Nemohu s tím přestat I.

Nemohu se přestat zlobit na svého souseda pro jeho bezohlednost. Nemohu přestat stále znovu myslet na zmařenou příležitost v obchodování; nedokážu si přestat stále v mysli opakovat včerejší spor; nemohu přestat se stále stejnými výčitkami. Nemohu přestat stále znovu si v mysli přehrávat tytéž scény. Nejsem schopen přestat snít o štěstí a slávě. Nemohu přestat dělat stále stejné chyby, nezapálit si cigaretu, občas si nevypít sklenku. Nemohu přestat opájet se sny. Nedokážu se před svými kolegy nevytahovat. Nemohu přestat s vyvoláváním určitých obrazů a představ ve své mysli. Nemohu s tolika věcmi přestat a s tolika věcmi začít, a to také proto, že jsem s nimi spojen a sám sebe jsem jimi spoutal. Někdy ani s něčím vůbec přestat nechci, ačkoli vím, že bych to měl udělat a oprostit se od falešných závislostí, abych byl opět svobodný - přinejmenším o něco svobodnější, než jsem nyní.

Stejn ě jako je v něčem ambivalentní začátek a trvání, platí to i pro ustání. Existuje stej ně tak dobrý začátek jako špatný. Existuje vytrvalost v tom, co je pozitivní, i spoutanost falší, zvyk dobrý i špatný. Existuje stejně tak útěk od povinnosti jako nutné odřeknutí se, opuštění a oproštění. Přestat s něčím leží v pnutí mezi trváním a začátkem. Co je překonané, přežité a nesmyslné, je zapotřebí ukončit, uzavřít - je nutno se toho vzdát. Odhodit to, oprostit se od toho, aby bylo možno začít, pokusit se uchopit a uskutečnit, co je nové, pokračovat v tom, trvale to upevnit a posílit. Nejde ale o pouhou výměnu časových období a priorit činností, které člověk vykonává, ale jde o něho samého, o jeho vývoj, jeho životní cestu, která není prosta scestí, zacházek a slepých uliček, v nichž lze snadno zabloudit; o falešná rozhodnutí vedoucí k závislostem a vazbám, které člověk často rozpozná příliš pozdě a těžko se jich zbavuje. Jde o „sílu zvyku" stejně jako o návyky; o vše, co se mezi oběma těmito formami závislosti odehrává. Týká se to všeho, co člověka musí jednoho dne dovést k přiznání: nemohu s tím přestat, jakkoli vím, že bych měl.

Člověk je otrokem svých zvyků

Pravdivost t éto věty si ověříme, analyzujeme-li jednou normální den svého života: co v jeho průběhu děláme ze zvyku, podle pevně stanoven ých pravidel a schémat, podle řádu a ze zvyklosti, které jsme si sami časem vytvořili. Pravděpodobně si to zcela neuvědomujeme právě proto, že už to činíme podvědomé. Tak jsme ve vleku zvyků, že si jich vůbec nejsme vědomi. Kdybychom museli každý den znovu začínat, všechno vědomě rozhodovat, a nadto všechno předem promýšlet, byli bychom totálně přetíženi nebo bychom nestihli nic, co den přináší. Kdybychom každé ráno přemýšleli, kam položit zubní kartáček a další ráno se rozpomínali, kam jsme ho včera dali (a tak by to bylo se vším - od klíčků k autu po pláštěnku a brýle), všechno by bylo neuspořádané a čas by mezitím utíkal. Kdybychom chtěli nebo byli nuceni každý den znovu všechno nově uspořádávat až po nejdrobnější maličkosti - jen bychom se pachtili a na to, co skutečně musíme promyslet a rozhodnout, by nám zbylo jen málo sil a času. Se svými zvyky a ze svých zvyků žijeme tak silně, že už to často ani nepozorujeme. Pokud jde o takové banality jako výše jmenované, není to zdaleka podstatné. Problémem se to ale může rychle stát, jestliže si zvykneme např. stále častěji a s větší samozřejmostí zapalovat si cigaretu v okamžiku, kdy je nám něco nepříjemné, kdy se chceme uvolnit a zbavit se napětí nebo když z týchž d ůvodů sáhneme po alkoholu jako prostředku uklidnění a rozptýlení.

Nejde ale jen o drogy „všedního dne", a už vůbec ne pouze o drogy tvrdé. Týká se to všeho, na co si přespříliš zvykneme jako na prostředek zbavující nás sice napětí, ale který se stává pomalu ale jistě přítěží; vazbou zprvu zcela nevědomou, od určitého okamžiku však vědomou a patrně tak silnou, že je obtížné se z ní vyprostit. Pak se v nás odvíjejí stále stejné myšlenky a představy, na které jsme se sami postupně naprogramovali a jež v nás nevědomě, a právě proto tak hluboce zakořenily. Pak už nejde pouze o neškodné zvyky, nýbrž o vazby, z nichž se budeme moci vymanit jen stále obtížněji: staly se totiž závislostmi.