O Obnově s P.Vojtěchem Kodetem (5.část rozhovoru)
Jak se vlastně pozná, že někdo tzv. křest v Duchu přijal? Jaké nese tato zkušenost ovoce v praktickém životě?
Může nést ovoce mnohé nebo také žádné, to už záleží na spolupráci člověka s milostí. V té lepší variantě je ovocem křtu v Duchu na prvním místě nová důvěrnost ve vztahu k Bohu, ke Kristu. Jakási žízeň po jeho přítomnosti, která působí vnitřní tah k osobní modlitbě, jak soukromé tak společné. Typická pro Obnovu je spontánní modlitba chvály a intenzivní přímluvná modlitba, přičemž modlitba v jakékoli podobě se stane nezbytnou součástí života.
Dalším ovocem křtu v Duchu je objevení Písma jako živého Slova Božího, které promlouvá do konkrétních životních situací. Současně roste hluboký smysl pro svátostný život, oživení vztahu k eucharistii a svátosti smíření, které jsou prožívány s vnitřní účastí. Smysl pro pokání vyrůstá z osobní zkušenosti usvědčení Duchem svatým, který dává pochopení hříšnosti zevnitř. V katolickém prostředí je ale běžným ovocem vylití Ducha a dalšího života z této milosti také proměna vztahu k Panně Marii, ke světcům a k andělům, protože celý duchovní svět se stane reálnějším.
Většina lidí postupně objeví nově smysl společenství církve, v němž existuje vzájemná sounáležitost. Proto se člověk začne zajímat o rozměr služby, vnímá spoluzodpovědnost za dílo evangelizace. Přijetí Ducha svatého dává člověku touhu mluvit o Kristu a uschopňuje ho vydávat o Něm svědectví. Zkrátka objeví se nová motivace ke službě v církvi i mimo ni, někdy i specifická povolání. Mnozí také prožívají nově bolest nad rozdělením církve, proto se cítí puzeni pracovat pro ekumenismus „zdola“, společnou modlitbou, službou a v neposlední řadě skrze iniciativy smíření, uzdravení ran přetrvávajících z historie.
Nejnápadnějším rysem hnutí Obnovy jsou asi charismata, o nichž čteme v Písmu ve Skutcích apoštolů a v Pavlově listech. Ta jí zřejmě vysloužila zavádějící název „charismatická“ obnova, což budí mylný dojem, jakoby charismata stála v centru jejího zájmu.
Ve spojitosti s charismatiky se skutečně často hovoří o různých darech: mluvení cizími jazyky, uzdravování apod. K čemu jsou vlastně charismata a jaké podoby mohou takové dary mít?
Charismata jsou zvláštní obdarování, která jsou každému jednotlivci dána zdarma, tedy ne pro jeho zásluhy, a to ke službě druhým. Jak píše apoštol Pavel v prvním listě do Korinta: „Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.”(1 Kor 12,7) Charismata nesvědčí o osobní svatosti toho, kdo jimi slouží, ale o Boží starostlivosti o potřebné. Z množství charismat jsou právě dar jazyků a dar uzdravování nejvíce diskutované.
Dar jazyků, který mnohý věřící přijme při vlastní zkušenosti křtu Duchem, je považován za
dar, který otvírá cestu k přijetí dalších darů. Napomáhá totiž modlitbě, a to jak osobní, kde pomáhá posílení vnitřního člověka v nás (1 Kor 14,4), tak i společné modlitbě chvály, kde napomáhá vyjádřit vděčnost a lásku k Bohu, na něž lidská slova nestačí. Je pomocí i při modlitbě za druhé, když nevíme jak a za co se modlit, ale Duch svatý ví a přimlouvá se v nás nevyslovitelnými vzdechy, jak říká apoštol Pavel (Řím 8,26). Nejde o zázračnou znalost cizího jazyka, tím méně o modlitbu ve vytržení, jak zkresleně překládá ekumenický překlad Bible. Tento dar nás v modlitbě uvádí do kontaktu s Božím tajemstvím, které nás přesahuje.
Charisma mluvení v jazycích budilo odjakživa pozornost, i když jde podle Písma o nejmenší z darů. U letničních bývá považováno za poznávací znamení toho, že někdo prožil křest Duchem svatým. Katoličtí charismatici sice za dar jazyků prosí a váží si jej, ovšem neberou jej jako důkaz přijetí milosti křtu v Duchu, ta může daru jazyků předcházet nebo být obdržena bez něho.
Vedle tohoto daru jsou však ještě důležitější dary. Dar prorockého slova, který slouží k budování, napomínání a povzbuzování, tedy k užitku druhých (1 Kor 14,3). K prorockému slovu má blízko dar slova poznání, který odhaluje skryté Boží působení, a často souvisí se znameními, jimiž Bůh dosvědčuje zvěstování, jako jsou například tělesná uzdravení. Dar slova moudrosti pak ukazuje cestu k řešení problematických situací. Dar rozlišování pomáhá člověku odhalit, jakým duchem se co nese.
Skrze dar uzdravování Pán ve svém milosrdenství s trpícími uzdravuje na modlitbu druhých. Jedná se jak o uzdravení nemocí těla, tak především o vnitřní uzdravení nevyvážených emocí a bolestivých vzpomínek. Vždy je to Bůh sám, který uzdravuje skrze modlitbu bratří a sester.
Když hovoříme o charismatech, je však dobré zdůraznit, že jde o dary k růstu těla Kristova, neznamenají automaticky větší zralost nebo svatost jejich nositele. To, že je u díla Duch Boží, není zřejmé podle charismat - i zlý duch může nabízet imitace daru uzdravování, prorokování, vidění, zázraků, dokonce i daru jazyků - , ale podle ovoce Ducha, jak je známe z listu Galatským 5,22.
Z druhé strany není na škodu vědět, že nejde o specialitu pár extatiků posledních desetiletí. I pokud bychom pominuli nebo si nějak rozumně „vysvětlili“ slova Písma o charismatech, zůstává svědectví Otců rané církve, kteří chápali přijetí charismat jako normální součást křesťanské iniciace. O tom čteme třeba u Hilaria z Poitiers nebo u Jana Zlatoústého. Posledně jmenovaný vypovídá v komentáři na První list Korinťanům, že každý, kdo byl pokřtěn, mluvil v jazycích, ale mnozí také prorokovali a Duch působil mnoho jiných podivuhodných projevů. Charismata tedy známe jak z Bible, tak i z tradice. Byla by škoda vyškrtnout je ze současné praxe.
Ptal se P. Prokop Brož; celý rozhovor vyšel v časopise MKR Communio 4/2005