Sedm pravidel k pochopení Písma II.

V minulé části:

1) Hledej, co chtěl autor sdělit

2) Čti úryvek v jeho kontextu

3) Urči literární druh (žánr) čteného úryvku

Čtvrté pravidlo

Čti s ohledem na historické a kulturní pozadí vzniku Bible

Bible vznikala za dávných časů a v kulturním prostředí, které je pro většinu z nás jen málo známé. A tak ve své snaze odkrýt význam textu, který svými slovy zaznamenával pisatel, potřebujeme se naučit jeho dílo číst tak, jak by ho četli jeho současníci. Musíme se svojí poučenou představivostí přenést zpět do dob Mojžíše, Šalomouna nebo Pavla.

Ale jak na to Pro většinu čtenářů Bible to bude znamenat otevřít komentáře, číst vysvětlivky a podobné pomůcky. Tyto nám mohou pomoci nahlédnout do kulturního a historického kontextu jednotlivých knih Bible.

V Bibli je například často náš Pán znázorňován jako ten, který se vznáší v oblacích

(Ž 18,7-15, 104,3; Nah 1,3). Z komentářů se můžeme dozvědět, že izraelští sousedé často zobrazovali boha Baala ženoucího se do bitvy právě na oblačném válečném voze. Pohlédneme-li na biblický obraz ve světle starověkého Blízkého Východu, můžeme vidět, že Boží oblak je vozem, na němž On jde bojovat. Když pak ještě přidáme novozákonní obraz Ježíše, opět jedoucího v oblacích (Mt 24,30; Zj 1,7), můžeme pochopit, že nejde o běloučké, načechrané obláčky, ale o bouřkový mrak, na kterém Pán přichází soudit. Kromě toho zde je ještě jeden význam: Izraelité, uctívající nepravého boha, se mají navrátit a klanět se tomu pravému jezdci v oblacích, Pánu.

Ale co s takovými texty jako například 23. žalm Je vůbec možné porozumět ilustraci pastýře aniž bychom vstoupili do starověku Co dělá pastýř, to přece víme. Ochraňuje, vede a stará se o své ovce.

Odpověď je ano i ne. Pastýři v časech biblických byli právě takovými pastýři jako ti dnešní. Avšak dokud nemáme na mysli význam obrazu pastýře v oblasti Blízkého Východu příslušného období, určitý aspekt onoho žalmu nám zde uniká. Velcí blízkovýchodní králové se často nazývali „pastýři“ svého lidu. Čteme-li tento žalm ve světle jeho starobylého pozadí, objevujeme důležitou nauku tohoto známého textu: Pán je královský pastýř.

Páté pravidlo

Čti s ohledem na gramatickou stránku a stavbu pasáže

Stručně řečeno: Náš text je nutno číst pozorně a všímat si každého detailu.

Hledej tedy spojky,časy u sloves, výrazy popisující podstatná jména, a podobně. Spojovací výrazy (jako ale, a, proto), objasňují například čtenáři logické vztahy mezi jednotlivými slovy. Pamatujme však na to, že smysl textu není vyjádřen v izolovaných slovech, ale v kontextu, zvláště ve větných celcích.

Vezměme si například textu 131. žalmu a pozorujme, jak v něm spojky, slovesný čas, přídavná jména a ostatní prvky ovlivňují vztahy mezi slovy a větami.

Náš příklad je vzat z básně, která používá zvláštní strukturu – paralelismus – v níž je jakoby v ozvěně jedna věta ohlasem jiné.

Výrok obsažený v prvním řádku je rozveden na následujících souvisejících řádcích. Při čtení biblické poezie si budeme všímat, jak paralelismus ovlivňuje význam textu.

Paralelní struktura (týkající se významu slov i gramatických kategorií) spojuje první tři řádky prvního verše našeho žalmu v jeden celek :

Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce
ani povýšený pohled.
Neženu se za velkými věcmi,
za divy, jež nevystihnu.

Pozorné vnímání paralelního vztahu uvnitř tří prvních řádků ukazuje na to, že David se distancuje od pýchy ve třech oblastech: v jádru jeho osobnosti (srdce), jeho vnějších postojích (oči) a jeho skutcích.

Ono „ale“, kterým začíná verš 2., ukazuje na silný kontrast mezi pýchou popsanou v prvním verši a postoji vyjádřenými ve druhém.

Ale chovám se klidně a tiše.
Jako odstavené dítě u své matky,
jako odstavené dítě je ve mně má duše.

