Falešná utopie – skutečná výzva

Různé formy zbožnosti „à la carte“, které navrhuje New Age, mohou být pro nás výzvou, pokud nevzbuzují pouze naši nedůvěru. Pokud jsou formou duchovního hledání, nejsou jako takové pro nás příležitostí přemýšlet nad určitým druhem nepružnosti, s níž žijeme naši víru?

Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: ´Jděte a připravte nám beránka, abychom mohli slavit velikonoční večeři.´ Oni mu řekli: ´Kde chceš, abychom ji připravili?´ Řekl jim: ´Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde.´

Lk 22, 7-10

Papežská rada pro kulturu a papežská rada pro ekumenický dialog zveřejnily dokument, nesoucí název: Ježíš Kristus, nositel živoucí vody; křesťanská úvaha nad New Age.

Tento dokument se vztahuje k onomu místu Lukášova evangelia, v němž se hovoří o Ježíši jako o nositeli živoucí vody, Vodnáři. Vytvoření takovéto souvislosti s evangeliem v podstatě vzbuzuje údiv: muž nikdy nenese džbán vody, toto je úkol vyhrazený ženám – vzpomeňme na Ráchel nebo samařskou ženu –, ale Ježíš říká samařské ženě, že je to on, kdo dává napít.

Věk Vodnáře

Když jsem před více než třiceti roky slyšel komentář k tomuto výňatku z Bible, nehovořilo se tenkrát ještě o New Age. Bylo mi vysvětleno, že křesťanská éra dospěla ke svému konci a Kristus vyslal svého nástupce, nového nosiče vody, vodnáře: takto jsme tedy vstoupili do věku Vodnáře. Předcházející vztah – vyznačující se zvířecími oběťmi, jakou byl např. velikonoční beránek – byl během věku Berana, obětního beránka, uzavřen. Návazně s pokřesťanštěním nastoupil věk Ryb, s rybou jako symbolem prvotních křesťanů (ΙΧΘΥΣ). Pro věk Vodnáře bude charakteristický růst duchovního uvědomění lidstva, které umožní zrození lidské zralosti, jež učiní lidi schopné soužití v míru a bratrství. Slyšeli jsme text jedné písně v muzikálu Hair (Vlasy): When the moon is in the seventh house and Jupiter allined with Mars, then peace will guide the planet... (Až se bude Měsíc nacházet v sedmém domě a Jupiter bude ve vztahu s Marsem, ovládne planetu mír…).

Desetiletí uplynula, svět je v plamenech… a přívrženci New Age ještě stále věří v počátek nového světa.

Hledající lid

Moji přátele hippies věřili v revoluci květin, v moc mírnosti a vlídnosti, lásky a svobody. Byla to doba květin, člověk neznal strach, budoucnost měla medovou příchuť… věřili jsme v nebe.

Toto hnutí bylo samo o sobě krásné, ale hrozně dětinské. Ve společenstvích, která jsem navštívil, jsem smutně konstatoval, že byla živena přechodným nadšením, že tu nebylo žádných závazků a žádných do hloubky jdoucích změn. Snil jsem o Kristu, ale ne o takovém, který by byl podoben přívětivému hráči na flétnu Krišnovi, onomu modrému pastýři, snil jsem o tom, že by všichni moji přátelé mohli odhalit Krista jako osobu.

Ještě stále mám mnoho přátel v New Age a obdivuji jejich upřímné hledání a jejich žízeň, které jsou v kontrastu se strnulou nepohyblivostí mnohých křesťanů. V podstatě se za uplynulých třicet let nic nezměnilo: stále stejná obliba I-Ťing, Bhagávadgíty, Boba Dylana a Ravi Šankara. Naneštěstí nedoznali proměny; ještě stále nejsou schopni dojít po všech těch cestách, které objevili, až k podstatě. Uklidňuje mne to a zároveň mne to rozesmutňuje, neboť i mně je stále jasnější, že je tomu více než třicet let, co se pokouším být křesťanem. Ani je neodsuzuji, ani neposuzuji jejich duchovní diletantismus s církevní blahosklonností; mohu se jen modlit za nové vylití Ducha svatého, bez kterého tato nová evangelizace není možná.

V náboženském supermarketu „à la carte“ lze nalézt vše; každý si vloží do svého nákupního vozíku, co se mu líbí; trochu buddhismu, reinkarnace, něco tarotu, trošku meditace, Ohi Kong… Vím, že jen velmi, velmi málo lidí dojde k cíli svého hledání: chybí prvek syntézy, bod Ómega, ten nejzazší smysl pozemské existence. Tak zůstávají nenasycenými, pohybujíce se v kruhu, zatímco jsou sami přesvědčeni, že překonali etapu, která je dovede na novou cestu.

Čeho se bojíme?

Proč vyvolává více strachu Jung než Freud, více alternativní než školská medicína? Vědomí se pohoršuje nad faktem, že naráží na skutečnost, která mu není přístupná, a ono nevědomé je ohrožující.

Čím by bylo křesťanství, kdyby se namísto nalevo obrátilo napravo, namísto orientace na Západ se obrátilo směrem k Východu? Několika málo odpovědí na tyto otázky se nám dostává v koptských církvích, u syro-malankarských (východní katolická církev v Indii – pozn. překl.), v přívětivých dálněvýchodních komunitách, které službu lásky k nepříteli praktikují v pokoře a mírnosti. Pokora a mírnost byly také prvními hodnotami keltských křesťanů, předtím, než byli gregoriánskou reformou přivedeni „k rozumu“. Křesťanství - bez výbojnosti, bez spojení meče a evangelizace, císaře a „boha“, bez inkvizice a kolonialismu.

Náboženská víra a vyznání

V čem spočívá rozdíl mezi křesťanstvím a novou spiritualitou? Je zvykem sestavovat katalog rozličných náboženských přesvědčení, která nejsou akceptovatelná a nejsou ve shodě s katolickou vírou. Sborník všech různých přesvědčení ale není žádnou vírou! Musíme hledat prazákladní víru namísto toho, že vše ihned zavrhneme. Cožpak ten, který hledá, již alespoň trochu nenalezl?

Křesťanství nemusí mít strach před ničím a nikým; ani před sebou samým, ani před svými věřícími, jinak se nepozvedne k velikosti svého jména. Dějiny nám ukazují, že křesťanství bylo schopno triumfovat nad kacíři, bylo schopno pokřesťanštit pohanské praktiky, osvojit si kultury a zabydlet se v nich. Křesťanství, přesahujíce hranice lidské zkušenosti jiných náboženství, je více než jen náboženstvím, je Duchem, je Oním. A On, Kristus, již zvítězil nad smrtí. V křesťanském prostředí je nám sdělováno, že určité praktiky nebo určitá slova pocházejí z New Age. Naslouchat indické či tibetské hudbě, zajímat se o auru nebo čakry, studovat moc a sílu planet nebo hvězd, orientovat se na bio-stravu, svěřit se raději homeopatické namísto alopatické léčbě, číst I-Ťing, vykládat tarotové karty… tedy to vše, pestře promícháno, již zavání sírou a bez diskuse je zamítáno.

To, co představitelé New Age odmítají, je dogmatismus, předepsané způsoby myšlení v oblasti víry a etiky, náboženský konformismus.

Toto zpochybnění se může projevit léčivými účinky a vést k obnově křesťanské víry.

Uveřejněno s laskavým svolením redakce časopisu Feuer und Licht. Přeložil P. Doubek.