“ – lidí, kteří sice přijali křest, ale nevykazují žádné známky žitého vztahu s Kristem. Suenens viděl v KCHO odpověď Ducha svatého na tuto situaci. Cítil, že účelem KCHO je tak proniknout církev duchem Letnic, že zcela pomine důvod její existence jako samostatného hnutí - podobně jako tomu bylo s liturgickým a biblickým hnutím na začátku minulého století.

Křest v Duchu Svatém

Páteří KCHO je sdílená duchovní zkušenost, známá jako „křest v Duchu“. Je to prožití událostí Letnic v životě věřícího, kterého Duch svatý naplňuje stejnými dary a mocí, jaké měli první apoštolové, stejně jako velkou láskou k Písmu, modlitbě a Boží chvále. Mezi římskými katolíky se tato zkušenost objevila v 60. letech 20. století, a to často díky společné modlitbě s letničními bratřími a sestrami, mezi kterými se Duch svatý takto projevoval již od počátku století.

V únoru 1967 prožila křest v Duchu skupina studentů z Duquesne university v Pittsburgu při duchovních cvičeních. Po této zkušenosti se rozjeli do universit po celé zemi, aby o tom vyprávěli ostatním studentům, a povzbuzovali je, aby se i oni otevřeli Duchu svatému. Jedním z hlavních prostředků, které pomáhaly k pochopení křtu v Duchu, byly semináře Život v Duchu, původně vytvořené komunitou Word of God (Boží slovo) v Ann Arboru (US). Jednalo se o prosté seznámení s poselstvím evangelia - s Boží láskou, vykoupením skrze Kristovu oběť a nutností pokání, pokud chce člověk obdržet plnost Ducha svatého.

Znovuobjevení biblických charismat v běžném životě věřících
Ovocem tohoto nového vanutí Ducha svatého bylo znovuobjevení charismat, jako je mluvení v jazycích, uzdravování a proroctví, o nichž píše sv. Pavel ve svých listech (srv.Řím 12 a Kor 10). Jejich užívání bylo v prvotní církvi běžné, ale postupně se vytratily, nebo byly institucionalizovány. Například modlitba za uzdravení se rozvinula ve svátost nemocných. Katolické učení mělo velmi dobře rozvinutou teologii utrpení, ale KCHO pomohla zaměřit pozornost také na Boží uzdravující moc. Toto znovuobjevení služby uzdravování bylo důležitým přínosem pro život církve v posledních 40 letech.

KCHO se zpočátku šířila tak rychle především proto, že neexistovala žádná struktura, dohlížející autorita nebo vstupní podmínky. Místo toho se jednotlivci, kteří zažívali působení Ducha svatého ve svých životech, začali sdílet se svým okolím o zázracích, které pro ně Bůh vykonal: jak je uzdravil, jak jim pomohl, jak jim dal lásku k modlitbě, ke chvále a k Písmu. Zároveň povzbuzovali své posluchače, aby činili pokání, otevřeli se působení Ducha svatého a plněji se odevzdali Kristu a Jeho poselství. Osobní svědectví těch, kdo byli zasaženi Duchem svatým, bylo tím hlavním, co druhé přitahovalo, protože viděli proměnu jejich života – a to jak duchovní, tak morální. Charismatická obnova nestavěla pouze na teoretické znalosti křesťanské nauky, ale pomohla k tomu, aby se křesťanská víra stala pro lidi každodenně žitou skutečností. KCHO se tak stala obrovským podnětem k evangelizaci v církvi, a to jak na rovině osobních setkání, tak skrze různé akce a programy.

Obrovský stimul evangelizace

V době, kdy II. Vatikánský koncil byl ještě v plenkách a katolická církev často zdůrazňovala především růženec, požehnání a účast na mši, byla evangelizace něčím zcela novým. Protože katolická liturgie nic podobného neznala, měla tato setkání zpočátku vzor ve shromážděních charismatiků, která už fungovala v letničních církvích. Jejich náplní byly chvály, uctívání, osobní svědectví, studium Bible a modlitby za uzdravení. Zpočátku bylo mnoho těchto setkání ekumenických a jelikož šlo o setkání neeucharistická, bylo pro křesťany různých denominací relativně snadné zachovat jednotu. Historik tohoto hnutí, br. Peter Hocken, věří, že tyto ekumenické kořeny jsou součástí poslání KCHO a že je toto hnutí součástí Božího plánu na obnovení jednoty Kristova Těla před Jeho druhým příchodem. Toto povolání k jednotě dnes vystupuje znovu do popředí. Na setkání vedoucích KCHO v Británii a v Irsku v červnu 2005 bylo označeno jako jedena z priorit KCHO, spolu s usmířením a křtem v Duchu. Také papež Benedikt XVI. označil jednotu křesťanů za jednu z oblastí, na které se chce během svého pontifikátu zvlášť zaměřit.

