Okultismus

1.Co je to okultismus?

Slovo „okultismus“ pochází z latinského „occultus“ - tajný, skrytý, utajený.

Okultismus představuje duchovní nauku („vědu“) spojenou se zvláštními schopnostmi, ve které lidé hledají buď poznání nebo moc z jiného zdroje než z Boha, a to tam, kde takové poznání nebo moc může pocházet pouze z Boha. Jde o tajnou nebo skrytou nauku, která se zabývá nadsmyslovými jevy, jež nelze vědecky vysvětlit. Každá okultistická nauka vychází z přesvědčení, že ve světě kromě racionálně poznaných sil existují ještě jiné neznámé síly, se kterými může člověk nějakým způsobem zacházet a je ovládat pomocí magie nebo tajné praktiky, a tak dosáhnout nadvlády nad lidmi nebo věcmi. Takovými praktikami za účelem tajného poznání nebo moci se lidé otevírají působení zlých duchů, i když si to neuvědomují a často mají pocit, že nedělají nic špatného. Všechny křesťanské církve považují jakékoli formy okultismu za hříšné a škodící člověku na jeho životní cestě. Písmo sv. Starého i Nového zákona v tomto mluví zcela jasně.

Teoretickým základem pro okultismus je esoterismus ( z řeckého „esoteros“ – uzavřený, vnitřní, vyhrazený několika jedincům). Esoterické učení je určeno zasvěcencům a uzavřeným skupinám. Zavazuje k uchování tajemství. Okultní praktiky se vykládají na základě zákonů esoterismu; okultismus je pak jako praktické dotažení esoterismu.

2.Proč se o něj zajímáme? Nehrozí dnes přílišná fascinace okultismem?

Církev se okultismem zajímá, protože musí. Mluvíme o něm, protože jsou jim fascinovaní lidé kolem nás, především mladí. Nehledě na to, že s touto problematikou se setkáme jak v Písmu sv. tak u církevních otců. Je to pokušení staré, jako lidstvo samo.

Okultní vlna – fascinace magií, satanismem, čarodějnictvím a esoterikou. Dokonce se magii a čarodějnictví přikládá jakýsi stupeň úctyhodnosti a vědeckosti. Většina mladých přichází do styku s tímto světem spíše ze zvědavosti, dlouhé chvíle nebo senzacechtivosti, jindy z touhy mít moc nad někým nebo nad něčím; skrze esoterickou a satanskou hudbu nebo drogy. Někdy je zájem o okultní praktiky vyprovokován vlastní nejistotou, strachem a hledáním vlastní identity, hledáním odpovědí na otázky po smyslu života. Okultní praktiky nabízejí odpovědi na otázky ohledně naší budoucnosti nebo nabízejí mimopřirozené (paranormální) schopnosti, a tím upoutávají pozornost mladých lidí.

3.Biblická zvěst a učení církve

Biblická místa:

STARÝ ZÁKON

Moc Boží vs. okultní síly:
Ex 7, 8-13: Áronova hůl (symbol B. moci) a hole věštců…

Hřích modloslužby je hříchem proti prvnímu Božímu přikázání a má za následek prokletí do 3.až 4. pokolení!:
Ex 20, 2-6: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.“

Hříchy proti hříchy proti 1. přikázání:
Dt 18, 9-13: „Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých (spiritista), ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil. Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu proroka (odkaz na Krista): jeho budete poslouchat.“

Varování před magií:
Iz 47, 9.12: „Dolehne na tebe bezdětnost i vdovství…navzdory spoustě tvých kouzel a nesčíslným zaklínadlům.“
„Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu…“

Varování před astrologií:
Iz 47, 13: „Zmalátnělas přes svá velká rozhodnutí…Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat.“

Proti modlářství = duchovnímu smilstvu:
Jer 2, 11-13: „Zaměnil snad nějaký národ své bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku. Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou… Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, A vykopali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

Jer 27, 9: „Neposlouchejte své proroky ani své věštce ani své sny ani své mrakopravce ani své čaroděje…Já jsem je neposlal, je výrok Hospodinův.“

Oz 1, 2: „Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina.“

Proti věštění a doptávání se proutku = duchovnímu smilstvu:
Oz 4, 12: „Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá, tak jej zavádí duch smilstva.“

