Jako vítěz
Do temnoty smrti vstupuje ten, kterého „smrt nemohla udržet ve své moci" (Sk 2,24). Do říše zemřelých vstupuje vítěz nad smrtí, ten, který má život sám v sobě. „Stal se jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, který smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi celý život v otroctví." (Žid 2,14) Ježíš je ten silnější, který spoutal siláka a sebral mu jeho kořist (srv. Mt 12,29). Sestupuje na dno, aby nás odtud vyvedl. Ježíš touží být s námi v naší bídě, ale zároveň nás chce vysvobodit, abychom my mohli být s ním v jeho slávě. Teologie mluví o výměně pozic. Boží Syn vstupuje na místo, které patří nám, pro naše hříchy je daleko od Boží slávy, aby nás uvedl na místo, které patří jemu v Otcově náručí. Dno Ježíšova ponížení (teologové by řekli kenose - vyprázdnění, zřeknutí se) se stává vrcholem jeho díla spásy.
Katechismus mluví o sestoupení do pekel jako o poslední fázi Ježíšova mesiášského poslání (KKC 634). Ted přichází Ježíšem přislíbená „hodina, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít" (Jan 5,25). Celé Ježíšovo veřejné působení se soustředí kolem zvěstování, že se přiblížilo Boží království. Kde je Ježíš, tam se projevuje Boží království, Bůh se ujímá vlády, přináší spásu a obnovuje život. Totéž se děje, když Ježíš sestupuje mezi mrtvé. I jim hlásá radostnou zvěst (srv. IPt 4,6), s jeho příchodem i tady začíná Boží království. Kristus rozšiřuje svoje dílo vykoupení na lidi všech dob a všech míst.
„S veškerou mocí poroučí těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte." (Starobylá homilie)