Katolická církev vždycky věřila v mimořádné dary, ale v minulosti byly tyto dary často považovány za vyhrazené pro výjimečné lidi - „světce“. Zkušenost lidí z KCHO ale ukázala, že Duch svatý obdarovává i obyčejné lidi, laiky bez jakékoliv teologické formace, a uschopňuje je tak pro evangelizaci a službu církvi.

Proměna mnoha lidských životů

Křest v Duchu stál na počátku proměny mnoha životů a zapříčinil osobní obrácení a morální nápravu mnoha lidí. Dal vyrůst bezpočtu povolání ke kněžství a k řeholnímu životu a zachránil mnoho povolání, která byla ohrožena otřesy po II.Vatikánském koncilu. Pro mnoho laiků byl podnětem k tomu, že se chtěli dozvědět víc o své víře, absolvovali biblická studia nebo studium teologie. Jednou ze změn, které s sebou přinesl II. Vatikánský koncil, byl nový pohled na církev. Zatímco v předkoncilním chápání byli ke svatosti a službě církvi povoláni především „profesionálové“ – kněží a řeholníci, nyní se tato zodpovědnost přenesla na celý Boží lid. KCHO pomáhala formovat jedince, kteří byli ochotni na tuto výzvu odpovědět.

Charismatici jsou známí svojí schopností spontánní modlitby a svými krásnými písněmi chval. Mnozí z nich se zařadili do běžného života ve farnostech, aniž by se o nich vědělo, odkud pocházejí. Stalo se tak díky absenci struktury v rámci KCHO. To zapříčinilo, že poté, co byli lidé pokřtěni v Duchu svatém, vraceli se většinou do svých farností a sloužili tam. To se jasně ukázalo v průzkumech, které v roce 2005 provedla anglická společnost NSC. Ptala se lidí z KCHO na jejich duchovní život a působení v církvi. Z 1000 vrácených dotazníků vyplynulo, že 20% respondentů se angažuje v boji za ochranu života, spravedlnost a mír, 50% slouží jako mimořádní služebníci eucharistie, 50% jako lektoři, 25% jako katecheté 20% jako členové ve farních radách a 25% se věnuje ekumenismu. Celkem vzato to svědčí o tom, že ti, jejichž víra se probudila skrze charismatickou obnovu, patří v církvi k těm nejaktivnějším. Také v Británii pochází mnoho diecézních evangelizačních týmů a různých mladých farních pracovníků z charismatického prostředí. To samé platí pro ty, kdo se nyní připravují na kněžské svěcení. Stejný průzkum zároveň odhalil, že 40 kněží, 38 kněží-spirituálů, 18 pastorační asistentů a 21 jáhnů bylo povoláno ke službě v KCHO.

Vliv KCHO v Brazílii a v Indii

V zemích, jako je Brazílie, kde hierarchie obnovu silně podporovala, byl účinek ohromující.
Dnes se odhaduje, že tu bylo 12 milionů lidí pokřtěno v Duchu svatém, a existuje tu na 20 000 modlitebních skupin. Shromáždění na národní úrovni přitáhnou v Brazílii přes 350 000 věřících a členů komunit jako je Cancao Nova nebo Shalom provozují evangelizační rozhlasové a televizní stanice a pořádají obrovská setkání a evangelizační a dobročinné programy. Všeobecně se má za to, že v Latinské Americe KCHO zastavila dlouhotrvající odliv katolíků do jiných denominací.

Podobně v Indii stála KCHO u zrodu aktivit jako je Centrum duchovní obnovy v Pottě, kam jezdí každý víkend tisíce lidí, obracejí se a jsou uzdravováni. Výsledkem je, že někteří z nich cítí povolání k tomu, aby začali s novými dobročinnými aktivitami, jejichž cílem je řešit různé sociální problémy v zemi. V samotné Pottě se starají o nechtěné staré a nemocné lidi, oběti AIDS, slepé a postižené, kteří sami také začínají sloužit a starají se o příchozí poutníky. Znovunalezená síla modlitby pramenící z této služby zasáhla celou indickou církevní obec. To vedlo k ohromnému nárůstu společenství nepřetržité modlitby v ostatních duchovních centrech, a dokonce i ve farnostech. A to zase bylo příčinou mnohem větší účasti mladých lidí na mši v katolických státech, jako je Kerala. Tam díky KCHO vznikla hnutí, jako je Jesus Youth (Ježíšova mládež), kde mladí lidé velmi účinně evangelizují a vyučují své vrstevníky. Některá z nich se pak rozšířila po celém světě.