Následky duchovního smilstva a jiných hříchů pro zemi):
Oz 4, 2: „Kletby a přetvářka, vraždy a krádeže a cizoložství se rozmohly, krveprolití stíhá prolitou krev. Proto země truchlí, chřadnou všichni její obyvatelé, polní zvěř i nebeské ptactvo; hynou i mořské ryby.“

Proti vzývání smrti, kultuře smrti, sebezatracování, sebepoškozování:
Mdr 1, 16: „svévolníci přivolali smrt rukama i slovy, měli ji za přítelkyni, proto chřadli, uzavřeli s ní smlouvu.“

NOVÝ ZÁKON

Proti gnostickým učením, dnes New Age apod.:
Kol 2, 8: „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech (kosmických energiích), a ne na Kristu.“

skutky „těla“, tedy svévolnosti:
Gal 5, 19: Nečistota, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, nestřídmost…

Proti magii a léčitelství; není to totéž jako charisma uzdravování!:
Sk 8, 9-13: Filip v Samaří versus mág (léčitel a divotvůrce) Šimon, který „svou magií uváděl v úžas samařský lid: říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali…Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií.“
Po kázání apoštolů uvěřil nechal se pokřtít – fascinovala ho moc apoštolů, křest Duchem, divy a zázraky: Chtěl si tu moc od nich koupit: „Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“ (v. 19).
Odpověď Petra: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, protože tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha, snad ti odpustí, co jsi zamýšlel.“ (v. 20-22).

Proti věštění a falešnému prorokování:
Sk 16, 16-18: Mladá otrokyně ve Filipech s věšteckým duchem, která po mnoho dní volala za apoštoly: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha, zvěstují vám cestu ke spáse.“ Jinak přinášela svým pánům značný zisk. Pavlovi to šlo na nervy, obrátil se a vyhnal z ní věšteckého ducha!
(za to její majitelé popudili dav i soudce, nechali je zbičovat a zavřít do vězení…)

Pavel v Efezu: boj s kultem bohyně Artemidy a se zaříkávači:
Sk 19, 18-19: „Přicházeli mnozí z těch, kteří uvěřili, a vyznávali, že i oni dříve používali zaklínání. Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili.“

Učení církve:

KKC 1852: Rozmanitost hříchů je veliká. Písmo uvádí několik seznamů hříchů. List ke Galaťanům staví skutky těla proti ovoci Ducha: „K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království“ (Gal 5,19-21).

2115: Bůh může zjevit budoucnost svým prorokům nebo jiným světcům. Správný postoj křesťana spočívá v tom, že se, pokud jde o jeho budoucnost, odevzdá s důvěrou do rukou Prozřetelnosti a vyhýbá se ve vztahu k budoucnosti každé nezdravé zvědavosti. Nepředvídavost může být nedostatkem odpovědnosti.

2116: Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že „odhalují“ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců (médií), v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu.

2117: Všechny praktiky magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté síly, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližním, byť by to směřovalo i k jeho uzdravení, závažně odporují ctnosti zbožnosti. Takové praktiky jsou ještě více odsouzeníhodné, jsou-li spojeny s úmyslem škodit druhým nebo když se dovolávají zásahu zlých duchů. Také nošení talismanů je hodno pokárání. Věštění nebo magie se často užívá ve spiritismu. Proto církev věřící před ním varuje. Uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých.

2138: Pověra je úchylka úcty, kterou vzdáváme pravému Bohu. Projevuje se modloslužbou a různými formami věštění nebo magie.

675: Před Kristovým příchodem musí církev projít závěrečnou zkouškou, která otřese vírou mnohých věřících. Pronásledování, které provází její putování po zemi, odhalí „tajemství nepravosti“ v podobě náboženského podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od pravdy. Největším náboženským podvodem je antikristův podvod, to je falešné mesiášství, jímž člověk oslavuje sám sebe místo Boha a jeho Mesiáše, který přišel v těle.

4.Proč je okultismus tak nebezpečný? Jaké přináší následky?

