Dějiny charismatické obnovy II.
Chtěl bych vám ukázat několik slov z Písma. Druhá kniha Paralipomenon, kapitola 29: „Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z Tebe radoval?“ To je citát z jednoho verše Žalmu 85. David chválil Pána, chválil ho za to, že z něho sňal svůj hněv, chtěl odpustit, připomínal Bohu, že je soucitný a slitovný, a pak ho prosil: „Pane, obnov nás, znovu nás oživ.“ Když David mluvil o probuzení, pak o tom, které se týká nového života. To je vždycky Boží vůle, protože on je živý Bůh, je Bohem života. On je tvůrcem života. Probuzení, to je víc než jenom mít nějaká setkání, není to jenom nová věda, je to více než jenom sociální zlepšení, je to víc než budování nových budov, týká se to skutečného, nového života - když Boží dech naplňuje jeho lid, když se vítr Ducha svatého dotýká lidí a naplňuje je. Ve Starém zákoně Boží duch dechl na Adama a Evu a najednou tu byl život. V Ezechielovi, 37. kapitole je krásný obraz oživení, probuzení, myslím na údolí suchých kostí. Bůh řekl Ezechielovi: „Podívej se na tyhle kosti, můžou ožít?“ A Ezechiel řekl: „Pane, to víš jenom ty.“ A pak Bůh řekl: „Ezechieli, mluv k těm kostem.“ Umíte si představit, že byste mluvili k hromadě suchých kostí? Nebylo by tam nic než kosti, mrtvé kosti, suché kosti, úplně vybělené – mluv k těm kostem. A Ezechiel začal mluvit k těmto kostem a ony se začaly trochu třást, začaly se k sobě přibližovat: „Mluv k nim, Ezechieli, řekni: Přijď, Duchu svatý.“ Ty kosti se k sobě přiblížily a vznikla nová Boží armáda. Byly vaše kosti už vzkříšeny? Promluvil už Bůh k vašim kostem? Určitě ano, jinak byste tady nebyli. Lid potřebuje být skutečně obnoven.
Podíváme se nyní na několik míst ze Starého zákona, které charakterizují obnovu. Za dnů krále Achaze se dělo toto: Achaz byl to příšerný král, za něhož byl v Judeji velký morální úpadek. Lidé zapomněli na Boží cesty a byli Bohu nevěrní. Achaz dokonce vstoupil do chrámu a vzal poklad, který tam byl uložen, a dal ho králi Asýrie, což byl nepřítel Božího lidu. Chtěl si tak od něj koupit pomoc. Ale asyrský král mu vůbec nepomohl. Bylo to čím dál horší, lidé se dopouštěli mnoha dalších nevěrností. Král Achaz začal obětovat různým asyrským bohům, vzal předměty a posvěcené nádoby z Božího chrámu a v celé zemi vybudoval svoje vlastní oltáře. Tak jako dnešní despotové a tyrani mají všude své fotografie a dělají sami ze sebe bohy. Toto se dělo s lidem, který měl být lidem Božím. O všech těchto věcech se dále píše v Knize králů: Achaz ulehl ke svým otcům a byl pohřben. Po něm se stal králem jeho syn Chizkijáš, když mu bylo 25 let. A Chizkijáš byl úplně jiný král. Jeho jméno znamená „Boží moc.“ Písmo o něm říká, že se vrátil k cestám svého praotce Davida. Začal dělat to, co bylo správné v Božích očích. Král Achaz předtím zavřel dveře chrámu, Chizkijáš je zase znovu otevřel. Co musíme my všichni, co jsme tady, udělat, pokud chceme během tohoto víkendu zakusit nějaké probuzení? Co je tou první věcí? Otevřít dveře našeho srdce, dveře naší mysli, dveře celé naší bytosti. „Pane, jsem otevřen. Neuzavřu se před tebou. Pane, dovolím ti mít přístup do mého života.