Pár slov o ostravské konferenci
Letošní konference měla motto: „ Jsme proměňováni k Jeho obrazu mocí Ducha Páně“(2 Kor. 3,18). Začínala mší svatou celebrovanou otcem biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem a poté byla adorace ke ztišení.
Čtvrteční ráno začalo ranními chválami. Poté byla přednáška pátera Cezarije Mizii na téma Boží záměr s člověkem. Páter Cezarij zastupoval patera Gajeka, který náhle onemocněl. Na této přednášce však bylo vidět, že Božím záměrem pro nás byla přednáška otce Cezarije. Povídal o podobenstvích, která známe, ale úplně jinak. Mluvil o podobenství o sto ovcích. Každý z nás jednotlivě má přijít před Boha se všemi sto ovcemi. A ta jedna ovce, co se ztratila, je vlastně to, co se nám na nás nelíbí, to naše nejhorší místo. My ji rádi necháme ztracenou, řekneme si „je to jen jedna ovce“, ale Bůh chce, abychom před něho přišli se všemi sto ovcemi. Nechce jich jen devadesát devět. On chce i tu jednu ztracenou.
Jestliže budeme mít víru jen jako hořčičné zrnko, budeme přemisťovat hory. Nám je ta víra dána od Pána, ale my musíme toto zrníčko, které skoro není vidět, zasadit a aby vyrostlo, musíme půdu pohnojit. Když Pán Ježíš povídal toto podobenství, nebyla žádná umělá hnojiva. Čím se hnojilo? Tím nejhorším, co z nás je, odpadem. Když právě přijdeme i s tou černou zatoulanou ovcí, hnojíme a zúrodňujeme svou půdu. Když semínko víry zasadíme, vyroste z něj velký strom, v jehož koruně budou sídlit ptáci a to je Boží království. A když toto království bude v našem srdci, Bůh nám bude moci odstranit každou horu na naší cestě za ním.
Potom s ním byla modlitba za to, abychom každý z nás mohli a měli sílu přijít před Pána i s tou zatoulanou ovcí, prostě takoví jací jsme, abychom zasadili to zrnko víry.
Po obědě byly opět chvály a potom přednáška o sebepřijetí. Měl jí otec Serafín O.Carm. Bylo to spíše jeho svědectví o přijímání toho, jakého ho Bůh stvořil. Ale nejen fyzického, ale i duchovního a duševního. O přijímání našich slabostí, omezení. Bůh nám ukazuje, jak nás dokáže přijímat a milovat, i když jsme hříšní. Přijímání svých slabostí je vlastně to naše přijití před Pána s těmi všemi sto ovcemi. Neříct si tamta není moje, ta ke mně nepatří.
Až do té přednášky jsem si myslel, že jsem se přijal. Došlo mi, že se přijímám celý život a že v některých oblastech jsem některé své ovce jsme ještě nepřijal.
Potom byla modlitba za to, abychom viděli všechny oblasti, kde jsme se nepřijali a za to, abychom se byli schopni přijmout. Následovala mše svatá celebrovaná P.Kamilem Novákem z komunity Chemin Neuf. Večer byl koncert skupiny Hrozen.
Druhý den, tedy pátek začínal opět modlitbou chval. Po ní měl přednášku P.Vojtěch Kodet na téma: Hřích jako narušení lidství člověka. Hlavní myšlenka byla, že my lidi jsme jenom lidi a ne bozi, jak se často stavíme. Jsme však závislí na Bohu a to tak, že úplně. P.Kodet rozebíral prvotní hřích, kdy Eva se nechala hadem obrátit proti Hospodinu. Had jí vlastně skrze konverzaci, kterou s ním vedla, dovedl k tomu, že Bůh je lhář, že zakazuje a dává hranice (schválně si tu kapitolu v Bibli-Gn.2-3- prostudujte, jak to tam had překrucuje). Nakonec Adam i Eva jedí ze stromu poznání a začnou se před Hospodinem schovávat. Zjistí že jsou nazí, ale ne jen fyzicky bez šatů, ale i jejich tvář, myšlení. Prostě cele byli nazí. A tak si začali nasazovat masky, zamaskovávat před Hospodinem tento hřích a schovali se. Když k Hospodinu přiběhneme s tím, že jsme to zkazili, tak nás určitě nevyžene. Obejme nás. Následovala adorace a po obědě modlitba chval a po ní pásmo svědectví spolu se mší sv. celebrovanou P. Milošem Kolovrátníkem..
Po večeři byl dělený program. Já jsem byl na Vzdálené předmanželské přípravě. Mluvil tam P.Vojtěch Kodet. Bylo to o lidské sexualitě, o tom jak je důležitá k navazování všech vztahů, o lásce, která je s tím spojena. O problémech v této oblasti. Bylo to úplně jiné než co o tom podává tento svět.
V sobotu ráno byla opět modlitba chval a po ní byla přednáška Učednictví trochu jinak od Katky Lachmanové. Tato přednáška byla o pokoře. Po přednášce měl mši P.Mariusz Kuzniar. Odpoledne byl růženec a po něm modlitba chval. Celá tato konference byla hodně protkána modlitbou a myslím že to bylo víc než dobré. Po této modlitbě měli manželé Svobodovi přednášku „…Mocí ducha Páně“. Večer byla modlitba za naplnění Duchem. Při této modlitbě opravdu Duch naplňoval a naplnil.
V neděli ráno byla modlitba chval a po ní přednáška P.Michaela Špilara „Ať nad vámi Hospodin rozjasní svou tvář“. Byla o požehnání a o tom, co to znamená žehnat.
Tato konference byla opravdu plná ducha, který nás proměňoval k obrazu Pána a byla požehnáním.