Anglický překlad hebrejských sloves („utišil“ a „uklidnil“) naznačuje, že tato důvěra je zakořeněna v minulosti a pokračuje i v přítomnosti (angličtina totiž zde může užít tzv. čas předpřítomný, popisující děj, který někdy začal a stále ještě pokračuje – pozn. překl.).

Autor pak dále v popisu svého současného rozpoložení užije slovo „jako“.

Všimněte si, že David nepoužívá pro dítě jen obecný výraz, ale mluví o dítěti odstaveném.

Když se zamyslíme nad užitým výrazem, můžeme vidět ono dítě, které dostalo od maminky dostatek mléka a nemá nedostatek, velmi spokojeně spočívá na jejím klíně. Už se nechápe zdroje své obživy, ale klidně odpočívá v matčině náruči.

V závěrečném verši žalmu je užit imperativ, který má vysvětlit, jak aplikovat pravdy představené v prvních dvou verších:

Čekej, Izraeli, na Hospodina,
nyní i navěky.

Většina čtenářů přístup k hebrejskému textu Nového či řeckému originálu Starého Zákona nemá. Seriózní gramatický a syntaktický rozbor však nutně musí vycházet z původních jazyků. Z toho důvodu je velkou pomocí mít po ruce více překladů, pro vážnější studium pak ty více doslovné (v angličtině např. NASB). Nejlepší přiblížení se originálům nám zprostředkuje porovnání různých vydání Bible. Pro dobrý vhled do gramatických a strukturálních vztahů je nenahraditelným pomocníkem dobrý komentář vycházející z hebrejského či řeckého textu.

Šesté pravidlo

Zkušenost je třeba vykládat ve světle Písma, ne Písmo ve světle zkušenosti

Až příliš často překrucujeme smysl Písma tím, že ho necháváme utvářet svou vlastní zkušeností, spíše než naopak.

Jedním ze způsobů, jak si necháváme svou zkušeností ovlivňovat porozumění Písma, je vkládání svých vlastních myšlenek. Mnoho věřících si na podporu svých myšlenek najdou biblický úryvek, který vyjmou z kontextu a argumentují jím – bez ohledu na to, co učí celá Bible (tím porušují sedmé pravidlo).

Když se například pro sdílení svého náboženského přesvědčení dostanu do nepohodlné situace, mohu si vystavět výmluvu pro ne-evangelizování právě na textech o Boží lásce. Mohu pak citovat 13.kapitolu 1.listu Korinťanům a spoustu dalších úryvků, abych dokázal, že Bůh a láska jsou téměř synonyma. Dále mohu uvažovat takto: „Je-li Bůh láska, jak by mohl někoho odsoudit “ Touto cestou se mohu „usnadnit“ zvěstování Pána Ježíše tím, že vynechám jasné učení týkající se hříchu, soudu a pekla.

Dalším nebezpečím pro porozumění Písmu je zkreslení na základě našich kulturních daností. Může se totiž stát, že z Bible podvědomě učiníme západní, dokonce i americký text, když do ní budeme vkládat významy, které nám přijdou díky naší výchově samozřejmé. Kapitalismus ani socialismus jako takový není v žádném případě předmětem učení Bible.

Ale jak američtí pravicoví křesťané, tak i zastánci teologie osvobození v Latinské Americe, Bibli použijí na prosazení svých programů. Lékem na taková pokřivená chápání je ukázat na biblické texty, které myšlenky kapitalismu i socialismu podkopávají. Naše pozitivní zkušenost s kapitalismem a negativní se socialismem nás nesmí vést k tomu, abychom první systém označili za biblický a ten druhý naopak za nebiblický (autor je Američan, pozn. překl.)

Pravděpodobně jedna z nejaktuálnějších otázek v evangelikálních kruzích se týká toho, zda jsou dary Ducha jako např. proroctví a modlitba v jazycích udělovány í v dnešní době. Argumenty na obou stranách této diskuse se častěji než na biblické učení odvolávají na lidské zkušenosti. Pokud se někdo v jazycích modlí, bude mít sklon věřit tomu, že Bible jeho zkušenost dosvědčuje. Pozoruje-li však na druhé straně někdo jiný, že užívání charismat způsobuje v bohoslužbě zmatek, bude se pravděpodobně snažit nalézt důkaz o tom, že užívání duchovních darů v dnešní církvi je neopodstatněné.