Nikdo nežije sám. Nikdo nehřeší sám.
Co je na uzdravení rodových kořenů tak objevného?
Abych řekl pravdu, převratně objevného vlastně nic. Jde pouze o připomenutí a prohloubení jednoho z rozměrů eucharistie, která je mj. vrcholnou přímluvnou modlitbou církve. V katolické církvi se odjakživa modlíme i za zemřelé, mnozí cítí zvláštní zodpovědnost modlit se za zemřelé členy své rodiny. Často se také nechává sloužit mše svatá na úmysl „za živé i zemřelé členy rodiny“. Někde bývá zvykem ke konkrétnímu jménu člověka, za něhož je sloužena mše sv., přidat ještě slova „a ten celý rod“.
A proč ten nezvyklý název?
Termín „mše za uzdravení rodových kořenů“ u nás nikdo vědomě nezaváděl. Zavedl se nebo „zaužíval“ jaksi sám, a to jenom v České republice. Vznikl zřejmě odvozením z názvu jedné knihy, která o tomto fenoménu psala. Její originální název však zní „Healing the Family Tree“ tedy uzdravení rodokmenu. O žádných kořenech autor nemluví, slovo „kořeny“ se tam dostalo opisem překladatele.
Liší se takováto mše svatá od běžné mše za zemřelé nebo za rodinu?
Po stránce obsahu a průběhu se vůbec neliší od „normální“ mše, na niž jsme zvyklí. Pokud si pro ni někteří kněží vymýšlejí nebo přebírají z ciziny zvláštní formuláře, není to úplně ideální – vždyť veškeré liturgické texty podléhají schválení příslušné církevní autoritě. A především, žádné zvláštní formuláře nejsou zapotřebí, v nich účinnost mše svaté za rod nespočívá. Je-li na mši svaté za uzdravení rodu něco zvláštního, je to především duchovní příprava, a tím pak i vnitřní postoj lidí, kteří o ni žádají...