Seminář Život v Duchu: účinný nástroj pro evangelizaci

James Wilkinson z farnosti sv. Anny v Chertsey v Surrey, se sdílí se svými zkušenostmi s pořádáním seminářů Život v Duchu a uvažuje o jejich moci proměňovat životy.

Tak na ten den asi nikdy nezapomenu. Měli jsme v brightonské diecézi Den evangelizace a přednášky jsem zakončil slovy o zmocnění. Řekl jsem, že k úspěšné evangelizaci nutně potřebujeme moc Ducha svatého a dobrou cestou k obdržení Jeho moci je účast v semináři Život v Duchu. Hlasitý potlesk asi dvou set shromážděných mi potvrdil, že naše diecéze takové semináře opravdu potřebuje. Jakou moc mají, to jsem již v té době dobře věděl. Náš dnes již zesnulý farář u nás jeden takový seminář v roce 1996 pořádal a během něj několik lidí vstoupilo do nového a hlubokého vztahu s Ježíšem. Proměněné společenství v naší farnosti se posléze různými způsoby angažovalo a uspořádalo několik evangelizačních akcí jak pro vlastní členy, tak i v okolních farnostech.
Když lidé odcházeli po závěrečné mši s posláním „vyjít a evangelizovat,“ neměl jsem ani tušení, jak vůbec v diecézi se semináři začít. Pán však už nějaké nápady měl a zahrnovaly i moje očišťování. O měsíc později zemřel můj otec, o něhož jsem se po několik let staral. Po pohřbu, kdy už jsem nepotřeboval odvahu, jsem prožil citové a fyzické zhroucení. Dal jsem se do pořádku právě včas, abych mohl vést tým ve farnosti při evangelizaci v našem městě během Svatého týdne v roce 2003.

Telefonovali jsme skoro zbytečně

Když jsem se po telefonu v rozhovoru s farnostmi a dalšími organizacemi, kde jsem očekával zájem, zmínil o seminářích, nikdy z toho nic nebylo. Náš farář, na kterého jsem nejvíce spoléhal, mi sice fandil, ale bál se, že by se náš farní tým, již velmi přepracovaný, úplně zhroutil. Neotevřely se mi ani dveře k biskupovi, a když jsem na jednom děkanství oslovil kněze, kteří tam měli setkání, sklidil jsem sice zdvořilý potlesk, ale zároveň zřetelný pocit jako „nemusíte nám už volat, ozveme se vám“: pak už se nikdo neozval. Chvála proto Pánu za skupinu z Brightonu, která se také účastnila onoho Dne evangelizace a její členové se rozhodli projít jednou variantou semináře s názvem „Synové a dcery živého Boha“. Velmi mne potěšilo, že jsem na třech ze čtyř běhů tohoto programu mohl být jedním z přednášejících. Vím také o dvou dalších skupinách, které pořádaly semináře a vystačily si s vlastními lidmi. Uplynulo několik týdnů, než přišel průlom, za který jsem se celou tu dobu modlil; dostal jsem jméno kněze, který by snad mohl mít o semináře zájem. Sešli jsme se i s několika manželskými páry, které byly ochotny pomoci. Řekli jsme si, že v jeho farnosti uspořádáme semináře v období mezi velikonocemi a letnicemi roku 2004. Měli jsme sedm setkání s tématy „Boží láska“, „Spása“, „Nový život“, „Přijetí Božího daru“, „Křest Duchem svatým“, „Růst“ a „Proměna“.

Každý potřebuje slyšet kérygma

Každý člověk potřebuje slyšet zvěst o spáse – základní kérygma hlásané apoštoly po letnicích. Je obsaženo v seminářích Život v Duchu a je stejně mocné jako před dvěma tisíci lety. Ježíš, Bůh a člověk, zemřel pro nás a za naše hříchy, ale Bůh Ho vzkřísil z mrtvých. Když tomuto ve svém srdci věříme a obrátíme se, jsme spaseni – všemohoucí Bůh nás znovu přijímá – a obdržíme nový život a vzkříšení. Mnozí katolíci mají pojem „spása“ spojen s tím, že se dostaneme do nebe. To je ale jen jeden z významů. I sv. Pavel někdy mluví o spáse jako o budoucí události (např. Řím 13,11). Pokud však lidé vidí spásu jen tímto způsobem, může se jim snadno stát, že se dopustí omylu, totiž že si budou myslet, že si svou spásu mohou sami zasloužit, a umírání ve stavu milosti pak pro ně bude něčím jako výhrou v loterii. A to by byla sotva tak dobrá zpráva, aby stálo za to se o ni dělit s ostatními. Nemůžeme si svým snažením koupit spásu, protože Ježíš už za nás zaplatil. Spása v tom smyslu, že jsem učiněn spravedlivým – přeložen do vítězného týmu –, to je skutečně dobrá, skvělá zpráva. Když ji budeme hlásat, bude ji Duch svými skutky potvrzovat. A toto je další z velkých požehnání seminářů: lidé se v nich učí, že Duch svatý není ani zdaleka pasivní a neurčitou přítomností, ale naopak zjevně a mocně koná právě dnes, a to způsobem, který je každému jednotlivci ušit na míru.

Nabízeli jsme vedení seminářů

Semináře v Crawley se zúčastnilo kolem osmdesáti lidí. Při pátém setkání nás navštívil Duch svatý se svou mocí a proměnil mnohé životy, jak o tom svědčí svědectví vydaná po skončení semináře. Jedním z viditelných plodů seminářů bylo vytvoření místní modlitební skupiny. Zpráva o tom, že je zde někdo připraven a ochoten vést semináře, se pak rychle rozšířila. V mnohých modlitebních skupinách mají zájem, ale chybí jim řečníci. Tuto jejich potřebu jsem naplnil tím, že jsem nabídl, že seminář povedu a budu mít i přednášky, anebo sám zajistím další řečníky. Modlitební skupiny jsou skvělým místem pro pořádání semináře, neboť jsou v nich lidé schopní zastat mnoho důležitých úkolů. První skupina, která mne kontaktovala, byla ze severozápadního Londýna. Požádali mne, abych u nich vedl víkendový seminář. Abychom se vešli do časového rozvrhu, rozhodli jsme se tam některé přednášky spojit. Víkendu se tehdy zúčastnilo kolem osmdesáti lidí a Duch přišel s velkou mocí. Potom se ještě mnohokrát stalo, že jsem byl požádán o vedení semináře někým z účastníků a já jsem tu službu v jejich modlitební skupině přijal.

Šest seminářů za posledních patnáct měsíců

Za posledních patnáct měsíců jsem vedl seminář šestkrát, a to včetně jednoho na ekumenické půdě. Sloužil jsem až v Cumbrii, kam mne na víkend pozvaly sestry salesiánky. V současnosti konáme semináře v naší farnosti, kde mají řečníci tu výhodu, že už dobře znají své posluchače. Osobně dávám přednost seminářům sedmitýdenním, kdy se setkáváme jeden večer v týdnu; to umožní malým skupinkám zakořenit hlouběji a je tak větší šance, že po skončení semináře budou dále pokračovat jako modlitební nebo biblická skupinka. Víkendové semináře však mají také něco do sebe – mohou totiž zasáhnout více lidí, kteří jsou ochotnější se zavázat k účasti během sobotního a nedělního odpoledne než na sedm večerů.

Z anglického časopisu Goodnews, pracovní překlad pro cho.cz.