Jde o hříchy proti 1. přikázání: Bůh je jediný pramen života, jakékoli modlářství ničí život v nás, proto Písmo mluvo o Boží žárlivosti na Jeho obraz v nás. Kontaktem s okultismem a jeho praktikováním se člověk otevírá temným silám, které ničí člověka jeho život i jeho poslání. To se projeví v jeho životě také konkrétními znaky a symptomy:

Duchovní obtíže:
dlouhodobá duchovní otupělost
odpor k vnitřní modlitbě (lidem je často i zle tam, kde se opravdu modlí)
neschopnost vyznávat Ježíše jako svého Pána a vyslovovat Ježíšovo jméno
agrese vůči Duchu svatému, odpor až nenávist k duchovním darům, zesměšňování charismat
neschopnost číst a slyšet Boží slovo
usínání při bohoslužbách a duchovních programech, společných modlitbách
rouhavé myšlenky při bohoslužbě nebo při modlitbě chval

Nutkání:
různé druhy nutkavých myšlenek
nutkavá jednání vedoucí k sebetrýznění
nutkavé nečisté myšlenky, představy, perverzní představy
kriminální sklony, nutkání ke krádežím, kleptomanie
nutkavé přejídání a nezvladatelná mlsavost
záchvaty nenávisti vůči Bohu
nutkání k sebevraždě

Narušené vztahy:
narušení vztahů především v rodině, mezi rodiči a dětmi, sourozenci, manžely
nevěry v manželství
neschopnost přátelských a sousedských vztahů
neschopnost soucitu k slabým a starým

Závislosti:
na alkoholu
na drogách a na lécích
na počítači
na počítačových hrách a hracích automatech
na práci (workoholismus)
na pornografii, masturbaci, hypersexuální pudové jednání, necudnost v jakékoli formě, sodomie, voyeurismus, exhibicionismus, zvrácená sexualita, sadismus, masochismus
záchvaty zuřivosti, hněvu, prchlivosti
extrémní sebelítost a přecitlivělost

Strachy a fobie nerůznějšího druhu:
strachy z nemoci (hypochondrie), ze stárnutí
ze tmy, ze hřbitova, z mrtvých, ze smrti
z lidí, z prázdného prostoru, z nedostatku místa
z budoucnosti, z nových věcí
strach před hmyzem
O démonickém pozadí strachů, které jsou často v malé míře součástí života, je nutno vážně uvažovat v případě, že jsou příliš silné a chronické.

Psychické problémy:
nejrůznější druhy depresí a touha po smrti
různé příznaky, které vypadají jako poruchy osobnosti nebo psychózy (jako schizofrenie, endogenní nebo cyklické deprese, epilepsie, paranoidní onemocnění, halucinace, únavový syndrom), a přitom nejdou léčit jako psychiatrické nemoci

Přitažlivost okultních a magických věcí, sklon k mysticismu:
silná přitažlivost a sklon zabývat se nejrůznějšími magickými a okultními praktikami je většinou příznakem toho, že někdo v rodině nebo dotyčný sám se již otevřel temným silám
záliba ve hřbitovech, láska ke tmě a nápadný sklon k oblékání v černé barvě
přitažlivost esoteriky a tajných nauk

5.Prokletí a rodové zátěže

Prokletí a s ním spojené rodové zátěže jsou dalším negativním následkem, který může ovlivnit život celé rodiny do několika generací, jak čteme v Písmu. Učení o požehnání a kletbě patří v celém Písmu důležité místo (požehnání se zmiňuje 410x a prokletí 230x). Jedním z důvodů Ježíšovy smrti na kříži bylo zrušení kletby nad lidstvem propadlém hříchu a smrti a její proměny v požehnání: Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“(Gal 3, 13)

Jak poznáme, že je někdo prokletý nebo že žije v rodině, která byla prokleta?
Prokletí se projevuje také určitými známkami a symptomy:
duševní a citové zhroucení
opakované nebo chronické nemoci
neplodnost, náchylnost k potratům, ženské nemoci
rozpad manželství a rodiny
ustavičný nedostatek financí
časté nehody a „nešťastné události“
série předčasných úmrtí, sebevražd, nevysvětlitelných úmrtí nebo vražd v rodině

A)Prokletí zvenku
Každé prokletí má svoji příčinu. Naprostá většina prokletí na lidi dopadne bez jejich konkrétního zavinění. Stanou se obětí kletby, i když nic špatného neudělali. Každé prokletí jednak blokuje Boží požehnání a způsobuje mnohá neštěstí v rodině.

