Poslech Božího slova nás vnitřně posiluje

Když pozorně prozkoumáme, jak se Ježíšovi apoštolové chovají, vidíme, že vyučují křesťanství a dokáží přivést lidi božskou mocí pod Boží slovo. Nebyli od přirozenosti obdařeni výmluvností ani nebyli vybaveni různými dialektickými a klasickými řečnickými schématy, které táhnou posluchače.

Zdá se mi však, že kdyby si Ježíš vyvolil osoby moudré podle měřítek veřejného mínění, které by byli schopné zachytit a vystihnout myšlenky, které jsou masám tak drahé, a učinil z nich služebníky svého učení, bezpochyby by upadl do podezření, že při kázání používá nějakou metodu podobnou metodám vůdčích osobností filozofických škol. Boží charakter Ježíšova vyučování by pak nebyl zřejmý. Jeho učení a kázání by tvořily agitační proslovy, oslovující chytrostí, stylem a literární kompozicí. Naše víra by stejně jako nauky filozofů tohoto světa spočívala na «lidské moudrosti» a nikoli na «Boží moci».

Namísto toho však vidíme kazatele a celníky, kterým schází naprosté literární základy - tak je představují evangelia a i Celsus věří, že jim vskutku chybí kulturní vzdělání - jak s velkou odvahou kázají víru Ježíše Krista nejen židům, ale celému světu. Odkud se to bere, že mají takovou moc přesvědčovat druhé lidi?

Tato moc není taková, jak ji zástupy očekávají. Dává však zapravdu tomuto slovu: «Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí» (Mt 4,19). Toto slovo Ježíš uskutečňuje božskou mocí ve svých apoštolech.

Také Pavel, jak píšu také na jiném místě, o této moci mluví podobně: «Má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.» (1Kor 2,4-5) Vždyť i podle toho, co je řečeno ve věštbách proroků, kteří dopředu ohlašují hlásání evangelia, «Pán dá slovo poslům s velikou mocí, král zástupů svůj výrok tomu, jehož miluje» (Žl 67,12-13 LXX), aby se naplnilo toto proroctví: «Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.» (Žl 147,15; Žl 147,4 LXX)

A my konstatujeme, že «hlas» Ježíšových apoštolů zvučí celou zemí, jejich slova i na konci světa (Žl 19,4; Žl 18,5 LXX; Řím 10,18).

Hle, proto jsou mocí naplněni ti, kdo naslouchají Božímu slovu, které se hlásá s mocí, a hlásají ho s celou svou duší, svým chováním a svým bojem až do smrti za pravdu (srov. Sir 4,28)!

Contra Celsum, 1, 62.