Od léčitelky do kostela

Vyrůstal jsem v poměrně klidném rodinném kruhu nevěřící rodiny. V době dospívání jsem se postupně chytil několika part a s nimi i „disko­tékového" života - nezávazných vztahů, alkoholu, cigaret, peněz. Po několika letech se u mě začaly projevovat velké zdravotní problémy, konkrétně žaludeční neuróza. Docházel jsem tehdy k různým specialistům, ale bez výsledků. Jedna lékařka mi také předepisovala homeopatické léky, o nichž jsem dnes přesvědčen, že jsou nebezpečné. Vyhle­dával jsem pomoc také u lidových léčitelů, nejprve u jednoho, který mi doporučil bylinné směsi a pomocí virgule mi „dodával energii". Od něj jsem přešel k léčitelce jménem Eva. Chodil jsem k ní na seance, při nichž mi všemožně jezdila rukama po břiše; cítil jsem, že mi z něj „vytaho­vala" nemoc, pak se vždy začala klepat a ve tváři měla ohavné křeče. Žaludeční problémy se po seanci vždy velice zlepšily, ale postupně se opět vracely. Tehdy jsem začal přemýšlet o tom, jestli je Bůh. Večer jsem se někdy díval na hvězdy a zkou­šel jsem k němu promlouvat. Dokonce jsem dával dohromady modlitbu otčenáš, jak jsem si ji za­pamatoval z poslechu rádia a televize.

Bylo to období, kdy jsem kšeftoval s ojetými vozy. Protože jsem se dozvěděl, že v blízkém městě je jeden Ukrajinec, který s nimi také obchoduje, rozjel jsem se za ním. Byl jsem překvapen tím, jak mě s celou svou rodinou přijal. (Později jsem zjistil, že pokud se aut týče, bylo to s ním zcela jinak, než jsem se domníval.) Tento muž mi začal vyprávět o křesťan­ské víře; protože mě to zajímalo a cítil jsem se u nich velice dobře, začal jsem je pravidelně navštěvovat, ještě jsem se totiž nesetkal s takovým přijetím od cizích lidí. Brzy