Prokletí může být způsobeno někým, kdo rodinu proklel (a její členové nebyli chráněni milostí Boží a modlitbou), nebo je způsobena hříchy předků. Právě hříchy předků a především okultismus může způsobit něco, čemu říkáme rodové zátěže. Ty pak mohou mít různou podobu přítomnosti zla v rodině po mnoho generací:
alkohol, násilí, potraty, nevěry, podivné nemoci, vegetativní poruchy, poruchy spánku, abnormální únava (tzv. únavový syndrom), poruchy přijímání potravy, psychické zátěže, nečekaná úmrtí, opakující se častá úmrtí, sebevraždy, těžké chronické poruchy, psychické obtíže a onemocnění, ...

B)Kletby naší vinou

Prokletí si do života můžeme přivodit sami také opakovanými hříchy, zvláště modloslužbou (tedy i okultismem a spiritismem), neúctou k rodičům a násilím na slabých (zvláště dobrovolným potratem nebo vraždou), praktikováním zvráceného sexu.

6.Konkrétní podoby okultismu v dnešní době

magie (černá a bílá)
spiritismus (vyvolávání duchů zemřelých a komunikace s nimi)
zaklínání
léčitelství (není to charisma uzdravování!) – vede k závislosti na léčiteli a ne k obrácení, problém je ve zdroji, myslíme si, že koná dobro (skutečné dobro je dobrem na začátku, uprostřed i na konec), negativní dopad na duchovní život, způsobuje jiná onemocnění, narušení vztahů
satanismus – hudba, symboly, uctívání satana, kulty
New Age – souhrnný pojem pro duchovní směr, který chce všechny cesty sjednotit, náboženský synkretismus ve jménu tolerance a nenásilí, učení o reinkarnaci; věk Vodnáře vystřídal věk Ryb – tedy křesťanství (Danneels uvádí 4 pilíře NA: člověk i bůh je součástí vesmíru – vše je jedno (panteismus); východní náboženství; nová psychologie a mysticismus; astrologie); vytváří novou mentalitu, myšlení
channeling – přijímání kosmické energie, pokus o navázání kontaktu s bytostmi mimo viditelný svět (hlavně v New Age)
prokletí (kletby) a prokleté předměty (opak požehnání), očarování, zaříkávání
čarodějnictví, vykládání karet, věštění (z ruky - chiromantie, z křišťálové koule)
doptávání se s kyvadélkem, virgulí nebo spirálou
jasnovidectví (napodobenina daru proroctví)
telekineze (přesouvání předmětů mocí myšlenky); telepatie (přenos myšlenek)
astrologie, horoskopy
numerologie (věštění na základě magické moci čísel)
woodoo (vúdú), animismus
modlářství, uctívání falešných božstev
Silvova metoda, reiki (léčebná metoda – otevírání čaker, center astrálního těla), hadžiki, modrá alfa, ...
alternativní medicína – působí na základě energie, kterou chce uvést do rovnováhy a tak člověka uzdravit (homeopatie, makrobiotika, ...)
druidismus (kult Keltů – spojený s rituálními obřady)
trancendentální meditace, jóga – jako duchovní cesta, ...

7.Astrologie a znamení zvěrokruhu
Je pro křesťana astrologie nepřijatelná?

Stručná odpověď zní: Ano. Chce-li být křesťan koherentní svému vyznání, neměl by přikládat víru astrologii a potažmo horoskopům, založeným na znameních zvěrokruhu.

Proroctví Izajáše o pádu Babylonu dokazuje, že stejně tak jako každé věštění a magie se Hospodinu příčí i určování osudu člověka z hvězd: „Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu...Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma...Každý z nich na svých cestách bloudí, nespasí tě nikdo.“ (Is 47, 12–13.15; srov. také výmluvný příběh v Dan 4).

