Objevila jsem modlitbu jako dar

Den přímluv nazýváme „odděleným dnem“. Jeho součástí je příprava na modlitbu „Kroky k trůnu“ neboli rozjímání Božího slova, ze kterého se v přímluvách vychází, a půst. Dalším důležitým krokem je možnost nechat se očistit a vyznat viny. V přímluvách se postupně objevují aktuální oblasti života, které vyžadují změnu: uspořádání hodnot (Bůh, partner, děti, ostatní lidé, práce, zdraví, koníčky…), vztahy v rodině, domácnost a zahrádky, hromadění majetku... V poslední době je aktuálním tématem laskavá, ale pevná výchova dětí, učíme se spolu s nimi chválit a povzbuzovat je ve víře, být důsledné, reagovat na standardní situace stejně a nemást děti náladovostí, být autoritou. Vyznání vin uzavírá prosba o naplnění Duchem svatým a modlitba díků. Bůh jediný dokáže s lidskou nedostatečností něco udělat a „napřimuje naše cesty“ (Př 3,5-6).

Následuje přijetí Boží výzbroje (Ef 6,10-18) – sílu je třeba hledat v Boží všemohoucnosti. Přijímáme pravdu, že jediný bez viny a spravedlivý je Ježíš Kristus a že vše podstatné je už vybojováno. Naše aktivity mají přinášet pokoj, vždyť bojovat se dá i nenásilně – Duchem. Další mocnou zbraní je děkovat za všech okolností a vše dělat k oslavě Boží (Ko 3,17), jednat v autoritě „Dal jsem vám moc nad hady, štíry a veškerou nepřítelovou mocí“ (L 10,19), „Proti ďáblu se vzepřete a uteče od vás“ (Jk 4,7).

Inspirací k užívání zbraní duchovního boje jsou naše děti: Pokud je necháme venku zalepené od lízátka, jejich sladká pusa může přilákat vosu. Když se je ale snažíme udržet čisté, nebezpečí je menší. Pokud vosa přesto přiletí, musíme ji odehnat nebo utéci.

Během přímluv zůstáváme u jednotlivého tématu tak dlouho, dokud Duch svatý nedá pokyn jít dál. Když jsem tuto informaci slyšela poprvé, nevěděla jsem, co si o tom myslet. Časem jsme se naučily, že i když už nás nic nenapadá, lze u tématu vytrvat v tichu a naslouchání.

Během přímluv si člověk spoustu věcí uvědomí. Objevila jsem modlitbu jako dar. Skutečně platí: „Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit“ (Řím 8,26b). Nezáleží na našich zkušenostech s modlitbou ani na naší výmluvnosti a jsme-li schopni to přijmout, pak se „Duch sám za nás přimlouvá lkáním nevyslovitelným“ (Řím 8,26c).

Lydie podléhají poslušností manželům a knězi, nemusíme se tedy znepokojovat, pokud nám něco není povoleno. Sympatická je mi myšlenka o úloze žen. Ty často zajišťují vnitřní chod domácnosti a na mužích leží vnější povinnosti. Podobné to může být v duchovní oblasti. Proto se modlíme za aktivity farnosti, za církevní a politické představitele či misionáře na různých úrovních služby.

Jsem vděčná, že jsem se mezi Lydie dostala.