Městečko milosrdenství
U našich relativně dušně prostřených stolů říkáme dětem, aby nenechávali
nic na talíři, protože je na světě mnoho dětí, které nemají co k snědku. Nejsem
si jist, zda je to zrovna nejlepší pedagogický způsob, neboť přejídat se z toho
důvodu, že ostatní nejedí, není možné; avšak můžeme se naučit o leccos se dělit.
Cit pro existenci tolika hladových lidí nás má naučit tomu, abychom si dokázali
odříct nejen nadbytek, což by samo o sobě stačilo k nasycení zbytku planety, ale
též to nezbytné, neboť ne všichni dobře zaopatření lidé jsou ochotni se
dělit.
Prozřetelnost, prosí úpěnlivě noc co sirotků stům pěti přístřeší poskytla vdova
jedna kde místo, světě na>
Bratr
Efraim
Dopis sestry
Marie-Bernadety
ještě se míru, lásky místě výjimečném tomto činí Bůh zázraky, o tak podělila
Milosrdenství Městečku zprávy poslala jsem roky, dva bezmála tomu>
masakry, těmi všemi otřesené tolik Afriky srdci v (Bukavu), Kongo Republiky
Demokratické od km 30 Burundi, 40 Rwandy, jihozápadě nachází Rusayo že>
nevzdělané malé jedné lásce díky nevinnost chráněna je prostředí>Adria se
tělem a duší oddala péči o sirotky všelijakého původu a věnuje se jim od roku
1979, poté co jí postupně zemřely čtyři děti v nízkém věku a manžel. Tato
strašná zkouška, kterou žila v odevzdání se Prozřetelnosti, ji zcela očistila a
připravila k tomu, aby se stala výjimečným nástrojem lásky a milosrdenství v
rukách samotného Ježíše u všech bezbranných děcek.
Etapy stavby Městečka
Milosrdenství
<>První Adriin dům byl z
udusané hlíny, vyztužen bambusovými tyčemi a přikrytý plechem. Po zemřelém
manželovi Augustinovi získala Adria jakožto jediná dědička veliký kus pozemku:
to jí umožnilo rozšířit sirotčinec do dnešní mimořádné velikosti. Provizorní
kaple byla postavena stejným způsobem jako dům, jen fasáda byla z cihel. Tam
byla z rozhodnutí místního biskupa 22. srpna 1984 umístěna Nejsvětější Svátost.
Adria dostala při svém prvním kontaktu s Pánem toto proroctví: „Z toho, co
později uvidíš, se budeš radovat, vystavíš velkou a krásnou kapli, budou tam i
jiné budovy, které ti pomůžou splnit tvé poslání, totiž přijímat mé osiřelé
děti." Roku 1986 byl zbudován přístavek s kuchyní a s místností, kde bylo možno
přijímat osoby, které přicházely za Adrií, a též první sirotky. Adrii jsem
poznala v roce 1988 a od toho data jsem mohla sledovat vývoj a postupnou
výstavbu Městečka Milosrdenství. Viděla jsem na začátku, jak se ze země zdvihají
základy jednotlivých budov a jak se staví sirotčinec a kostel pod vedením abbé
Antonína. To vše probíhalo od roku 1989 do 7. dubna 1994, kdy byl zavražděn.
Zdálo se, že se vše zastaví, ale nebylo tomu tak: Adria v Pánově díle
pokračovala, pod vedením samotného Ježíše.
