Exkluzivní rozhovor
Ani u nás obyčejných smrtelníků vlastně neplatí, že jsme-li spatřeni v kostele, je to zaručeným stvrzením toho, že jsme křesťané. Ještě o ždibec zdrženlivější býváme vůči zprávám o tom, že tu či onu známou osobnost potkal někdo v kostele, ergo kladívko, je ten slavný člověk křesťan. Již delší dobu přitom kolují v křesťanských kruzích zvěsti o tom, že populární dvojice Bob a Bobek našla cestu ke křesťanství, nebo přinejmenším do kostela; jistě už dolehly i k vám. V redakci Effathy jsme si o nich dlouho mysleli své, až nám přišel dopis s otázkou, zda je možné, aby byli králíci znovuzrozeni… Otálet déle nemohli ani ti nejnedůvěřivější z nás – proto jsme se o pár dní později vydali ke klobouku kouzelníka Pokustóna vyzbrojeni teologickou skepsí a diktafonem.
Právě jsme k němu přicházeli, když začal zvonit budík. Vzápětí se ozvalo rozhodné: „Vstávat a modlit se!“ Překvapeně jsme se po sobě podívali, hlas totiž patřil Bobkovi: vyskočil z klobouku a bylo vidět, že je to jiný králík. Zatímco listoval v breviáři, uctivě jsme čekali. Poté jsme mu položili první otázku:
redakce: „Kde je Bob?“
Bobek: „Tak úplně přesně to nevím. Předvčerejškem odešel evangelizovat do města, a ještě se nevrátil. Ale nejpozději v sobotu bude určitě zpátky, v neděli vždycky chodíme na mši spolu.“
redakce: „Čtenáře Effathy by určitě zajímalo, do které farnosti chodíte.“
Bobek: „Tak ten zájem vnímáme i u čtenářů jiných časopisů, víte. My jsme teď farnost dokonce museli změnit a chodíme ministrovat, protože v bílém nás pozná méně lidí. V předchozím kostele jsme zažili nepříjemné okamžiky, lidé nás chodili okukovat…, někteří rodiče dokonce posílali děti, aby se šly podívat „na králíky“.
redakce: „To muselo být skutečně nepříjemné.“
Bobek: „Tak my jsme se to první snažili brát pozitivně, mysleli jsme si, že by to mohla být dobrá příležitost, jak s dětmi mluvit o Bohu. Ale ukázalo se, že to nefunguje. Pořád nás někdo chtěl chovat a podobně. Takže jsme nakonec přišli s jinou evangelizační taktikou.“
redakce: „Můžeš nám o ní něco říct “
Bobek: „Mohl bych, ale...“
redakce: „???“
Bobek: „…doufám, že se na mě Bob nebude zlobit. Víte, chodíme teď po jednom, představujeme se novými křestními jmény a hlavně evangelizujeme krátkozraké, kteří se nezaměří na nás, ale na to, o čem s nimi chceme mluvit.“
redakce: „Tomu se říká misijní taktika, díky za tip… a co evangelizace těch nejbližších Myslíš, že vaše obrácení nějak ovlivnilo je?“
Bobek: „Vlastně mě až překvapilo, jak moc. Nejsilněji to asi zasáhlo Rákosníčka, ten zanechal hvězdopravectví a pronajal rybníček baptistům. Manka a Rumcajs se rozhodli vzít se v kostele… a mohl bych pokračovat.“
redakce: „A jak konkrétně se obrácení projevilo ve tvém životě Mohl bys třeba jmenovat jednu změnu?“
Bobek: „Tak hlavně jsem skoncoval s trávou, kdybych měl říct aspoň něco. Je to teď vlastně úplně jiný životní styl. Myslím, že doposavad byl můj život takový plochý, skoro dvojrozměrný, jestli mi rozumíte, a teď je tu najednou úplně nová dimenze.“
redakce: „Děkujeme!“
S Bobem jsme se sešli o pár dní později v nejmenovaném karotkovém baru.
redakce: „Bobe, můžeš nám něco říct o cestě, kterou jste s Bobkem prošli, než jste se stali křesťany?“
Bob: „Tak většina lidí zná dobře náš život ze seriálu, takže to ponechám stranou. Zažili jsme toho s Bobkem hodně, a překvapuje mě, jak pozdě nás napadlo položit si otázku, kde se vlastně vzal klobouk kouzelníka Pokustóna. Druhá taková otázka byla: jak to, že do klobouku neprší “
redakce: „A jak jste si na tyhle otázky odpověděli?“
Bob: „Vlastně stále hledáme odpověď. Ale tím, že jsme věci přestali brát jako samozřejmé, začalo de facto naše duchovní probuzení.“
redakce: „Byl vám někdo nablízku při vašem hledání?“
Bob: „To ano. Tady nedaleko je taková stará králíkárna, mezi tamními obyvateli a námi byla pořád taková vzdálenost, víte. A pak jsme se jednou potkali v kostele a najednou ta bariéra padla, našli jsme společnou řeč. Hodně nám pomohli, ale jinak bych řekl, že si tu cestu musí každý ujít sám.“
Ptala se
