Modlitba za uzdravení v Novém zákoně

V posledních letech velmi vzrostl zájem
o uzdravení, které je odpovědí na modlitbu.
Kromě tradiční křesťanské víry
v moc modlitby k tomu přispívají ještě
další zájmy – především
charismatická obnova, ve které často dochází
k uzdravení rozličného druhu, a obnova svátosti
smíření, nemocných a eucharistie. Tento
článek se bude v krátkosti věnovat hlavním
základům modlitby za uzdravení v Písmu a v
křesťanské praxi a popisuje modlitbu za uzdravení,
a to především vnitřní.

Uzdravení v Novém zákoně

V evangeliích zaujímají
uzdravení zhruba 20% textu (v Lukášově
evangeliu dokonce celou třetinu). Ježíšova služba
se tedy netýká pouze vyučování, ale
také uzdravování; jistota, že on je ten, který
přichází uzdravovat, je integrální
součástí vědomí, které o sobě
má Ježíš. V nazaretské synagoze na sebe
vztahuje úryvek z Izajáše 61,1-2:

Duch Panovníka Hospodina je nade
mnou.
Hospodin mě pomazal k tomu,
abych nesl radostnou
zvěst pokorným,
poslal mě obvázat rány
zkroušených srdcem,
vyhlásit zajatcům
svobodu a vězňům propuštění,
vyhlásit
léto Hospodinovy přízně,
den pomsty
našeho Boha,
potěšit všechny truchlící.

Když se ho Janovi učedníci ptají,
kým je, dovídají se, že má uzdravit
„mnohé od nemocí, slabosti, zlých duchů“
a darovat zrak mnoha slepým. Odpovídá jim:
Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli:
slepí vidí, chromí chodí, malomocní
jsou očišťováni, hluší slyší,
mrtví vstávají, chudým se zvěstuje
evangelium.

Ježíšova uzdravení jsou
znameními času, znameními přítomnosti
Božího království v něm. Budoucí
Království je již přítomné v
Ježíšově veřejné činnosti. To
vysvítá ze skutečnosti, že Ježíš
jedná v moci Ducha „posledních časů“,
kdy jej Bůh vylije při příchodu svého
Království:

I stane se potom: Vyliji svého
ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše
dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši
jinoši budou mít prorocká vidění.
Rovněž na otroky a otrokyně vyliji v oněch dnech svého
ducha. (Jóel 3,1-2)

V minulosti jsme možná nepojímali
vždy evangelní uzdravení tak, jak se nabízejí
našemu chápání. Ježíšova
uzdravení se považovala za příklad, ba dokonce za
důkazy jeho božství a jeho autentického
mesiánského poslání. Evangelia však
rozměr zázraků nezdůrazňují, ačkoli
je v nich přítomen. Akcentuje se však, že Bůh
přišel, aby nás spasil. Boží moc je
přítomná v Ježíšovi především
proto, aby nás spasil. Uzdravení, která Ježíš
vykonává, jsou jen součástí božského
díla naší spásy a toto dílo
vyjevují.

Evangelní uzdravení nejsou ve všech
případech fyzická. Některá jsou
duchovní: Ježíš odpouští hříchy
a vybízí hříšníky ke změně
života. V jiných případech se zřejmě
jedná o uzdravení psychická. Mezi mnoha
Ježíšovými exorcismy – při kterých
se moc Ježíšova Ducha střetává s
každým duchem, který protiřečí Bohu –
se může jednat spíše o uzdravení ve sféře
emotivní nebo psychické než o skutečné
exorcismy. V době redakce evangelií duševní
nemoc nebyla ještě považována za druh lidského
jednání a bylo běžné spojovat psychózu
a těžkou neurózu se silami zla a přisuzovat je
nečistým nebo zlým duchům. Některá
uzdravení, považovaná za exorcismy, byla zřejmě
uzdraveními psychickými.

