Duchovně přežít s malými dětmi
Je šest hodin ráno. Zvládla jsem to. Vstala jsem, abych strávila společně se svým mužem "tichou chvíli", a to je možné zvládnout jen dřív, než se probudí naše děti (Moritz - 6 let, Annegret - 4 roky, Magnus - 2 roky). Přede mnou leží bible a tužka a další nezanedbatelná pomůcka - šálek vařící kávy. Právě jsme se začali modlit, když se ozvalo z vedlejšího pokoje energicky: "Táto, v láhvi nic není." To je náš nejmenší a přeloženo do řeči dospělých to znamená: "Tati, už jsem skoro vyspalý. Udělej mi, prosím tě, lahvičku teplého mléka a já vás nechám ještě na dvacet minut v klidu, než se proberu úplně a pak..." V tom okamžiku přichází naše dcera a chce se probrat na maminčině klíně. Soustředěnost je pryč a vkrádá se frustrace. "Tichá chvíle" je ta tam, ještě než začala.
Jak často se naše tichá chvíle v posledních letech odehrála takto. Někdy jsem se ptala sama sebe, jestli mám ráno vůbec vstát, abych naslouchala Bohu a nechalasejím vyzbrojit pro nastávající den. Jak může člověk přežít, když je téměř každá modlitba přerušena a každá tichá chvíle je nečekaným darem. Bohoslužby pak vypadnou pravidelně kvůli našemu nejmladšímu.
Dobře, že věříme v zázraky - můžeme duchovně přežít i s malými dětmi a podle našeho přesvědčení právě kvůli malým dětem a s jejich pomocí. Existuje pět bodů, které nám vždy znovu pomáhaly, když si na nás děti dělaly silné nároky, takže hrozilo, že duchovní stránka přijde zkrátka.
1) Je důležité, abychom pečovali o naše manželství. Tím myslíme celé manželství - ve všech oblastech. Tento "pečovací" program zahrnuje návštěvu kina, společný oběd v restauraci, společnou modlitbu, čas na osobní rozhovor a v neposlední řadě sexuální život, aby oba partneři byli skutečně šťastni. Jestliže se nám jako manželům dobře daří, má to kladný vliv na naše děti. Jejich klid a vyrovnanost nám zpětně poskytuje prostor k tiché chvíli.
2) Našim dětem musíme zprostředkovat, jak důležitá pro nás tichá chvíle je. Nestane se tak, když je budeme posílat pryč nebo jim zakážeme mluvit, jinak je v jejich očích tichá chvíle dobou, "kdy mě maminka hubuje a tatínek posílá pryč". Když se naše děti probudí dřív, než začneme tichou chvíli, modlíme se s nimi společně, ale také je prosíme, aby klidně poslouchaly, prohlížely si obrázkovou knížku nebo poslouchaly kazetu, než budeme hotovi.
3) Je důležité mít možnost pravidelného setkání ve společenství s jinými křesťany. Své děti jsme brali s sebou už od kojeneckého věku, protože návštěva našeho "domácího kruhu" byla pro nás důležitá. Později jsme opatřili k dětem někoho na hlídání a byla to investice, které jsme nikdy nelitovali.
4) Je důležité smířit se s tím, že někdy čas na tichou chvíli prostě nebude, l když jsme si to zavinili sami špatným rozdělením času, nepomůže, když pak den proběhne pod tíhou špatného svědomí nebo zlosti nad sebou samým. Na tom se nedá nic změnit a lze pak jen prosit Ježíše, aby to zítra bylo jiné.
5) Je důležité mít vždy znovu na zřeteli, kolik se toho můžeme ve vztahu k Bohu skrze své děti naučit - a právě skrze ty nejmenší. Ježíš bral ke zlosti teologů své doby děti neobyčejně vážně. Na našich dětech vidím, jak vypadá prakticky důvěra, když pozoruji, jak nám důvěřují jako rodičům. Vidím na nich, jaké to je nestarat se o každodenní věci. Vidím na nich, co znamená víra, vždyť nám věří, vidím jejich bezstarostnost a opravdovost. Děti jsou v mnohém takové, jaké by chtěl mít Bůh nás dospělé.
Právě když jsem si tyto věci ujasnila, vím, že nejen mohu s malými dětmi jako křesťan přežít, ale že jsem v nich dostala obrovskou šanci k duchovnímu růstu.
(převzato z časopisu SCHRITTE, překlad ALENA POLÁČKOVÁ)