Hledejte mou tvář
V poslední době se ke mně stále znovu vrací výzva: Hledej Hospodina, hledejte Boží tvář, dotazujte se Hospodina celým svým srdcem.
Onehdy už jsem nevydržela: "Pane, já si o sobě myslím, že tě doopravdy hledám už dvacet let a ty mi říkáš: Hledej mou tvář. Ukaž mi tedy, kde dělám chybu! Jak tě mám hledat?"
Nedávno jsme se vrátili s manželem z Velké Británie. Byli jsme za naším synem, který tam studuje a byli jsme tam už po třetí, takže takové to prvotní okouzlení z cizí země už jsme měli za sebou a alespoň já jsem si začala všímat i jiných věcí, než jen památek a přírody. Jedním ze základních rozdílů, které vidím mezi Brity a námi, je ve způsobu komunikace. Britové s vámi mluví zdvořile tváří v tvář. Dívají se vám do tváře, ba přímo do očí. A oční kontakt dokonce ani v zemi, kde jazyku moc nerozumíte, nemůže zůstat neutrální. Nikdo nevydrží dlouho civět druhému do očí, bez reakce. Buď se člověk musí usmát, projevit zájem, souhlas nebo nesouhlas, a nebo musí očima uhnout. Britové, ty obyčejné prodavačky a prodavači v samobsluhách, se kterými jsme denně přicházeli do styku, mladí i staří, se vám dívají do očí a vy máte pocit osobního zájmu. Jejich úsměv není vyumělkovaný profesionální škleb. Je to krátký, ale zcela osobní kontakt, který je velmi příjemný. Doma jsem si naopak všimla, že my se sobě díváme do očí co nejméně. Rychle očima uhýbáme. Pozoruji to i sama na sobě. Je to pozůstatek všech těch režimů, kdy jsme museli skrývat, co si doopravdy myslíme? Nesu si i já v sobě punc výchovy, kdy upovídanému přímému dítěti rodiče neustále nakazovali, že nesmí ani ve škole ani spolužákům říci, co se mluví doma, a co si o určitých věcech samo myslí? Může to tak být, ale bylo by velmi pohodlné se na to až do smrti vymlouvat. A právě v tomto bodě přemýšlení mi Bůh znovu připomněl: "Hledej nejprve mou tvář, měj nejprve se mnou uzký kontakt, tváří v tvář..." Má náš Bůh nějakou tvář? Chce opravdu tak úzký vztah, jako je pohled z očí do očí? A jak to provést, když Bůh je Duch lidskému oku neviditelný?
Sotva jsem Pánu tyhle otázky položila, okamžitě přišla odpověď. Byla v Žalmu 27., kde David volá k Bohu: "Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: Hledejte mou tvář. Hospodine tvář tvou hledám....." Jestliže lidská společnost může onemocnět, když lidé přestanou být schopni se jeden druhému dívat do tváře, oč víc musí chřadnout Boží lid, nehledí-li svému Bohu, svému Otci a zachránci přímo do tváře.
David, muž z masa a krve, bojovník a král, o němž nejsou záznamy, že by byl nějaký mystik nebo asketa, muž, který měl ženy, děti a také někdy hřešil, prosil:
O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych směl patřit na Hospodinovu vlídnost a zpytovat jeho vůli v chrámu. On mě v neblahý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě vyzvedne. (Ž 27, 4-5)
Všimněme si, že David prosil, aby směl přebývat v Hospodinově domě, v chrámu. Ale přitom Jeruzalémský chrám vybudoval jeho syn Šalomoun až po Davidově smrti. David tedy nemluvil o budově. Mluvil o vztahu. O ten vztah nejen prosil, ale také usiloval. Chtěl smět hledět na Hospodinovu vlídnost, smět porozumět - vyzpytovat, jaká je Boží vůle, obětovat Bohu své oběti za hlaholu polnic, a zpívat a prozpěvovat mu Žalmy. Ve třináctém verši dokonce říká: Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých.
David žil vzrušující život. Měl úspěch, bohatství, několik žen, hodně dětí, dobrých i špatných, měl přátele i nepřátele. Kdo z nás chce říci, že by se Davidovi mohl rovnat. Ale David se netajil tím, že mu záleží jen na tom, aby směl přebývat s Bohem. Dnešní mluvou řečeno: Davidovy priority nebyly ani v majetku, ani v úspěchu, dokonce ani v rodině, ale v Bohu.
Jaká je Boží tvář? David právě ve 27. Žalmu prozrazuje, že hledí na Hospodinovu vlídnost a dobrotivost. Tvář našeho Boha je vlídná a dobrotivá. Jak všichni toužíme po pohledu do vlídné a dobrotivé tváře. A jak vzácná je taková tvář. Ne dvojí tvář. Ne tvář někoho, kdo se tváří příjemně, ale v srdci nás hned pomlouvá nebo dokonce okrádá. Toužíme po upřímné, nefalšované vlídnosti, která je součástí Božího charakteru. Taková je tvář našeho Pána, tuto tvář máme hledat a budeme-li do ní hledět, pak se jeho vlídnost a dobrotivost odrazí i na naší tváři. To je tajemství smlouvy krve Ježíše Krista vylité za nás.
Co tedy brání Božímu lidu pohledu na Boží tvář? Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší. (Iz 59, 2) David tohle musel moc dobře vědět, i když žil skoro 250 let před Izaiášem. Jinak by nenapsal: Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ano, David, který dokonce zabil, věděl, že hřích hněvá vlídného, dobrotivého Boha, a hřích Boží tvář zakrývá. My to víme také. Sám Pán Ježíš nás varuje, abychom se nebáli toho, kdo může zabít tělo, ale abychom se báli toho, kdo může zabít duši. Kdo může zabít naši duši? Satan skrze hřích, který nenecháme Ježíšovou krví očistit, a který neodvrhneme. Protože hřích nás odděluje od Boha a to přináší smrt. Ale moderní společnost se nebojí hříchu, a co je ještě horší, ani moderní církev se hříchu nebojí.
Není však tento všeobecný úpadek důsledkem právě toho, že Boží lid, tedy my, za které Ježíš zaplatil svou krví a vešel s námi ve věčnou smlouvu, jsme ve svém srdci přestali toužit jen po tom jediném: a to přebývat v Hospodinově chrámě a patřit na jeho vlídnost a dobrotivost? Davidova touha v prvé řadě se vzhlížet v Bohu, byla podstatou celého jeho velkého díla. A z toho pak vyplývá, že naopak naše rozptýlenost a nesoustředěnost na Boží tvář, a možná i na tvář člověka, kterého nám Bůh posílá do cesty, je hlavní příčinou skomírající slabosti Ježíšových následovníků v Čechách.
Ale díky Bohu - čas milosti ještě trvá. Rozhodněme se letos znovu a opět především prosit a usilovat o jediné, abychom směli v Hospodinově domě bydlet po všechny dny, co budeme živi, abychom spatřili Hospodinovu vlídnost a dobrotivost a zpytovali jeho vůli v chrámu. Obětujme své oběti díků za hlaholu polnic a zpívejme a prospěvujme Žalmy svému Bohu.
To, co říkám, není pokus o básnické obraty, opsané z bible. Myslím to vážně. Pojďme chtít přebývat v Hospodinových nádvořích, v jeho svatyni svatých.
Pojďme si každý den opakovat s Davidem: Jak bych nevřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina.
Převzato s laskavým svolením Trans Worls Radia http>//www.twr.cz/html/download2.htm