O Obnově s P.Vojtěchem Kodetem (3.část rozhovoru)

Jaká je vlastně vnitřní organizace hnutí Obnovy? Má nějakou institucionalizovanou podobu, nějaké oficiální vedení?

Vedení v přísném slova smyslu nemá. Ti, kdo se cítí patřit k Charismatické obnově, jsou normálně součástí svých farností, diecézí, případně řeholních komunit. Pouze v nových komunitách vzniklých na bázi Obnovy je jasnější struktura i vedení, ale i tyto komunity jako celek jsou samozřejmě podřízeny místním biskupům.

Právě kardinál Suenens ale zřídil první Mezinárodní kancelář charismatické obnovy, ICCRO, která je dnes přejmenována na ICCRS - International Catholic Charismatic Renewal Services. Záhy se přestěhovala z Bruselu do Říma, do jedné z vatikánských budov, kde sídlí dodnes. Nejde však o řídící orgán, spíše o koordinační centrum, které zastřešuje a propojuje CHO ve více než sto zemích, přesně řečeno ty z Obnovy, kdo se zastřešit a koordinovat nechají. Působí jako kontaktní orgán mezi hnutím Obnovy a Vatikánem, organizuje mezinárodní setkání vedoucích Obnovy, mezinárodní exercicie pro kněze, různé semináře apod. V 90. letech vznikla v úzké spolupráci s ICCRS další organizace, která sdružuje nové komunity vzešlé z Obnovy, nebo asociace zprostředkující kontakt mezi různými evangelizačními školami, apod.

Ve většině zemí funguje někdo jako národní koordinátor Obnovy, který mívá k ruce tým spolupracovníků a poradců. Skrze oblastní vedoucí má přehled o dění v dané zemi, nabízí různé formační a jiné akce, zve zahraniční hosty, reprezentuje Obnovu vzhledem k biskupům a k dalším uskupením v církvi. Nejde ale o vedení v přísném slova smyslu – mnohé skupiny fungují bez návaznosti na koordinátora CHO a nelze jim to zakazovat. Hnutí charismatické obnovy totiž není žádnou organizací s evidencí členů a s nějakou hierarchickou strukturou. Rovněž vedoucí malých společenství jsou vlastně dobrovolní animátoři. Obnova tedy nemá žádné vstupní podmínky nebo jednolitou systematickou přípravu, formaci svých členů. V tom se liší od hnutí jako je Focolare, Neokatechumenát apod. Proto ani každoroční Katolická charismatická konference není valnou hromadou členů Obnovy, ale je otevřená pro kohokoliv, kdo se chce na pár dní zastavit a podívat se na svůj život ve světle Božího slova, více se modlit s druhými apod. Jde vlastně o jakousi rekolekci prožitou ve větším počtu lidí.

Co je vlastně jádrem či zásadním poselstvím Obnovy v Duchu svatém?

Jak už jsem řekl v jiné souvislosti, Charismatická obnova je jednou z cest znovuobjevení tajemství Letnic, tajemství křesťanského života žitého z Božího obdarování, z moci a lásky Ducha svatého, který byl vylit do našich srdcí. První skupiny charismatické obnovy vznikaly na základě osobní zkušenosti s Duchem svatým - tzv. křtu v Duchu svatém - zasažení Boží láskou doprovázené většinou hlubokou vnitřní radostí, velkou touhou po modlitbě a po Božím slově. Z tohoto Božího daru charismatická obnova vyrostla. Snad by se dalo říci, že jejím prvním úkolem je pomoci dalším křesťanům, aby se otevřeli letniční milosti naplnění Duchem svatým a tím zkušenosti, že bez Ducha svatého není život křesťana možný. Duch svatý je tím, kdo oživuje náš vztah k Otci i k Synu, jen s Jeho pomocí je možné Otci zcela patřit a Ježíše svým životem následovat, mít ho za svého Pána. Skrze Ducha má Kristus vládnout v našich životech, ve smyslu prosby „přijď království tvé“. To je to hlavní. Pokud se někdo považuje za „charismatika“ jen proto, že zpívá většinu písní k Duchu svatému a při modlitbě se klátí jako třtina ve větru, je to samozřejmě smutné.

Kdybych měl tedy v pár slovech shrnout, oč vlastně v Obnově jde, řekl bych, že jde o obnovu celého křesťanského života ve všech jeho dimenzích, a to v moci Ducha svatého.

Ptal se P. Prokop Brož; celý rozhovor vyšel v časopise MKR Communio 4/2005