Proti víře v astrologii se vyslovili velmi jasně někteří církevní otcové (Justin mučedník, Basil, Jan Zlatoústý, Augustin, Atanáš, Ambrož, Metoděj Olympský aj.). Nezapomeňme, že to byli vesměs i velcí vzdělanci své doby. Žili v prostředí, které astrologii přikládalo velkou váhu, a věděli toho o ní asi více než my. Přesto se od ní důrazně distancují, ukazujíce neslučitelnost astrologie s teologií a s křesťanskou antropologií. Podívejme se na několik jejich zásadních argumentů:

Nejzávažnější námitkou je, že víra v osud (fatalismus) je v rozporu s křesťanským pohledem na člověka. Podle křesťanství byl člověk stvořen Bohem, je povolán k tomu, aby se po celý život připodobňoval k jeho obrazu a stával se mu tak podobný v lásce. I když člověk nemůže ovlivnit všechny okolnosti svého života, je obdařen svobodnou vůlí a uprostřed všeho, co jej částečně určuje, se může rozhodovat pro dobro nebo pro zlo. Jeho velké i malé volby jej postupně utvářejí, tak jako zčásti ovlivňují a utvářejí i jeho okolí. Proto také člověk nese za svoje volby a skutky zodpovědnost (v Krédu vyznáváme, že bude souzen). Pokud by za jeho charakter i osudy byly zodpovědné hvězdy, popřeli bychom svobodnou vůli člověka a s ní velice zásadní rozměr lidství.

Svatý Augustin nazývá předpovídání osudu člověka podle dnu narození, „škodlivou a nakažlivou pověrou“. K tomu předkládá k úvaze jeden příklad z Bible, tolik rozdílné povahy a osudy dvojčat Esaua a Jákoba. Říká k tomu: jistěže se v narození o nějaký okamžik liší i dvojčata, a u hvězd to může znamenat nějaký posun v konstelacích. Ten posun je však pro astrology ze země neznatelný, tudíž jejich předpovědi nutně chybné. A pokud se někomu stane, že se mu předpověď vyplní, (podobně jako ve spiritismu) jde o vliv padlých andělů, démonů. Ti pak kteří zasahují do životů lidí, kteří se pověře otevřou, aby je utvrdili na cestě od důvěry v Prozřetelnost Boží k pověře. Proto Augustin vyzývá křesťany, aby ji důrazně odmítali a vyhýbali se jí jako všem způsobům věštění, jež jsou z hlediska křesťanské víry nevěrou a zahrávání si s klamem (De doctrina christiana, II, 21-23).

Otcové se shodují na tom, že víra v Krista jakožto Pána znamená absolutní novost, před níž musí ustoupit všechen fatalismus, magie a jiné pokusy pohanů, jak pochopit a ovládnout běh věcí. Sv. Ignác z Antiochie vyjadřuje tuto pravdu právě na příběhu mudrců z východu, kteří se nechali hvězdou dovést až ke kolébce Spasitele (Mt 2,2). Tradice Církve tuto příhodu nazvala Zjevením Páně, zdůrazňujíc skutečnost, že mudrci z východu se před dítětem betlémským poklonili a vzdali mu úctu náležící králi; jinými slovy, uznali jeho panství, jak píše sv. Ignác z Antiochie:

„Jak jej poznal svět? Hvězda zazářila na nebesích nad všechny hvězdy a její světlo bylo nevýslovné a všichni žasli nad její novostí a všechny ostatní hvězdy i slunce a měsíc této hvězdě ustoupily a ona rozlévala své světlo na všechno. A divili se, odkud ta novost, jim tak neobvyklá. Odtud se rozpadla všechna magie a zrušila pouta špatnosti. Nevědomost je rozptýlena, staré království zrušeno... (List Efesanům XIX, 2-3.)

(Pozn.: astrologií se míní hvězdopravectví, nebo-li určování osudu člověka z hvězd; neplést si s astronomií, která je vědeckou disciplínou, odvětvím fyziky.)

Znamení zvěrokruhu a křesťanství

Může porozumění cestám jednotlivých znamení zvěrokruhu přispět k porozumění sobě samému, svým silným i slabým stránkám?

Všimněme si, že současná psychologie vypracovala na základě důkladných výzkumů celou řadu typologií člověka, zahrnující mnohdy širokou škálu lidských povah, ale určování charakterových znaků člověka na základě konstelace hvězd při jeho narození nezastává žádná z uznaných škol.

