Humor
„Smích? ... Přejde...“, to je rčení, které občas slýcháme od starších a zkušenějších. A my se tomu snažíme čelit a nepřijít ani ve stresu a ve zklamání o nadhled, který nám pomáhá vidět i tuto životní situaci jinak než pouze černě. Tento nadhled můžeme označit jako smysl pro humor.
- Jak je to s humorem dnes? U mých kamarádů? U mě?
- Jak je tomu s humorem v církvi? U biskupů, kněží, u mě?
- Má moje církev, farnost, spolčo, rodina - dost smyslu pro humor? I já?
- Jaký byl humor dříve? Co lidi potěšilo dřív a co dneska?
Bez humoru to v životě nejde. Vůbec ne. Je nejlepším lékem na přílišné zabývání se sebou, na nekonečné rozpitvávání již mnohokrát přepitvaných mrtvol různých neúspěchů a lidských selhání. Prostě je potřeba umět čas od času v sobě otevřít stavidla smíchu a smát se asi tak jako se sprchuji nebo se koupu. Humor, který mi pomůže nebrat věci smrtelně vážně, je ten správný lék na každý smutek. Humor, kterým pomohu rozptýlit temnotu hříchu, je dokonce chvályhodný.
Svědectví
Před několika lety jsem navštívil evangelizační kurz, na kterém jsem se po modlitbě za vylití Ducha sv. začal smát a smál jsem se nepřetržitě několik hodin – a nemohl jsem s tím nic dělat. Tento smích postupně zachvacoval všechny kolem. Byli jsme šťastni. Pak jsme měli jít do města evangelizovat a svědčit o působení Ducha sv. Mně to nedělalo žádné potíže, ale nikdo se mnou nechtěl tenkrát jít, protože jsem se stále smál na celé kolo – ne nějaké decentní hihihi. Přestal jsem se smát teprve večer a v noci se mi znovu několikrát stalo, že jsem se opět naplno smál... Cítil jsem se po tom Božím dotyku velmi šťastný a spokojený. Od té doby jsem nic podobného nezažil. Nikdy na to nezapomenu. Byl to hluboký duchovní zážitek, který natrvalo změnil můj život. Od té chvíle jsem totiž věděl, že Bůh se může člověka dotknout i fyzicky. Již do konce života nebudu pochybovat o tom, že Bůh žije.
Krok víry
Tento týden se budeme zabývat tím, že budeme objevovat, jaký má Bůh smysl pro humor. Ne nějak abstraktně nebo teoreticky, ale budeme se ptát Boha, jak by reagoval na tuto moji situaci, a poslouchat, co nám řekne...Co když se bude smát? Jsme v církvi připraveni slyšet Boží smích???
Zaposlouchejme se tedy v tomto týdnu do Božího smíchu, protože existuje. Pokusme se zjistit, zda je nakažlivý. Zkusme to, i když to někomu bude připadat příliš troufalé anebo zbytečné... (je řada důležitějších věcí na řešení než takovéhle hlouposti). Zkusme to, i když nám třeba do smíchu vůbec není. Pomůckou a pobídkou ať je nám Boží slovo...
1. Gn 18,1-15 Sára se nevěřícně směje a narodí se jí slibovaný syn Izák (Smíšek)
Sára poslouchá „za dveřmi“ a to se nemá. Další věcí, kterou člověk dělá, i když nemá, je pochybovat o tom, co Bůh říká o naší budoucnosti. A když už se toho všeho člověk dopouští, Bůh ho nepotrestá, ale splní, co slíbil. Řeší věci s nadhledem - se smyslem pro humor.
Umím to taky? Co dělám, když mě někdo nebere vážně?
2. Sd 7,2-8 Bůh ukazuje svou všemohoucnost a opětovný smysl pro humor. Vybírá své bojovníky podle toho, jak pijí vodu...
Gedeon má stále pochybnosti, zda stačí na tak obtížný úkol, ale Bůh ho neustále povzbuzuje. Dokonce chce snížit stavy vojska, aby bylo naprosto zjevné, čí bude konečné vítězství nad nepřítelem. Nechá muže pít a kdo chlemtá vodu jako pes, ten půjde domů, a kdo si při pití klekne na kolena, ten bude bojovat za Boží věc. Sníží tímto způsobem počet vojáků jen na tři sta.
Boží způsoby jsou tak odlišné od našich. Vnímám to také ve svém životě jako Gedeon? Kdy už se konečně přestanu bát o svou budoucnost?
3. 1Kr 19,12b-14 Bůh ukazuje Eliášovi, jak bylo třeba naložit s Baalovými proroky, dává mu pocítit a zakusit svou něhu
Eliáš zažil skvělé vítězství a prožil mocnou Boží přítomnost. Vzápětí se dostavil pocit vyprahlosti, protože ve vypjatých chvílích přišlo o život mnoho lidí. Prolitá lidská krev a pocit neodpuštění vede Eliáše do samoty a k přání vědět, jak by jednal Bůh. Bůh to chce slyšet od Eliáše z jeho úst, a přesto, že ví, proč tam Eliáš je a čím se v nitru trápí, „dělá hloupého“ a ptá se Eliáše: „Co tu chceš?“, jako by to nevěděl.
