Nyní je ten čas příhodný

Co dnes praví Duch Svatý církvi Ježíše Krista? Zcela určitě nás volá k nové horlivosti v modlitbě. Církev se musí neustále vracet do horní místnosti, aby byla stále nově zapalována a aby hořela jako hořící keř. Církev potřebuje ustavičnou obnovu, obnovované zapálení od „hořícího keře Ducha“, který zrodil církev v den Letnic.

Fanfára zaznívá a volání je slyšet v celém křesťanstvu. Je tu výzva určená veškerému Božímu lidu. Je tu čas probudit se ze spánku, čas k novému zmocnění Duchem Svatým, čas pro vroucí uctívání Pána , čas stát se účinnými nástroji přímluvy za církev a svět.

Všude, kam přijdete, je slyšet volání k modlitbě. K modlitbě za naše města, molitbě za národy. Všude vidíte knihy vybízející Boží lid k intenzivnímu uctívání, chvále a přímluvě. Nyní je ten čas! Vzniklo mnoho nových modlitebních iniciativ, domů modliteb, modlitebních hor, modlitebních hodin – jako odpověď na tuto výzvu.

V posledním století se stamiliony lidí ze všech částí křesťanstva setkalo s Bohem ve zkušenosti „horní místnosti“. Prožili osobní Letnice, „křest v Duchu Svatém“. Jedná se o konkrétní zkušenost milosti Letnic, ve které se působení Ducha Svatého stalo zakusitelnou realitou v našem životě a ve společenství věřících. V tomto vylití Ducha byly také s velkou silou vylity dary Ducha Svatého. By to čas setkání s Bohem a zmocnění Božího lidu.

Nyní jsme v období, kdy Bůh svůj lid volá, aby se nově vrátil do horní místnosti – ne z nostalgických důvodů, abychom se zpětně dívali na minulé zkušenosti charizmatické obnovy, nýbrž proto, abychom se sloužícím srdcem v modlitbě nově přijali moc Boží a jeho dary. Žijeme v čase, kdy je třeba přesáhnout naše obvyklé modlitební prosby za rodinu, přátele, naši skupinu nebo společenství a modlit se s větší horlivostí za obnovu církve Ježíše Krista, za jednotu všech křesťanů a za obnovu společnosti. Pramenem vší obnovené aktivity je modlitba, která nás spojuje s Duchem Kristovým, jenž „obnovuje tvář země“.

Duch Svatý nás učí modlitbě a inspiruje nás k novým způsobům vyjádření základních forem modlitby jako je modlitba požehnání, přímluva, díkůvzdání, chvála a uctívání.

Naší otázkou možná je, kdo je k tomu povolán? Překvapí vás to, když vám řeknu, že povolání k uctívání a přímluvě je pro nás pro všechny jak právem, tak také povinností? To je důležitá pravda, kterou musíme všichni pochopit.

„Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1 Petr 2,9).

Každý z nás obdržel skrze křest jedinečným způsobem podíl na Kristově kněžství. Ježíš, ve své službě jako kněz, se za nás neustále přimlouvá u Otce. Veškerá naše přímluva ústí do Ježíšovy přímluvy, před jeho křížem. „…Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně“ (Žd 7,25).