Má rád, když žijeme v jednotě

Peter Smith se angažuje v katolické charismatické obnově na západě Anglie. Vypráví, jak Bůh použil jeho modlitební skupinu, aby obnovil v Duchu svatém místní evangelický sbor "Plymouth Brethern".

V roce 1990 se naše modlitební skupina už druhým rokem setkávala v našem domě. Náš počet vzrostl asi na třicet, takže u nás začínalo být poněkud přelidněno: od hlučného hejna nadšených "teenagerů" po čtyřiaosmdesátiletého dominikánského jáhna, plus všechny ty různé typy lidí mezi tím. V té době jsme zformovali komunitu s posláním: "Evangelizace skrze jednotu a jednota skrze modlitbu", a všichni jsme chtěli získat svět pro Ježíše. Hodně nám pomáhal Dave Payne a ostatní z komunity "Upper Room" ("Horní místnost" - večeřadlo, pozn. red.) z Londýna.

Když nás Dave jednou opět navštívil, nevinně se zeptal: "Kdy se přestěhujete do kaple u silnice?" Když to dořekl, zasáhlo mě to jako pár kil výbušniny TNT. Na prvním setkání animátorů jsem se o tom zmínil ostatním a všichni se nadchli.

Rozhodli jsme se, že se budeme za kapli modlit, ale nebudeme o ni přímo žádat, ba ani naznačovat, že bychom ji chtěli. Mělo to být tajemství mezi námi a Pánem. The Mount Pleasant Gospel Halí je kaple bratří evangelíků. Šance, že bychom ji kdy mohli dostat k používání, byla skutečně malá, protože dvě věci, které tito bratři odmítali nejvíc, byli katolíci a charismatici. Ale přesto jsme se rozhodli, že se za ni budeme modlit. Po půl roce jsme strávili nějaký čas modlitbami u dveří kaple, prosili jsme ve jménu Ježíše. Jeden z nás měl vidění, ve kterém velký anděl držel stráž u vchodu do kaple - byli jsme povzbuzeni. Následující středu večer jsem tam spolu s dalším členem naší skupiny navštívil pravidelné studium bible. Nebyli zvyklí na přítomnost cizích, přesto nás velice hezky přivítali a pozvali k přednášce na téma "Uctívání" . V závěru jsme zjistili, že jejich kongregace se scvrkla na šest členů a na tomto čísle zůstává již několik let.

Jihozápad Anglie přímo vyzývá katolíky k tomu, aby se angažovali v sjednocování křesťanů. Už jsem si zvykl na stěží utajený výraz děsu většiny zdejších křesťanů, vyjde-li najevo, že mluví s katolíkem. Když jsme řekli bratřím, že jsme charismatičtí katolíci, očekával jsem, že se budou na nás dívat skrz prsty, ale zůstali přátelští a slušní. Od té doby jsme začali pravidelně každou středu navštěvovat večerní studium bible, a i když některé části doktríny byly pro nás nezvyklé, naučili jsme se toho hrozně moc a začali jsme trochu vnikat do hloubky proroctví starozákonních knih.

Bratři nemají hierarchii jako takovou. Každý kostel nebo sbor je řízený radou věřících a i když nikomu z nich neříkají pastor, většinou vždy jeden z nich jedná z této pozice. Grahamovi Browsovi, jednomu z věřících, se nedávno dostala do rukou knížka "The Grace of Awakening" ("Milost probuzení" pozn. red.) od Chucka Swindolse. Vážně zpochybnila spoustu věcí, které vždy bral za hotovou věc, takže když jsme ho pozvali na naše motlitební setkání, Pán už měl prošlapanou cestu.

Rok po tom, co jsme se začali modlit za kapli, přišel Graham na naše čtvrteční večerní setkání a vypadal dost roztržitě. Bylo to, jakoby ho přitáhli andělé. Hned jak vstoupil, řekl: "Přišel jsem se jenom podívat." Udělal ještě jeden krok a zastavil se: "Pravděpodobně se dlouho nezdr-žím," řekl, "asi to nebude nic pro mě." "Neměl bych přijít pozdě domů," dodal stoje přímo u dveří pro případ, že by se dělo něco příliš charismatického nebo příliš katolického.

Večer se chýlil ke konci a Graham byl pořád s námi. Setkání se mu překvapivě docela líbilo. Hodně se modlilo v jazycích a prorokovalo a hudba byla dost hlasitá, ale Graham byl zasažen Boží přítomností. Dovolil, abych se s ním modlil za nějakou obchodní záležitost. Během několika dnů Pán vyslyšel modlitbu a Graham se stal oddaným členem naší skupiny.

