Společenství CHO v Dolních Bojanovicích II.: ... a jak to vidí místní kněz

Je pro mě trochu obtížné psát článek o „své“ farnosti. Jednak proto, že nechci moc chválit své farníky (aby nezpychli) ani sebe (aby se nezdálo, že jsem pyšný). Na druhou stranu – k čemu by bylo svědectví, kdyby se v něm nemluvilo o věcech, které se daří?… Mé zamyšlení o naší farnosti v Dolních Bojanovicích bude spíše určitým pohledem na konkrétní projevy života našeho farního společenství než subjektivním hodnocením.

Do Dolních Bojanovic jsem přišel na konci prázdnin roku 1999. Pocházím z Vysočiny (z Třebíče) a o této slovácké farnosti (na mapě najdete Bojanovice nedaleko Hodonína) jsem neměl téměř žádné ponětí. Vesnice má asi tři tisíce obyvatel. Na nedělní bohoslužby dochází pravidelně asi čtyřicet pět procent z nich. Jak už to na Slovácku chodí, i v Dolních Bojanovicích se projevují mnohé tradice, jež souvisejí s křesťanstvím, ale také s folklorem, hudbou, vínem… Pravdou je, že jsem sem přicházel s jistými předsudky: skrývá se vůbec za místními tradicemi a zvyky také živá a osobní víra?Brzy jsem začal s příjemným překvapením zjišťovat, že velmi často ano. A že je naopak velkým přínosem, když má víra své kulturní zázemí, protože se snadněji předává mladým. Konkrétní příklad: průvody v krojích a tanec „pod zeleným“ jsou pro mnoho mladých docela velkou zábavou. Vše ale začíná při farní mši svaté či při požehnání. A tak zábava mladé z kostela nevyhání, ale leckdy spíš naopak. (Tím nechci tvrdit, že se vždy baví jako vzorní křesťané…) Podobně je tomu i u starších generací: je zde mnoho dobrých zvyků, které jsou lidé ovšem ochotni měnit anebo spíše naplňovat novým obsahem, když pocítí, že jsou jim nabízeny hodnoty správné a pravdivé.

A tak má situace při příchodu sem byla vlastně celkem snadná: mnoho lidí, kteří toužili po životě s Pánem, po poznání jeho Slova, po darech jeho Ducha… Nemálo věcí „fungovalo“ už dříve: společenství Modlitby matek, setkávání starších žen při růženci, adorace na první pátek v měsíci… Mnohé jiné se s Boží pomocí začalo rozvíjet či obnovovat. Hned od počátku mého působení lidé vděčně zareagovali na nabídku biblických hodin, při kterých se podle možností scházíme dodnes. Část mládeže se zapojila do společenství, nemálo farníků si začalo číst v Božím slově i soukromě (před Vánocemi roku 2000 se ve farnosti prodalo víc než dvě stě biblí…), mnozí z nich také začali čerpat z modlitby breviáře… Mezitím (a také potom) se začalo scházet několik společenství manželů či starších farníků, kteří se společně modlí nad Božím slovem. Se skupinou mládeže jezdíme téměř každý rok na týdenní „zkušenou“ do evangelizační školy „Jeunesse-Lumiére“ do Francie… Nutno dodat, že nemálo „aktivit“ vzniklo bez mého přispění – např. Klub maminek, adorace mládeže na první pátky atd.

Ale teď už k Obnově. Se začátkem prvního semináře Charismatické obnovy jsem čekal asi rok a půl – začali jsme koncem ledna v roce 2001. O dva roky později (začátkem roku 2003) jsme prožili seminář Obnovy s další skupinou zájemců a ke třetímu se právě chystáme. Celkem zatím prošlo seminářem Obnovy asi šedesát farníků, z nichž někteří byli také z okolí – z Josefova, Starého Podvorova, Lužic, Břeclavi… Předlohou je nám Sieversův seminář, který jsme si mírně upravili. Z předchozích dvou kursů vznikla tři společenství, která se dodnes schází. Přiznám se, že se mezi ně nedostanu příliš často, ale přesto mám dojem, že je zde patrný duchovní růst. Na druhou stranu se shodujeme v tom, že se mezi námi zatím příliš neprojevují zřetelná („zářivá“) charizmata, že máme určité dluhy vůči farnosti, co se týče zapojení do služby atd. Přesto se CHO ve farnosti projevuje: nejvíce tím, že se členové společenství za farnost modlí, zvou i ostatní na Konference CHO, připravují kartičky s Božím slovem na rok pro celou farnost atd. Věřím, že v tom všem i v ostatním, co Pán ukáže, postupně porosteme.

Snad tyto mírně nesouvislé poznámky pro určitou představu o životě farnosti v Dolních Bojanovicích postačí… Naše společenství ani naši farnost tedy nepovažuji za nikterak „vzorové“, ale přesto věřím, že zde Pán zřetelně působí. Budu vděčný za vaši modlitbu, aby se tak dělo nadále stále více.