V posledních pár letech se díky velkému nárůstu imigrace dostalo do Velké Británie, zvláště pak do Londýna, mnoho katolíků z těchto zemí. Někteří z nich už prošli charismatickou obnovou ve své zemi, další se nově otevřeli Bohu, když čelili sociálním těžkostem souvisejícím s příchodem do cizí země. To vedlo k založení mnoha zahraničních modlitebních skupin a komunit se svým vlastním jazykem, kulturou a hudbou, ale s nepochybně charismatickým rozměrem. Církev i KCHO v Británii a Irsku tak stojí před výzvou, jak navázat vztahy s těmito skupinami. A to jak proto, aby je podpořily a pomohly jim, tak proto, aby měly užitek z jejich horlivosti pro víru, kterou s sebou přinesly. Přece jen je dobré mít na paměti, zejména s přibývajícím věkem vůdčích osobností KCHO, že jejími původními zakladateli byli před 40ti lety mladí lidé kolem dvaceti let.

Charismatický rozměr církve je stejně důležitý jako ten hierarchický

Jak moc ovlivnila KCHO postoj církve ve vztahu k charismatům, můžeme vidět z promluvy papeže Jana Pavla II., kterou pronesl o Letnicích roku 1998. Tehdy zdůraznil důležitost „charismatického rozměru“ církve, který byl podle jeho slov v minulosti opomíjen a který, jak prohlásil, je stejně zásadní, jako její „rozměr hierarchický“. Svatý otec dále vybízel k tomu, aby se celá církev poslušně otevřela darům, které jí Duch svatý chce udělit.
Anglická KCHO byla jedna z prvních, která začala organizovat Rodinné katolické charismatické konference, které nabízejí duchovní program jak pro děti, tak pro dospělé. Tyto rodinné konference se začaly objevovat koncem 80. a počátkem 90. let. Byla to odpověď na potřeby těch, kdo se obrátili jako mladí a měli již rodiny, ale chtěli pokračovat ve své duchovní formaci. Události jako „Celebrate“ v Ilfracombe a „New Dawn“ ve Walsinghamu přitahují každý rok 1500 – 3000 lidí, a to nejen těch, kteří „patří“ k charismatické obnově, ale i mnoho těch, kteří chtějí lépe poznat svou katolickou víru. Tyto rodinné konference jsou často život měnící zkušenosti, kde jsou lidé „pokřtěni v Duchu“, aniž by věděli, že to, co zažívají, je charismatická obnova.

Jak jsem už vysvětlila, KCHO měla vždycky dvě stránky – tu strukturovanější, která je oficiálně nazývaná jako Charismatická obnova, a obecnější hnutí Ducha. V centru obou je křest v Duchu, který je podle KCHO pro všechny, i když je prožití a vyjádření u jednotlivců různé. Tím pádem je těžké přesně vyčíslit, kolik lidí patří do KCHO, protože to záleží na tom, jak jí vymezíte. Nicméně misionář David Barrett tvrdí, že obnovou bylo za 40 let zasaženo 120 miliónů lidí z celého světa. S postupem času určité skupiny a prostředky, které zpočátku sloužily k šíření křtu v Duchu, zanikaly (jako třeba modlitební skupinky, zvláště na Západě). Jinde se zase stalo, že dříve významné laické komunity měly potíže a posléze zanikly, nebo byly drasticky zredukovány. Podstatné ale je, že skrze všechny tyto prostředky se lidé obnovili ve víře. A koneckonců – důležití jsou tito lidé, ne prostředky, které jim k tomu pomohly. Protože ty budou vždycky omezené a Duch svatý pro nás vždycky bude mít nová překvapení.

Semináře Život v Duchu užívané jinými hnutími a komunitami

Například ve Spojeném Království se v poslední době objevil nový fenomén. Několik zavedených hnutí a komunit, jako je Cursillo, Youth2000 atd., požádalo zástupce KCHO, aby pro ně uspořádali seminář Život v Duchu, aby mohli nově pochopit a přijmout posilu Ducha svatého. Tato hnutí či komunity se sice nepovažují za součást charismatické obnovy v klasickém slova smyslu, ale začaly vnímat, že křest v Duchu svatém je důležitou součástí duchovního vývoje. Mnoho z nich teď bude užívat charismata ve svém osobním životě a začlení je do své vlastní spirituality. To samé platí pro mnoho mladších lidí, kteří pracují v diecézi. Ti vidí křest v Duchu a užívání charismat jako běžnou součást křesťanského života, aniž by měli potřebu patřit k nějakému konkrétnímu hnutí.

Závěrem bych chtěla říct, že KCHO je spíše o proměněných lidských životech, než že by byla rostoucím a vlivným hnutím. Problémy, které vidíme – rozdělení, skomírání charismat, slábnoucí nadšení a nasazení, skupiny nebo jednotlivci, kteří sešli z cesty – jsou lidská selhání, která církev provázejí od jejího vzniku. KCHO pomohla, aby v církvi jakoby znovu ožily Skutky apoštolů a Pavlovy listy. A je na každém z nás, abychom zůstávali otevření Duchu svatému a tomu, k čemu nás volá v situacích, v nichž se nalézáme, abychom mohli co nejlépe sloužit Jemu i lidem kolem nás.

Článek je se svolením převzat z březnového čísla anglického časopisu Goodnews, překlad Dagmar Hilarová.