Veškeré Ježíšovo
uzdravování bylo plodem jeho soucitu. Tento soucit –
nejviditelnější vlastnost jeho osobnosti (dnes
stejně jako tenkrát) a motivace ke službě uzdravením
– je silně přítomen v jeho učení.
Nejenže odpouští hříšníkům
– ženě přistižené při cizoložství,
ochrnulému na lůžku, Petrovi a dalším –
ale učí též odpouštět. Káže
zvláště o Božím smilování nad
hříšníky, ústředním
bodem několika podobenství je Boží slitovnost. Bůh
Ježíšových podobenství je Bohem, který
hledá ty, kdo potřebují jeho samého a jeho
odpuštění: pastýř jde hledat ztracenou
ovci, žena rozžíhá lucernu a zametá dům,
aby nalezla ztracený peníz, otec marnotratného
syna očekává jeho návrat, a když ho spatří,
běží mu vstříc, aby ho objal. V tomto
podobenství není hlavní postavou syn, ale
marnotratný otec, marnotratný v soucitu, odpuštění,
dobrotě.

Jaký člověk může vymyslet
taková podobenství? Musela to být osoba obdařená
slitovností a láskou tak velkou, že když vešla
do Jeruzaléma, běžní lidé snímali
pláště a kladli je před něj, takže na
ulici položili koberec, otrhávali větve ze stromů,
mávali jimi a házeli i je na ulici; chovali se tak
bujaře, že sklidili od představitelů Izraele
napomenutí. Ježíš je zjevením Otce a
slitovnost Otce se odráží ve všech Ježíšových
vztazích s druhými. Služba, kterou vykonává,
když leží u stolu s prostitutkami a celníky, ukazuje
zvláštním způsobem jeho soucit. Když ho
kritizují pro jeho chování, Ježíš
odpovídá:

Lékaře nepotřebují
zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat
spravedlivé, ale hříšníky. (Mk 2,17)

Lámat chléb s hříšníky
tvoří nedílnou součást jeho služby
uzdravení, neboť se považuje za lékaře, toho,
kdo uzdravuje.

Slitovná Ježíšova láska
ukrývá nevyčerpatelnou sílu, která
je imunní vůči kompromisům. Některá
podobenství zobrazují tento extrémní
aspekt jeho milosrdenství a lásky. V učení,
podle něhož Království nebeské je podobné
pokladu ukrytému v poli, který jakýsi člověk
koupí a kvůli němuž prodá všechno, co
má, nebo které je podobné drahocenné
perle, kterou obchodník koupí poté, co kvůli
ní prodal všechny ostatní perly, objevíme
Ježíšův postoj ke Království. On
přišel zasít Království v každém
z nás; Království Boží je ve vás
(srov. Lk 17,21), proto v jistém smyslu je každý z nás
Královstvím pro něj. To znamená, že pro
Ježíše je každý člověk pokladem
ukrytým v poli, které on kupuje a odmítá
cokoli jiného. A každý z nás je drahocennou
perlou: Byli jste vykoupeni … převzácnou krví
Kristovou (1 Pt 1,18-19).

Ježíšovi učedníci
pokračují v jeho službě uzdravení (Lk 9,1-2;
9,11; 10,8-9). Ježíš je, můžeme říci,
„rozmnožen“ ve svých učednících;
jeho uzdravující moc působí skrze ně.
Ve Skutcích apoštolů je uzdravení nedílně
spojeno s řádnou službou církve. V Ježíšově
jménu Petr uzdravuje člověka chromého od
narození u Krásné brány (Sk 3,6-7) a
Pavel uzdravuje člověka s ochrnulýma nohama v Lystře
(Sk 14,10). Lidé přinášejí nemocné,
aby se jich mohl dotknout alespoň Petrův stín (Sk
5,15) a na nemocné kladou kusy látky, kterých se
Pavel dotkl; ti jsou pak uzdraveni. Davy chodí za Petrem, aby
obdržely uzdravení (Sk 5,16), a stejně tak jsou uzdraveni
i Malťané, když zajdou za Pavlem. Je uzdravena celá
škála nemocí, od úplavice (Sk 28,8) po
úplné ochrnutí (Sk 9,34) a dokonce smrt (Sk
9,30; 20,10). K uzdravením dochází také
prostřednictvím Štěpána, Filipa a
Ananiáše z Damašku, ale Petr s Pavlem hrají
v této úloze nejdůležitější
roli. Představují celou církev a učí
nás, že Ježíš ve své církvi a
skrze ni uzdravuje.