Nejdůležitější je milovat Boha

Chápu vše, co mi říkáte, i to, jak je obtížné někdy jednat. Samozřejmě že musíme dávat. Mám však za to, že to je druhořadé a že to lze dělat toliko s jistým omezením.
Prvořadé je počínat si dobrotivě, pokaždé, když je to možné. Takto bude možno dělat věci popořadě.
Když nás břemeno příliš tíží, můžeme se vždy obrátit k Pánu Bohu a prosit ho, „aby nás neuvedl v pokušení“ (Mt 6,13). A on nás vždy tak či onak vyslyší.
Po dobu, kdy máte setrvat na onom rozhraní plném obtíží, ho proste, aby Vám dopřál trošku si vše ujasnit, a poděkujte mu, že Vám na chvíli svěřil ten úkol lásky.

Neusilujte o bratrskou lásku a o pokoru. Usilujte o to být nádobou, do níž přijde přebývat Bůh: pak budou bratrská láska i pokora jedinými možnými postoji, jež zcela spontánně zaujmete. A i kdybyste tomu třebas desetkrát za den nedostála, vždy se ihned vzchopte v JEŽÍŠI, aniž byste se dopouštěla jakékoli násilnosti či byla netrpělivá vůči sobě samé. Svatý Tomáš se táže, zda člověk má pociťovat lásku k sobě samému? Samozřejmě že ano, říká, vždyť máme milovat své bližní jako sebe samé.

Hlavní věcí je milovat Boha pro něho samého a všechny věci, lidi i vesmír milovat pro Boha.
Velice věřím v ono dílo, jímž je prohlubování lásky, zatímco zůstáváte uprostřed světa. Ať Vám Ježíš dá, abyste nikdy neztratila hluboký mír v srdci, abyste se vždy vírou přenesla přes všechny různé události, abyste plula jeho nebem: pak je snadné z každé události učinit oběť, pracovat, a přitom „se neopotřebovávat“.

Vždy si v srdci uchovejte mnoho lásky. I tehdy, setkáte-li se s tvrdostí či s nenávistí. Svatý Jan od Kříže řekl nádhernou větu: „Tam, kde není láska, lásku rozsévej, a sklidíš lásku.“ Všichni ti, kteří neznají lásku, kteří nemají tu pravou lásku, jsou ubožáci zmrzačení a násilnostmi, jichž se dopouštějí, jen kompenzují svou nouzi. Pokud zůstáváte paní své duše a svého vnitřního pokoje, počínejte si tak, jak Vám bylo řečeno. Nejste povinna pokaždé se jim vyznávat: jste povinna vyznávat svým klidem, svou dobrotou a svou mírností Boží pokoj. Vzpomínáte si přece na konec Jany z Arku, „láska, ta je nejsilnější“. Stále si vyhrazujte pár chvilek pro samotu, na příklad tak, že si každý den nakrátko zajdete do nějakého tichého kostela; s sebou si vezměte evangelium nebo nic víc než své srdce. Pak se nebudete bát ničeho a nikoho. Kolem sebe konejte dobro tak, jak umíte.

Postačí, abychom se na ty, které nám Bůh posílá, pohlíželi s takovou láskou jako on, a on se pak naším prostřednictvím o ně postará.

Jsme-li načepýřeni na sebe i na druhé, musíme pomyslet na tu velkou Ježíšovu mírnost a na to, že všechny trny, jakmile je přijmeme, se mohou proměnit v růže.

Jestliže Vám někdo něco vyčítá, a zejména je-li vůči Vám ironický, nedovolte nikdy, aby Vám to vniklo až do hlubin srdce:zranilo by Vás to a učinilo méně pozornou vůči Bohu. Ať to po Vás steče jako voda po peří labutě. Jsou to věci lidské, z Ježíšovy lásky nevycházejí.

Z celého srdce se modlím, aby při Vás Bůh stál, aby Vám naplnil srdce, on, bohatý, který se učinil chudým, aby obohatil nás (2 Kor 8,9). Pro ty, které milujete, pro celý svět toho můžete tolik udělat, když se dotknete Boha jediným pohledem lásky!

Redakčně upravená ukázka je z knihy Jako ohnivý šíp, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Použito s laskavým svolením.