Město I.

Název jakéhokoli velkoměsta, ať už Paříže, New Yorku, San Francisca, Moskvy či Říma, evokuje spoustu jasných světel a nezapomenutelných obrazů. Naší myslí proběhne videoklip plný mrakodrapů, katedrál, parků či jiných památek. Zprávy ze včerejška se mísí s historickými událostmi, slavnými panoramaty a známými celebritami. Vedle tohoto množství fotografií zaplňují však každé město zeměkoule také zástupy lidí; bohatí i chudí, mladí a staří, talentovaní i odstrčení jsou vhozeni do bobtnající a excitované tlačenice lidstva.

Lidské společenství

Město je místem setkání myslí, tržištěm peněz a vířivým střediskem činnosti každé společnosti. Je nechvalně známé jako místo zkaženosti a korupce, ale také středisko kultury, umění a vzdělanosti. Již od dob starobylého Babylónu, Egypta a Číny se město stalo symbolem našeho největšího úsilí i selhání. Lidé jsou společenské bytosti. Přirozeně se shromažďují v rodinách, kmenech, vesnicích, městečkách a městech. Potřebujeme se navzájem nejen kvůli vzájemné ochraně a pomoci, ale také abychom se mohli věnovat umění, vědě a učení. Křesťanští myslitelé vždy pohlíželi na město jako na symbol, který má obě strany. Na jedné straně město představuje ideál všech lidí, kteří společně žijí v harmonii. Opevněné město symbolizuje bezpečí a společenství, které Bůh poskytuje svému lidu. Na druhé straně však město znamená také lidskou tendenci společně se bouřit proti Bohu. Město je místem, kde si člověk může vystavět svůj mikrosvět, aby se oddával vlastní potěše a věřil, že je na Bohu a jeho příkazech nezávislý.

Města na rovině

Tento negativní pohled na město je první, který se nám v Písmu ukáže. Věž v Bábelu stojí v kontrastu proti edenské zahradě uprostřed města, jehož obyvatelé se společně vzepřeli Bohu. Praotec Abrahám byl právě z této oblasti, z města Uru, povolán do zaslíbené země. Město bylo stále považováno za bezbožné místo, když bylo potřeba zachránit Abrahámova synovce Lota z odsouzených měst Sodomy a Gomory. Stejně tak považovali kočující Hebrejové Egypt za zemi pohanského bohatství, přepychu a mravní zkázy. Když je Bůh povolal z otroctví, vedl je z egyptských měst plných dobrého jídla k přirozenému půvabu Kanaánu - země oplývající mlékem a medem.

Krásy města

Avšak již zanedlouho Židé mohou vidět také dobrou tvář města. Když dobyl král David tvrz Salemu, přejmenoval ji velmi brzy na Jeruzalém čili Sión. Město obehnané hradbou se proměnilo ve slavné hlavní město židovského národa. Jeruzalém sám - město pokoje - se pak stal symbolem Boží ochrany a požehnání. V Hospodinově městě mohli Židé vládnout nad zaslíbenou zemí jako ve společenství bezpečí, blahobytu a pokoje.

Když Šalomoun postavil svůj velký jeruzalémský chrám, stalo se královské sídlo pro Židy rovněž svatým městem. Pouze v chrámu mohli obětovat Bohu. Jeruzalém, domov královské dynastie pomazané Hospodinem, se stal příbytkem Boha na zemi. Není divu, že žalmista mohl pět: „Slavné věci hlásány jsou v Tobě, město Boží!“ Město postavené na hoře

Ježíš užil obrazu města postaveného na hoře, aby na něm ukázal život spravedlivého člověka. Podobně jako město položené na kopci nemůže skrýt svou záři, nepotřebují spravedliví lidé hovořit o své dobrotě. Jejich světlo svítí bez jejich vědomí do světa ponořeného do tmy.

Jeruzalém byl střediskem židovské oběti a zde také Ježíš prožil poslední týden svého života a zcela se sám obětoval. Autor Listu Židům nás upozorňuje, že Ježíše vyvedli ven z města, aby jej přibili na kříž. Vyvedení za hradby znamenalo, že jej obyvatelé svatého města viditelně zavrhli. Odsouzením k smrti se stal vyděděncem a ztratil občanství Božího města.

Slavné město

List Židům nám připomíná, že jako křesťané sdílíme Kristovo odloučení. „Vždyť zde nemáme trvalý domov,“ píše, „nýbrž vyhlížíme město, které přijde.“ V poslední knize Bible sv. Jan popisuje svou vizi tohoto nebeského města. Říká: „A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.“ Dále popisuje nádherné město boží jako zahradu - poslední společenství Božích dětí. Toto je konečný domov křesťanů, kde Bůh „setře každou slzu s očí“ a kde „smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude“.

Převzato z Living Space. Překlad David Vopřada.