Jak čas běžel, skupinu tvořili z poloviny katolíci a druhá polovina byli naši bratří evangelíci, baptisté, angli-káni a několik nedenominačních křesťanů (nezařazených). Pak v jeden čtvrtek bylo u nás doma namačkaných pětačtyřicet lidí. Tlačili jsme se jak sardinky v kuchyni, další seděli v předsíni a zbytek na schodišti. Po setkání Graham poznamenal: "Víš, je to škoda, že se tady musíme takhle tlačit, když hned dole u silnice máme tu velkou prázdnou kapli.""Ano, to je pravda," odvětil jsem, pokoušeje se ukrýt vzrušení. Po několik dalších dní jsme se modlili ještě usilovněji.

Poslední dubnové úterý 1991 jsem byl vyzván, abych se dostavil před evangelickou radu, která měla zvážit, jestli nám bude dovoleno setkávat se v jejich kapli. Když jsme se před setkáním modlili, můj devítiletý syn John měl první prorocké vidění, vidění církevního sňatku nevěsty a ženicha, kteří velebí Boha. Věděli jsme, že to dobře dopadne. Brethrenští mne požádali, abych vylíčil svoje názory a představy o modlitební skupině. Ujistil jsem je, že nebudu kázat žádnou doktrínu, která by nevzdávala všechnu slávu Pánu Ježíši.

Naše první setkání v kapli bratří bylo 9. května 1991. První velká zkouška přišla však asi o rok později, když jsme k nám pozvali jako kazatele Charlese Whiteheada, o kterém místní Herald Express psal jako o muži s osobními kontakty ve Vatikánu. Než setkání začalo, zadní lavici obsadili starší evangeličtí gentlemani v šedých oblecích, kteří se přišli ujistit, že se tady nebudou šířit žádné hereze! Charles měl výborné kázání a senior gentlemanů (jejich biskup, kdyby měli hierarchii) se vyjádřil: "Neshledávám v tom nic špatného."

Prvních několik let jsme prožili čas opravdové milosti s mnoha zázračnými uzdraveními, obráceními a úžasnou jistotou Boží přítomnosti. Měli jsme mezi námi několik obdarovaných kazatelů a byli jsme bohatě živeni Hospodinovým slovem.

Pak koncem roku 1994 mi moje manželka Ginny řekla, že je čas pro předání vedení jiným. A protože její prorocké obdarování bylo velmi hluboké, věděl jsem, že bych to měl vzít v úvahu. Po dohodě s ostatními jsem odstoupil, a protože mne Pán zahrnul tak nevysvětlitelným pokojem, byl jsem přesvědčen, že jsme udělali správnou věc.

Od té doby čtvrteční večerní setkání přestala fungovat coby nástroj katolické charismatické obnovy, ale teď máme síť farních skupin jako odpověď na žádost našeho biskupa a některé z nich jsou určeny k tomu, aby vyústily v modlitebnísetkání. Navíc, počet návštěvníků místního sboru v Gospel Halí vzrostl ze šesti na šedesát. Zatímco jejich ostatní sbory v okolí kolísají, pozorně sledují, co se děje v Brixhamu. Věříme, že v Božím plánu je obnovit je všechny.

Jestliže vám Bůh dá vizi pracovat vedle křesťanů z jiných církví, neztrácejte odvahu. Bude to těžké a zažijete chvíle, kdy se budete cítit, jako byste měli nepřátele na obou stranách, ale Pán má rád, když žijeme v jednotě, a On bude udílet požehnání, jestliže budeme naslouchat Jeho volání.

• stálé obnovování církve v rostoucí věrnosti svému povoláni; Takové obnovování je vzpruhou pro hnutí k jednotě;

• obráceni srdce k čistšímu životu podle evangelia, protože právě nevěrnost údů ke Kristovu daruje příčinou rozdělení;

• společná modlitba, protože obráceni srdce a svatost života spolu se soukromými i veřejnými modlitbami za jednotu křesťanů je třeba považovat za duši celého ekumenického hnutí a právem je lze nazývat duchovním ekumenismem;

• vzájemné bratrské poznávání;

• ekumenická výchova věřících a zvláště knězi;

• dialog mezi teology a setkávání křesťanů různých církví a společenství;