Hledejte stůl
Jsme-li v těžké situaci, hledejme duchovní pokrm, který nám poskytuje Bůh, říká Charles Whitehead, předseda britského služebného týmu Katolické charismatické obnovy (National Service Committee of Catholic Charismatic Renewal).
Předpokládá se, že autorem téměř poloviny žalmů v Bibli je David. Milióny lidí se celá staletí modlily žalmy chval napsané tímto úžasně nadaným mužem – básníkem, pastýřem, válečníkem a králem – a nacházely v nich povzbuzení, výzvu, inspiraci či útěchu. Když se zeptáte, který žalm mají lidé nejraději, mnozí odpoví recitací několika veršů ze žalmu 23. Někteří možná nevědí, že tyto řádky pocházejí ze žalmu 23 a napsal je David, ale znají slova: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek“, nebo jako píše Eugene Peterson v Poselství (The Message Bible - jeden z moderních anglických překladů Bible; pozn. red.): „Bože, můj pastýři! Nic nepotřebuji.“ Myslím, že jde o nejznámější žalm, který se modlí křesťané všech tradic. Většina z nás má své oblíbené pasáže z Písma, které jsou pro nás něčím významné a důležité a často jsou spojeny s jistými duchovními okamžiky či událostmi našeho života. Já osobně mám své nejoblíbenější verše Písma v první kapitole listu Efezským, kde jsem poprvé zjistil, že jsem obdařen požehnáním, vyvolen, adoptován, vykoupen, že je mi odpuštěno, jsem jedno s Kristem a je mi vtisknuta pečeť Ducha Svatého jako závdavek mého dědictví. Když jsem poprvé četl tato slova s vírou, učinil jsem ohromný objev a získal úžasnou svobodu. Často se k nim vracím, zejména v těžkých dobách plných pochybností. Nyní však přejdu k žalmu 23.
Bůh se stará
Žalm 23 patřil vždy k mým oblíbeným, ale před několika lety se stalo cosi, co ho posunulo na druhé či třetí místo v mém žebříčku oblíbenosti. Byli jsme tehdy se Sue v Sydney v Austrálii, kde jsme vedli část kurzu pro mladé křesťany (Kerygma Teams Discipleship Training School). Když už jsme byli v Sydney, chtěli jme využít příležitosti a navštívit Hillsong Church, abychom si poslechli živě chvály tamějšího společenství. Zašli jsme tam na večerní bohoslužbu. Sešli se na předměstí Sydney v pěkné nové budově se skvělým vybavením; v této kongregaci byli převážně dvacetiletí, třicetiletí a čtyřicetiletí lidé. Cítili jsme se dost staře – možná zrale! Všechno probíhalo moc pěkně, ale tehdy večer mě oslovilo hlavně kázání a zanechalo ve mně trvalý dojem. Týkalo se žalmu 23 a zejména verše 5: „Prostíráš mi stůl před zraky protivníků. Hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.“
Tato slova jsem musel číst dříve už stokrát. Modlil jsem se je, zpíval jsem je, aniž bych se nad nimi nějak hlouběji zamýšlel. Nyní však, když je řečník vykládal, myslel jsem na nádherně osvětlený stůl plný dobrot postavený doprostřed temnoty. Uvědomil jsem si, že i zde nám Bůh sděluje, že když zakoušíme potíže a zdá se, že jsme obklopeni nepřáteli a problémy, nesmíme mu přestat věřit – on se o nás postará. A nejde jen o jídlo pro naše těla – důležitá je duchovní strava, kterou nám prostírá. „Hledejte stůl“, říkal nám řečník, „určitě někde je, ale musíte ho najít“. Od onoho večera v Austrálii jsem si na ta slova vzpomněl mnohokrát, a když mám potíže, řeknu si: „hledej stůl, někde je“. Pak mě Duch dovede k duchovní četbě, k rozhovoru s někým, k jistotě, že Bůh je přítomen, když se modlím, nebo si vzpomenu na určitou pasáž z Písma. V mém případě je „stolem“ často Písmo – možná proto, že jsem první léta po křtu v Duchu svatém věnoval četbě Bible a Bůh ke mně mluvil jasně a mnoha způsoby. Neumím si představit duchovní život bez každodenní četby Bible.
Bůh mluví skrze své slovo
Žalm 23 nám ukazuje, jak pevně věřil David v Boha. Svou inspiraci čerpal ze zkušenosti pastýře, kterému jeho ovce slepě věřily. Nehledě na to, jak se cítil nebo jak obtížné byly okolnosti, vždy byl Bůh středem jeho života. Ostatní žalmy, které napsal, ukazují, že neměl romantický pohled na život – byl vždy realista a snažil se být upřímný. Takoví bychom měli být i my. Když je vám těžko – hledejte stůl. Setkal jsem se s lidmi, kteří mi vyprávěli, jak se cítili opuštění, prázdní a sevření v pokoji nějakého hotelu, když tu náhodou padl jejich zrak na Bibli s oddílem, kde najít pomoc. Když četli příslušné verše, Bůh k nim hovořil skrze své slovo. Našli svůj stůl. Jak říká Poselství: „Prostíráš mi večeři o šesti chodech přímo před mými nepřáteli. Pozvedáš mou klesající hlavu; má číše přetéká požehnáním.“
Ponořen do Písma
Věřím, že Bible je jedním z nejdůležitějších „stolů“, protože Písmo mění a dává život. Bible není obvyklá duchovní kniha – je to KNIHA. Musíme si dát pozor, abychom nikdy nepřestali číst Boží slovo, když už jsme si vypěstovali jakékoli duchovní a zbožné zvyky. Přicházejí okolnosti, kdy nemáme možnost přistupovat ke svátostem, nadšeně chválit nebo poslouchat velké učitele – ale vždy a všude můžeme mít s sebou Bibli, aby nás nakrmila a povzbudila. Každý máme svou oblíbenou pasáž, ale – jak mi jednou někdo zdůraznil – musíme věnovat stejný čas i těm pasážím, které v oblibě nemáme. KAŽDÝ verš je slovem Božím. V listopadu 2005 oslavíme 40. výročí koncilního dokumentu o Božím zjevení „Dei Verbum“. Je to jeden z pouhých dvou dokumentů (celkem jich je šestnáct) označovaný za „dogmatickou konstituci“ - jinými slovy jedno ze dvou nejdůležitějších prohlášení 2. vatikánského koncilu týkajících se základních pravd naší víry. Poslední část „Dei Verbum“ (oddíl 21 až 26) je vybídnutím, abychom všichni četli Písmo, studovali ho a seznamovali se s ním. Máme se „ponořit do ducha“. Jak říká sv. Jeroným: „Neznalost Písma je neznalostí Krista“ – s Kristem se můžeme setkat na každé jeho straně včetně žalmů. Bible je plná „stolů“.
Hledejte stůl
Bůh je stále s námi – On je pro nás. Poskytuje nám vše, co potřebujeme, abychom mohli žít tak, jak On chce, a abychom mohli dělat to, co On chce. Avšak přestože Bůh vždy najde způsob, jak k nám promluvit, i my musíme sehrát svou roli. Musíme se k Němu obracet – hledat Jeho tvář. Prorok Jeremiáš nám připomíná: „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.“ (Jr 29,13). Právě o tom tak dobře hovořil onen řečník v Sydney. Když hledáte Pána v dobách požehnaných i v dobách těžkých – „hledejte stůl; určitě někde je, ale musíte ho najít.“
Článek, uveřejněný v časopise Goodnews anglické CHO uveřejňujeme se souhlasem vydavatele. Přeložila Stanislava Vítoňová.