“ To je první krok k obnově. A Chizkijáš povolal všechny kněze, Lévijce – to byli duchovní vedoucí a řekl jim: „Především se musíte posvětit, vy máte být odděleni pro Boha, a musíte posvětit dům Hospodina, svého Boha, a poté je potřeba ze svatyně vynést všechny odpadky.“ Čili co je ta druhá věc, kterou musíme udělat, pokud chceme prožít obnovu? Poté, co jsme otevřeli dveře, Duch svatý může prosvítit temná místa našeho chrámu a řekne: „Tome, a co tady ty odpadky?“ Potřebujeme si uvědomit, že něco takového v sobě máme, a rozhodnout se, že se toho chceme zbavit. Možná vy ten problém nemáte, ale já ano. Vždycky, když se rozhodnu, že se dobře podívám na to, jak na tom jsem, objevím, že jsou určité věci, které by tam být neměly, a věci, které nejsou v souladu s Božími cestami. Říkám tomu „Tomovy příšerky“, věci, které jsou odporné, prostě smetí. A je potřeba, aby to šlo pryč. Nepřijde žádná obnova, dokud tohle všechno nebude pryč. Kněží poslechli, shromáždili se a začali očišťovat chrám. Vstoupili hluboko do vnitřních částí chrámu a vynášeli všechnu nečistotu, všechno smetí, vše vynesli a naházeli to do údolí Kidronu. Dnešní Kidronské údolí je místem mrtvých, takže všechno, co je mrtvé, má jít do Kidronu, abychom my mohli být živí.
Všimněte si, že s posvěcováním začali první den. První den prvního měsíce, kdy se začalo něco dít, Boží duch vanul. Osmého dne téhož měsíce vešli do Hospodinovy předsíně, posvěcovali chrám dál a šestnáctého dne prvního měsíce skončili. Netrvalo to měsíce nebo roky, než chrám očistili. Toho dne začala charismatická obnova. Bylo to svrchované Boží dílo, exploze. A šlo to rychle. Věci se začaly dít tu i tam. A bylo to velmi dobré.
Pak jim Chizkijáš nařídil, aby na oltáři obětovali zápalné oběti a přinesli všechny hudební nástroje, které používal už David. A celé shromáždění uctívalo Boha, klaněli se mu, zpívali, dokud neskončila zápalná oběť. Jedna z věcí, která doprovází opravdové probuzení, je obnovení chvály, uctívání Boha, zpěv, hudební nástroje, které mají Boha chválit. A když skončilo všechno toto chválení, všichni poklekli a klaněli se. Nejdříve zpívali, chválili Boha, byli nadšeni, a zároveň přišla nová pokora, sklonili se před Bohem. Autentická obnova v našem životě, v našich skupinkách, v celé církvi potřebuje totéž. Když se díváme na historii obnovy a na to, co se dělo v Izraeli, když se vrátíme úplně na začátek, obnova je jako příliv a odliv moře, přichází a odchází. Zaduje vítr, dotkne se lidí, a lidi přijmou úžasné požehnání. Avšak pak je nebezpečí, že si tohoto požehnání, kterého se jim dostalo, nebudou vážit, že přestanou být vděční. Začnou dělat věci svou vlastní silou, místo aby se spoléhali na Boha, a přijde odliv. Lidé začnou vysychat, bude jim zle a budou rezavět, dokud jim nebude ze sebe samých špatně. A začnou znovu volat k Bohu: „Pane, znovu nás obnov.“ Bůh je věrný. On znovu na ně dechne, znovu pošle svůj vítr, obnova začne znovu. Našim požehnáním je, že žijeme ve dnech, kdy vítr vane na Českou republiku. Potřebujeme takový vítr? Ano, moc. Ještě o tom budeme mluvit později.