Už svatý Basil se přímo vysmívá těm, „kdo se věnují tomuto imaginárnímu umění a těm, kdo jim naslouchají s otevřenou pusou, jakoby ti první skutečně mohli znát jejich osud.“ Jednotlivá souhvězdí a podle nich znamení zvěrokruhu byla přece pojmenována člověkem, a to na základě tvarové podobnosti s nějakým zvířetem, věcí apod. V Basilově době by např. člověk narozený ve znamení kozoroha měl být odvážný a panovačný tak jako dané zvíře, ale také štědrý, protože kozoroh nechá vypelichat svou vzácnou vlnu, v důvěře, že příroda jej obdaří novou. Kdo je narozen ve znamení vah, měl by být nestranný a spravedlivý, apod. Basilovi připadá směšné, že vliv hvězd by měl být odvozen od charakteristik pozemských zvířat a věcí a být jim podřízen, přičemž lidské charakteristiky člověka by měly zase záviset na hvězdách, kterým přece on sám dal jména: „Jestliže toto je směšné, je ještě o mnoho směšnější snažit se o to, aby podobné výklady vypadaly věrohodně, a odvolávat se na skutečnosti, které mezi sebou nemají sebemenší spojitost.“ (Hexameron 6, 5-7) Podle Basila jsou podobné sofismy přirovnatelné k pavučině, v níž snadno uvízne moucha nebo komár, zatímco silnější zvíře jí projde bez povšimnutí a potrhá chatrné tkanivo. Skutečně rozumný člověk se nenechá chytit do sítě tak chatrných úvah.

Ale necháme-li stranou argumentaci o věrohodnosti metody, můžeme si položit otázku, k čemu by křesťanovi mohlo sloužit, když si své charakteristiky pojmenuje a přijme je jako danosti? Znamená to, že nemá cenu usilovat o změnu k lepšímu, a když, tak pouze v rámci svých „daností“? Můžeme namítat, že nejde o determinaci, jde jen o to, aby každý svých charakteristik dobře využil. Ale k čemu, k jakému cíli? Ve skutečnosti víme, že astrologie byla vždycky ve službách materiálních hodnot člověka: jeho touhy po blahobytu, po zdraví, úspěchu v boji a v podnikání, zajištění se před nebezpečím. Horoskopy mají člověku napomoci vyhnout se chybným rozhodnutím (chybným ne ve smyslu morálním, ale materiálním!) a naopak, udělat ta, která vedou k úspěchu, štěstí v lásce apod.

Oproti tomu evangelium vede člověka k radikální změně perspektivy: tady na zemi nejde v první řadě o blahobyt, ale o zápas mezi dobrem a zlem. Peníze a lidský úspěch v něm mají jen relativní hodnotu, tedy jsou dobré jen nakolik, nakolik člověku pomáhají, aby rostl v lásce a šířil dobro. Ježíš člověku neslibuje, že se mu vyhne utrpení, Duch svatý nevede člověka nutně od úspěchu k úspěchu; přitom však slibuje úspěch hlubší a trvalejší, nespokojí-li se s náhražkami skutečného dobra a povýší-li Krista nad všechny jiné skutečnosti svého života.

8.Co dělat, aby se člověk zbavil duchovní zátěže?

Co může udělat člověk, který se (z nevědomosti nebo vědomě) otevřel zlému, nebo žije v rodině, která je duchovně spoutána silami temnoty?
1.Odevzdat svůj život Ježíši Kristu.
2.Dělat pokání z toho, co jsme udělali (vyznat hříchy ve zpovědi), odpustit ostatním, kteří nám ublížili, nebo zatížili náš rod
3.Odříci se toho, co jsme udělali, a Zlého, který nás svedl.
4.Prosit za osvobození a zrušení prokletí – někdy musíme být z prokletí a závislosti na zlu rozvázáni někým jiným (nejčastěji knězem).
5.Nechat sloužit mši sv. za předky, za které nebyla sloužena zádušní mše nebo neměli křesťanský pohřeb, za potracené děti v rodě, popř. s úmyslem za odstranění duchovních zátěží, které se přenášely v naší rodině z generace na generaci.

9.Jak ve svém běžném životě předcházet útokům a vlivu Zlého?

Standardní, běžnou a každodenní prevencí a ochranou proti Zlu
je život po boku Božím:

- v každodenním vědomém životě z víry v Ježíše Krista
- v každodenní modlitbě
- v každodení prosbě o Boží vedení
- v každodení prosbě o Boží ochranu
- v četbě a rozjímání Božího slova - Bible
- v životě ve společenství křesťanů
- v hledání a naplňování Boží vůle
- ve službě Bohu a bližním
- v duchovním doprovázení
- ve svátostech ...