Bůh je jemný a něžný. Touží, abychom byli také tak vyzbrojeni do tohoto světa, který oplývá ještě větší brutalitou nežli v době Eliášově. Ukazuje snad Eliášovi, že ztratil ve chvíli vítězství smysl pro humor ?
4. Lk 2,7 Jen tak, jakoby nic, konstatuje Lukáš (snad z Mariina vyprávění), že neměla ani střechu nad hlavou, když se měl narodit Ježíš
Abychom mohli takto uvažovat jako Maria, musíme mít opravdu velký nadhled nad problémy a starostmi! Abychom byli schopni tak jednoduše vylíčit, že Ježíš neměl k dispozici pořádné podmínky jako ti ostatní; vždyť se narodil jako zvíře někde ve chlévě. Jaký cirkus bychom ztropili! Jak bychom se obírali lidskými právy a sociálními vymoženostmi! A Bůh jen tak konstatuje, že to opravdu ideální nebylo, ale že to nevadí, jedeme dál... Bez velkého smyslu pro humor by to nemohlo být.
Nemáme kde spát, nemáme co jíst a ani nevíme, kam jít. Vadí to? Tomu, kdo je blízko Bohu, naprosto ne ! Jestliže jsi udělal všechno, co jsi udělat měl, směj se, protože Bůh ví o Tvých potížích a On Tě vede !
5. Lk 19 Ježíš a Zacheus – na první pohled směšná dvojice
Proč? Ježíš urostlý a s přímým pohledem, dnes bychom řekli, s jiskrou v oku. Naproti tomu Zacheus - malý, obtloustlý, se skloněnou hlavou, cupitající vedle Ježíše. Přesto se mu Ježíš nevysmívá ani nezlehčuje jeho dobrý úmysl vše nahradit. Přeje mu.
Osvojit si Boží pohled znamená vidět věci jinak. Oči Stvořitele hledí na všechno a na všechny s láskou a také (to už po těch několika dnech víme) s humorem.
6. Jan 13,9 Ježíš přijímá pokus o vtip navzdory tomu, že situace už je hodně napjatá
Blíží se závěrečná chvíle, vyvrcholení Ježíšova života zde na zemi. Já bych na jeho místě určitě řekl: Víš co, Petře, dej si voraz, nech mě, ať Ti udělám, co udělat mám, a drž klapačku, buď tak laskav! To seš celej ty! (A byl bych nervózní a napnutý jak kšandy. Nervy bych měl napjatý až k prasknutí. S utrpením bych čekal, až mě přijdou zatknout,, kdy přijde to ponižování, kdy ucítím na holé kůži první ránu...) Ježíš ne, je stále klidný a bere věci s humorem a nadhledem.
Když cítím, že se ve mně vzmáhá silný pocit netrpělivosti a na jazyk se derou slova, kterými si chci ulevit ve svém napětí, vzpomenu si na Ježíše –Beránka klidného a pokojného až k smrti na kříži. S neustálým smyslem pro humor, pro nadhled.
7. Mt 27, 45-46 Ježíšův konec – začátek všeho dobrého a radostného
Z Ježíšovy potupné a vzácné smrti na kříži si žádné žerty dělat nehodlám. Nepřidružím se ke skupině rouhačů, kteří si z Ježíše tropili posměch. Vážné věci nejsou skutečně pro legraci. Přece jen však i zde můžeme vyčíst rukopis Boha, který má stále nadhled nad věcmi a uplatňuje i do poslední chvíle důsledně smysl pro humor:
dojde k zatmění - (ďábel by lidi nejspíš oslepil),
Ježíš volá mocným hlasem žalmu 22,2 Bože můj, proč jsi mě opustil (není v tom vůbec ani stín výčitky) - ďábel by chtěl vzbudit v Ježíši větší zklamání, aby vyšly najevo zcela osobní pocity a pokušení, to mu však Ježíš neumožnil,
Ježíš vykřikl mocným hlasem, aniž by tím kohokoliv kompromitoval - ďábel by opět chtěl, aby vyšlo něco skrytého najevo, ale musel se spokojit s dosažením svého krátkodobého cíle, s Ježíšovou smrtí,
chrámová opona se roztrhla (Bůh sám odstranil překážku, která stála mezi Ním a lidmi) - ďábel už teď jen bezmocně sleduje a stává se pouze divákem, nikoliv aktérem
země se třásla,
skály pukaly,
hroby se otevřely,
mnohá těla zesnulých byla vzkříšena a zjevili se mnohým,
lidem bylo nabídnuto uvěřit v Ježíše a najdou se tací, kteří této možnosti využijí (setník).
Smyslem tohoto dění, při kterém nikdo nepřišel o život a které mohli lidé čistého srdce beze strachu sledovat (ženy přihlížely zpovzdálí), je vidět, jak se Bůh raduje. V jediném krátkém okamžiku odhaluje člověku všechno, co pro něho udělal a co ho čeká (vzkříšení z mrtvých, odstranění bariéry mezi lidmi a Bohem, Boží radost a uspokojení je zjevné)
Doplňující literatura
Bible : Sk 2