Jedním z cílů, které pro dnešek máme, je to, aby vzrostla naše vize, co Bůh může udělat pro Českou republiku, a abychom si uvědomili, že každý z nás v tom hraje nějakou roli. Je třebas malá, ale důležitá. Chizkijáš se vším lidem se radoval z toho, co Bůh pro lid připravil, neboť vše se seběhlo tak rychle. Když působí Bůh, věci se mohou dít velice rychle. Na počátku byla temnota, která přikrývala celý svět; Bůh řekl jedno slovo a bylo světlo.
Chizkijáš řekl svým lidem, svým vůdcům: „Nebuďte tvrdošíjní jako vaši otcové.“ A pak je poslal, aby šli k dalším izraelským kmenům a řekli jim o tom, co Bůh dělal. Chizkijáš poslal běžce, aby oznamovali, co Bůh udělal. Oni běželi k Efrajimu, Manasesovi a do dalších měst a víte, co se dělo? Lidé je zesměšňovali a vysmívali se jim. (v. 10) Všimněte si, to je další aspekt skutečné obnovy. Myslíte si, že to někteří lidé pochopí, a zrovna oni si budou myslet, že jste úplní blázni. A přijde určité pronásledování, to k tomu prostě patří. Je to úplně běžné v každé obnově. Podívejte se na svatého Františka. Když začal svoje působení, myslíte si, že každý věděl, jak úžasnou věc dělá? Já si to nemyslím. A přestal s tím? Ne. A proč nepřestal? Ti běžci běželi dál ke kmenům Ašér, Manases, Zabulon. A jen někteří lidé to poselství přijali, pokořili se a vstoupili do obnovy. Vždycky budou někteří, kteří se budou protivit, a někteří, kteří přijmou. Když Ježíš chodil po zemi, spousta lidí ho přijala a spousta ne. A on říkal: To, co se dělo mně, si můžete být jistí, že se bude dít i vám. Je to jedno ze zaslíbení.
Další věc, kterou Bůh udělal – dal jim jednomyslnost srdce. Lidé, kteří vstoupili do této obnovy, byli sjednoceni. To je velmi důležité. Jak už jsem říkal, v Americe je jedním z hlavních problémů rozdělení. Já vím, že tady v České republice to nikdy problém nebyl. Je to jedna z věcí, na kterou si musíme dávat pozor. Jediná věc, která vyléčí různorodost názorů, je to, co nedávno napsal Svatý otec Benedikt XVI.. Víte, co to bylo? Encyklika „Bůh je láska.“ Neznamená to, že máme milovat pouze milé lidi. Máme milovat i ty, které je těžké milovat. A takové budeme mít vždycky kolem. Všimli jste si někdy, že jedním z největších problémů, které v životě máme, jsou lidi? Jako by Bůh postavil některé lidi tady na zem se zvláštním úmyslem, aby nás otravovali. A přikázal nám, abychom je milovali. Jak dlouho je budeme mít kolem sebe? Tak dlouho, dokud je budeme potřebovat. J
Několik věcí jsem přeskočil. Když budete mít čas, přečtěte si z 2. Paralipomenon kapitoly 29–31.
Chizkijáš všechno, co dělal, dělal celým svým srdcem a dílo se mu dařilo. A tak to bude i s námi. Pokud chceme obnovu ve svém vlastním životě, obnovu v našich městech, vesnicích, ve své církvi, máme sloužit Bohu celým svým srdcem. Ne půlkou srdce, ale celým srdcem.
Můžeme sklonit hlavy k modlitbě. Můžeme si uvědomit, co Duch svatý říká dnes ráno každému z nás. Možná ti řekl slovo nebo dvě a otázka je, co s tím slovem uděláme. Dovolíme, aby ho ptactvo vyzobalo anebo aby ho plevel udusil? Anebo se ho budeme držet, budeme ho živit a dovolíme mu růst? Uděláme nový závazek podle tohoto slova? Děkujeme ti, Otče, za tvé slovo, dej nám milost, abychom byli tímto slovem syceni, abychom byli oživeni dnes, o tomto víkendu a ve všech dnech, které přijdou. Děkujeme ti. Amen.