Nemocné pomazávat a uzdravovat I.
Jezuita Christoph Wrembek navštěvoval společenství v naší zemi již za totality. V této přednášce vyučuje o službě uzdravení. Nyní působí v Hannoveru a v diecézi Hildesheim.
1. Když letadlo startuje, každý ví, že zase musí přistát. Dobrý start a bezpečné přistání jsou dokončením letu. Kdyby se někdo staral jen o to zůstat ve vzduchu co možná nejdéle, je nouzové přistání jisté a celý let nepodařený.
2. Zdá se, že se naše medicína orientuje hlavně na to především život člověka prodloužit. Kdo mu ale pomůže být nemocný a umřít? Kdo s člověkem nacvičí, aby svůj život bezpečně zakončil? Ať už žije málo let nebo mnoho, ale nenaučil--li se správně zemřít, bezpečně přistát na věčnosti, chybí celému jeho životu to podstatné: přistání.
3. Dřívější doba znala mor a jiné zhoubné nákazy. Nás zase někdy zcela ovládá myšlenka, že získáme zdraví, když vymýtíme nemoci. Jako kdyby se let stal dobrým tím, že se zruší přistání. Ale nemoc patří ke zdraví právě tak jako smrt k životu. Jsou to póly oné jednoty, jejíž střed žije mimo náš viditelný svět.
4. Zdraví přece není jen technické fungování, ale jednota protikladů: bojovat a odpočívat, být milován a milovat, být opatrný a riskovat, být smutný a radovat se, ty a já. Zdraví je všeobjímající blaho, globální schopnost využívat všeho ve spojení s Bohem. Do jaké míry se zaměříme pouze na zdraví, do té míry rozmnožujeme pravděpodobně jen nemoci. Jestliže se však staráme o zdravé i nemocné, o děti i staré lidi, naučíme se od nich žít. Dětství je totiž jako start letadla, nemoc a umírání jako přistání. Kdo zvládne obojí, může letět, žít bez starosti a strachu.
5. Nemocné a umírající máme vždycky. Jsou Božím darem, abychom se my zdraví s nimi a od nich učili zakončit život v jednotě s Bohem, který v sobě uzavírá všechny protiklady. To nejkrásnější na životě je: být očekáván! To je jeho smysl! Co potom znamená pro katolickou farnost, v níž věřící žijí z Krista, "péče o nemocné"?
6. V Jakubově listu (5, 13.16) čteme: "Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí!" Sklíčenost a deprese (protože se to nebo ono stalo nebo nestalo, či mě uvedlo do rozpaků) rozmazávají pohled a předstírají, že všechno je těžké, bezvýchodné, proti mně. Modlitba pohled rozšiřuje, připomíná Boha, který všechno obrací v dobré. "Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!" Příjemné věci nebudu přijímat jen tak bezmyšlenkovitě, ale pro můj vztah ke Kristu mnohem intenzivněji s díkem a chválou. Ať ve smutku nebo v radosti vztahuje věřící člověk všechny protiklady k Bohu, a tak od něho získává jistotu. "Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší církve ... ti ať se nad ním modlí... a potírají ho olejem ... (modlitba víry) zachrání nemocného... pozdvihne jej... dopustil-li se hříchu, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému, modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni."
7. Záchraně, povzbuzení, uzdravení můžeme v přeneseném smyslu porozumět právě tak málo jako existenci sklíčenosti, radosti a nemoci v přeneseném smyslu. A právě tak můžeme stěží pokládat stísněnost, radost, nemoc pouze za technické procesy a poruchy funkcí nebo záchranu, povzbuzení a uzdravení pouze za fyzické zásahy nebo tělesný stav. Právě pro Žida je člověk jednotou duše, ducha i těla. Existuje pouze pohromadě a jedna složka se nemůže uplatnit nezávisle na druhé. Záchrana, povzbuzení a uzdravení nemůže tedy tělo vyloučit, ale ani se nemůže omezit pouze na ně.
8. Někteří lidé mají svou nemoc vrozenou, jiní onemocněli, protože svůj život obětují ve službě. Duch svatý nám ale ukazuje na souvislost hříchu, modlitby a uzdravování, proto bychom měli poznat, že existují také choroby, jejichž původ a zvláštnosti jsou vyvolány tím, že postižený špatně žije. Být nemocný znamená pro člověka omezení, v hříchu ale nežije v souladu s tím, co je podstatou lidského bytí. Měřítka a vlivy jeho skutečného života jsou tak málo v souladu s životním cílem daným od Boha, že se člověk dostane do nebezpečné situace. Pro letadlo je bezpečné přistání ohroženo tehdy, když jeho poloha, letové podmínky a vliv větru nejsou koordinovány s cílem.
9. Když Ježíš rozesílá učedníky, dává jim moc uzdravovat nemocné, probouzet mrtvé, očišťovat malomocné a vyhánět démony (Mt 10,8). Tato činnost patří ke zvěstování Slova! Podobně to slyšíme i při rozesílání u Marka. Stejné je to i u Petra (Sk 8,6) i u ostatních. Moc zachraňovat, povzbuzovat a uzdravovat nedává Ježíš proto, aby člověka před smrtí a nemocí úplně uchránil, ale aby ho uzdravením povzbudil, aby neměl hrůzu ze smrti, aby ztratil strach z nemoci a stáří, protože zakusil lásku Boha, který všechno dělá dobře, sjednocuje a uzdravuje jako výraz své vlastní existence. A tak se i v životě zachráněného člověka roztaví všechny protiklady, takže žije správně, nasměrován k Bohu, protože mu všechno svěřil a složil před něho.
10. Nový ritus pomazání nemocných obrací náš pohled od ritu posledního pomazání, jako přípravy na jistou smrt (vyhnout se veškerému rozčílení nemocného), na záchranu, povzbuzení a uzdravení celého člověka. Dodává církvi odvahu, aby se dívala na modlitbu o uzdravení jako na něco normálního v našem křesťanském životě. Síla svátosti chce naši víru (naši jednotu s Bohem) prohloubit a tím přispět k záchraně člověka (jednotě se sebou samým).
11. Tomuto smyslu svátosti uzdravovat neodpovídá ani úzkostný, ani nedůvěřivý postoj, jako kdyby byla tato svátost jenom milým gestem útěchy. Lidé stále znovu zakoušejí, že touto svátostí došlo k (nečekané, neočekávatelné) celkové změně. Přání být zdráv je hluboké přání každého člověka, právě tak jako přání být pro jiného (ve farnosti, ve společenství) tím, skrze něhož by uzdravující Boží láska přitékala. Jak se můžeme naučit modlit za druhé tak, aby se pozdvihli? Jak porozumíme zřetelněji Boží vůli s nemocí a umíráním? Kdo má ve farnosti zvláštní moc přijímat dary pro nemocné?
12. Ve všech církvích, i v katolické, existují dnes bohoslužby pro nemocné. Řídí je knězi nebo sestry, kteří sami viděli zachraňující, povzbuzující a uzdravující sílu modlitby. Jejich víra se tím stala silnější a účinnější, protože její hlásání způsobilo, co přislíbilo a stalo se viditelným. Jejich lidská existence se stala vykoupenější, svobodnější, protože protiklady zdraví a nemoci našly novou jednotu v Bohu.
13. Nový ritus pomazání nemocných má 12 kapitol, které v sobě mají dlouhé dějiny uzdravující modlitby. Rád bych vám v následujících přednáškách ukázal, jaké nepředstavitelné prameny milosti a života vložil Bůh do našich rukou a našeho srdce, abychom vedli člověka k celistvosti a svatosti, které pro něho Bůh připravil.