Otázky pro Angela: Pocení krví
-----
Verše 43-44 jsou skutečně problematické: překladatelé nejsou zajedno, zda je považovat za autentické, tj. za součást Lukášova evangelia, a proto najdeme překlady, kde jsou tyto verše uvedeny pod čarou. Otázky autenticity se musí řešit zvážením rozličných argumentů.
a) Svědectví rukopisů: Nejstarší svědectví o této pasáži se nachází u Justýna (polovina 2. st.). Rukopisy nám nepomohou vyřešit tento problém jednoznačně: tyto verše jsou totiž uvedeny pouze v některých starých rukopisech. Nicméně si můžeme spíše vysvětlit „vynechávání“ ze strany opisovačů než „přidávání“. Vynechání veršů mohlo vést k pochybám, zda Ježíš převyšoval anděly.
b) Styl: V těchto verších se zrcadlí lukášovský styl; použitá slova nacházíme spíše v jeho evangeliu než v jiných novozákonních spisech. Další důkaz pro to, že se jedná o lukášovské místo.
c) „Věrohodnost“ jevu: Pro rozlišení, zda se jedná o autentické lukášovské místo, potřebujeme také zkoumat, zda autor mohl považovat takový jev za přijatelný (nejedná se o jeho historicitu, ta se dá velmi těžko dokázat, protože v evangeliích máme jen toto svědectví). Podle prologu (1,1-4) můžeme předpokládat, že Lukáš zařadil do evangelia jen to, co bylo spolehlivé a věrohodné. „Pocení krve“ bylo ve starověku známým jevem, navíc i později byl tento úkaz popsán a vysvětlen. Keen, Arthus, Barbet uvádějí případy „pocení krve“, při kterém se podkožní kapiláry výrazně roztahují a praskají do potních žláz. Sražená krev se pak vylučuje jako pot.
Po zvážení všech argumentů se přikláníme spíš k autenticitě veršů (tak i významný exegeta R. E. Brown): verše 43-44 tedy spíše patří do Lukášova textu.
Jiná otázka se týká správného výkladu: jedná se skutečně o pocení krve? Výraz „jeho pot kanul jako krůpěje krve“ se dá chápat dvěma způsoby: pot byl onou krví („jako“ ve významu ztotožňovacím), anebo pot kanul jakoby byl krví („jako“ ve významu srovnávacím, tj. kanul tak hojným způsobem, jako kdyby to byly kapky krve). Tato otázka se nedá jednoznačně vyřešit, protože i řecký text je dvojznačný a kontext neposkytuje žádné indicie k tomu, abychom se přiklonili na jednu či druhou stranu.