za pokojích postavených nově bydlí děti školní let; do nejmenší Pečují
Milosrdenství. Městečka z vzešly siroty jakožto takové, i jsou nimiž mezi
Ježíše, Dítěte Sester komunity nové ubytování k naposledy přístřeší, potřebě
vzrůstající kvůli vystaveny pozvolna byly budov, komplexem velkým před stylu
cisterciáckém kostelem>
Sestry od Dítěte Ježíše
porodu po hned anebo zemřely, matky jimž miminka, starají noci dne jak siroty,
sestry, tyto vidět krásné Je vstoupit. stupně druhého studia dokončení
připravuje tam jich dvacet dalších dívek; třicítku čítá době současné která
Komunitu, tuto založila povolení, biskupa místního získala Adria milován. pokoji
cítil každý sirotky, péči modlitbě adoraci, věnovala by komunita, řeholní být
měla korunováním jeho díla kontinuitu zajistit nutné přesvědčení,
nabyla>
Strom se pozná po
ovoci
Jelikož bylo nutno uzavřít
větší počet krajských zařízení, byl v září 1999 sirotčinec oficiálně uznán
sirotky,
jakého přijetí, Laskavé pocházely. níž oblasti, rodiny své člena nějakého našly
dál, pokračovala „kondice?, dostaly kdy týdnech, čtyřech či třech většina avšak
dodnes, tu zůstaly Některé představivosti. vaší ponechám který stavu,
nej-Častěji více, někdy tři až dvě denně přicházely měsíců řadu Po Rusaya.
posílal automaticky kříž Červený země; vraceli Cyangugu přes Konga sousedního
uprchlí kteří rwandské chvíle té přijímat povinnost postavena byla Navíc
přesunuti byli rodin bez sirotci>se mnohá přátelství a to tak intenzivní, že
povícero dětí našlo prostředky k tomu, aby přijely za novými přáteli z Rusaya na
návštěvu, zvláště na svátky 22. srpna minulého roku. Jeden z nich přivezl svým
kamarádům ananasy. Všechny ty děti, které trpěly, mají srdce otevřené pro
utrpení ostatních, nejstarší pomáhají nejmladším a ti nejmenší se cítí milováni
svými staršími bratry a sestrami; to je jeden duchovní plod tohoto místa lásky,
prostý a pravdivý, plod místa, kde žijí v jednotě dívky a chlapci, velcí i malí,
Tutsiové a Hutuové a tvoří jednu velkou a šťastnou rodinu.
Příběhy několika dětí
Každé dítě
prožilo nějaký tragický příběh, který dnes překvapivě přispívá k jejich radosti
a rozvoji. Zde je pár příkladů:
Dominik: Jeho rodiče byli zabiti při genocidě v roce
1994; ujaly se ho sestry, které ho nechaly u Červeného kříže, když opouštěly
zem. Červený kříž ho poslal k Adrii.
František: Narodil se roku 1996 matce, která ho hned
po porodu položila na břeh řeky Ruzizi a utopila se. Adria šla kolem pro maniok,
obyvatelé na ni zavolali a dítě jí dali.
Mojžíš: Měl mladé rodiče - novomanžele, ale tatínka
mu zavraždili při genocidě; maminka nechala dítě v rodině svého manžela a strýc
přivedl Mojžíše do sirotčince v roce 1994.
Emmanuel a Alfonsina: Tito sourozenci se narodili v
utečeneckém táboře v Kongu; přivedl je dědeček, protože rodiče byli zavražděni v
roce 1996.
Jan: Je němý, matka ho kvůli tomuto postižení
odstrčila. Do sirotčince přišel v roce 1993 a dnes si přeje chodit do školy se
svými kamarády - vyvíjí se dobře.
Martin: Přišel do Rusaya s bratrem a se starší
sestrou, poté co byli jeho rodiče zavražděni při genocidě.
Františka: Roku 1994 ji šla hledat sama Adria do
hořícího domu: maminka v agónii to děvčátko odstrkovala z výhně. Adria tak
zachránila dítě, ale celá rodina při tomto požáru zahynula. Františka přišla o
dva prsty a při pohledu na svou poškozenou ruku plakávala. Dostalo sejí útěchy a
je šťastná.
Radegunda: Po svém narození byla pohozena do buše,
nějaká osoba ji našla a přinesla přímo Adrii. Dnes je jí pět
let.
Převzato z časopisu Feu et
Lumière se svolením vydavatele
style="LINE-HEIGHT: 10.1pt">.
Z francouštiny přeložila Barbora Turková