Slovo, světlo lidí
„Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus,“ (Ef 6,14) slunce vzkříšení, zrozené před jitřenkou, oživující nás svými paprsky. Nikdo neopovrhuj Slovem, to by totiž znamenalo pohrdat sám sebou, aniž by o tom člověk věděl. Písmo říká: „Slyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce“ (Žl 95,7-8)... Toto „dnes“ se vztahuje na každý nový den, kdykoli řekneme „dnes“, které potrvá, stejně jako naše schopnost učit se, až do konečného dovršení. Pravé dnes, Boží den bez konce, přejde ve věčnost. Naslouchejme proto vždy hlasu Božího Slova, neboť toto dnes je věčným obrazem věčnosti. Den je symbol světla a světlem lidí je Slovo, ve kterém spatřujeme Boha...
Pán miluje všechny lidi, a proto je zve k poznání pravdy (1Tim 2,4) a sám jim sesílá Utěšitele. V čem toto poznání pravdy spočívá? Ve zbožnosti, tj. ve vědomém životě ve vztahu s Bohem. Tato zbožnost se hodí pro všechno, podle sv. Pavla, protože má zaslíbení pro život nynější i budoucí (1Tim 4,8)... Tato zbožnost dává člověku vhodného učitele, aby jej připodobnila Bohu, jak je to jen možné. Tímto učitelem je Bůh, neboť jen on sám může do člověka vtisknout podle jeho zásluh božskou podobu.
Apoštol o této zkušenosti s Božím učitelským dílem píše Timoteovi: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.“ (2Tim 3,15) Písma jsou skutečně svatá, jsou to texty, které posvěcují a zbožšťují. Jejich svatá písmena a slabiky vytvářejí dílo, které tentýž apoštol nazývá „inspirovanými“, dobrými k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“ (2Tim 3,16-17). Pobídky všech ostatních svatých by neměly ani náhodou stejnou účinnost jako pobídky Pánovy - on je opravdu ten, kdo miluje člověka a jeho jediným dílem je spása člověka...
„Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.“ (Žl 34,9) Víra vás k tomu dovede, zkušenost vás tomu naučí, Písmo vás bude vést jako pedagog. „Pojďte, synové“, říká Písmo, „poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni“. Pak se k vám obrací již jako k věřícím a dodává: „Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?“ (Žl 34,12-13) Mohli bychom říci: uctíváme dobro, následujeme dobro. Naslouchejte tedy vy, kdo jste v dálce, poslouchejte, vy nablízku. Slovo se před nikým neskrývá. Je světlem nás všech, září pro všechny lidi. Pospěšme proto k záchraně, novému životu! Pospíchejme, kdo vytváříme různost, abychom se sjednotili v jediné lásce podle jednoty božské podstaty! Tak se spojení mnoha hlasů, ve kterém je nesoulad a rozptýlení, přetvářejí v božskou harmonii, stáváme se jedinou symfonií, naslouchající jedinému dirigentovi, jedinému učiteli, Slovu, odpočívá v samé Pravdě a může říci: „Abba, Otče!“ (Řím 8,15) Bůh laskavě přijímá tento hlas, v němž se vyjadřuje pravda, jako prvotinu od vlastních dětí.
Protreptikos, 9.