Šimon Kyrenský pomáhá Ježíši nést kříž
Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž (Mt 27,32).
Další ponížení čekalo Pána na křížové cestě v podobě neochotného Šimona. Člověk se Šimonovi ani nediví, že nebyl moc nadšený, když měl cestou z pole domů pomáhat nést na popraviště popravčí kůl – a to ještě nějakému odsouzenci, kterého ani neznal. Ale jak asi bylo Ježíši, když celý svůj pozemský život nezištně pomáhal druhým lidem, často bez nároku na odpočinek kázal, uzdravoval nemocné, těšil zarmoucené, a pak se nenašel nikdo, kdo by dobrovolně pomohl, když on už sám nemohl. Už v Getsemanech jeho nejbližší usnuli, a teď pomocník z donucení v osobě Šimona… Nehledě na to, že ten kříž, který v té chvíli nesl na svých zmučených ramenou, nesl za všechny, tedy i za Šimona.
Každého z nás potkávají v životě chvíle, kdy jsme odkázáni na pomoc druhých. Mnohý z nás by byl rád, kdyby takových okamžiků bylo co nejméně. Nejraději bychom si vše udělali sami, abychom nemuseli být nikomu nic dlužni, abychom nebyli nikomu zavázáni a nemuseli být nikomu za nic vděčni. Asi známe ten zvláštní pocit, když se na někoho obrátíme s prosbou o pomoc a vidíme už v jeho gestech a na jeho tváři, jak ho otravujeme, jak se mu to nehodí a jak to tedy pro nás udělá, když to nejde jinak… Neochota druhého nás vnitřně bolí o to víc, oč více jsme mu sami nezištně pomáhali, když potřeboval pomoci.
Ježíš ale přijal i neochotnou pomoc, protože byl pokorný. Navíc věděl, že tím vlastně dává Šimonovi jedinečnou možnost, jak se nenápadně dostat do Boží blízkosti, jak získat podíl na Božím království. I na Šimonovi se tak naplnila Ježíšova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40). Je otázka, kdo komu vlastně prokázal milosrdenství, kdo byl nakonec víc obdarován… Tím, že si Ježíš od Šimona nechal posloužit, mu paradoxně prokázal velkou službu.
Prosím tě, Pane, o pokoru, ve které bych se neuzavíral pomoci druhých a bez nelibosti připustil, že mohou být silnější a schopnější než já. Pomoz mi uznat, že potřebuji druhé lidi a jejich lásku i pomoc. Nauč mne službu přijímat i od těch, kteří ji neumí prokazovat rádi. A ještě o jedno tě prosím: dej mi pochopit, že tvoje logika je jiná – nejenže slabí potřebují oporu silných, ale že silní zas potřebují slabé a potřebné, že zdraví potřebují nemocné a postižené, mají-li vyrůst v lásce a tak pochopit, o čem je život.
Ukázka je z knihy Vojtěcha Kodeta Jeho rány nás uzdravily, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.