Effatha!

Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal: i hluchým dává sluch, i němým řeč!“
Evangelium podle Marka 7,32-37

Effatha je slovo z aramejštiny, z jazyka, kterým mluvil Ježíš, je to tedy jeho ipsissima vox (tak jako Abba či amen), Ježíšův autentický hlas. Tímto slovem se Ježíš obrací na všechny (nejen na hluchého!) a na celého člověka. Je to výzva, abychom se neuzavírali sami do sebe, abychom nepřehlíželi potřeby druhých, či pozitivně řečeno, abychom vstupovali s druhými do svobodných, pěkných a konstruktivních vztahů, kde dáváme i přijímáme. Příkaz „Otevři se!“ máme vztáhnout i na náš vztah k Bohu – zde to znamená výzvu, abychom naslouchali Božímu slovu, jak nám ho předává církev, a abychom nechali Boha vstoupit do našeho života.

Ukázka je z knihy Biblické inspirace, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Použito s laskavým svolením.