Svět potřebuje Ducha Svatého
Vždycky jsem patřil k této obnově Ducha svatého. Mám sám zajímavou zkušenost. Když jsem chodil do školy, když mi bylo 12 nebo 13 let, měl jsem někdy potíže s učením, vzlášť s matematikou. Můj otec mi dal modlitební knížku. Otevřel ji a řekl: „Tady je modlitba k Duchu svatému. Musíš tuhle modlitbu říkat každý den svého života.“ Tomuto příkazu, který mi otec dal před 50 lety, jsem zůstal poslušný. [...]
Jsem přesvědčen, že toto hnutí je znakem jeho činnosti. Svět velmi potřebuje zásah Ducha svatého a ten potřebuje k tomuto zásahu mnoho nástrojů. Situace ve světě je nebezpečná, velmi nebezpečná. Materialismus se staví proti pravdivému rozměru lidské síly a materialismu existují různé druhy. Materialismus je negací Ducha svatého. Nyní vidím toto hnutí, tento zásah všude. [...] Proto jsem přesvědčen o této úplné obnově církve, v této duchovní obnově církve.
V r. 1981:
Obnova v Duchu bude autentickou a bude skutečně nést plody v církvi nikoli podle toho, jak dává vzrůst mimořádným charismatům, ale podle toho, jak vede k největšímu možnému počtu věřících, podle toho, jak sledují svůj denní plán pokorně, trpělivě a vytrvale se pokoušet lépe poznávat tajemství Krista a nést mu svědectví. [...]
Papež Pavel popsal hnutí Obnovy v Duchu jako šanci pro církev a pro svět a oněch 6 let od té chvíle vynesly na světlo naději, která inspirovala jeho vizi. Církev vidí plody vaší oddanosti modlitbě v prohloubeném vztahu k životní svatosti a lásky k slovu Božímu. [...] Ať je již počatá práce lásky ve vás dovedena k úspěšnému završení!
Během audience s biskupy severní Francie v r. 1987:
V této době existuje ještě jiná možnost: možnost modlitebních skupin, které se rozrůstají jak v katolické církvi tak v jiných církevních společenstvích, a to spontánně v neočekávaném měřítku. Modlitba zde může růst klasickým způsobem. Může také hledat podporu přemrštěných projevů. Někteří pastýři přijali toto hnutí s rozpaky. A skutečně je potřeba sledovat, aby tento druh modlitby inspirovala autentická nauka, měl by být respektován církevní charakter vysluhovatelů svátostí a nemělo by se zapomínat na úkony charity a spravedlnosti.
Na druhé straně, dynamika a štědrost těchto skupin by neměla brzdit jiné iniciativy v životě farních společenství. Ale, se vším potřebným rozlišováním, je možné mluvit o milosti, která má posvěcovat církev, obnovit v ní chuť po modlitbě, znovu objevit, za pomoci Ducha svatého, smysl pro vděčnost, radostnou chválu, důvěru při přímluvách a změnit církev v nový vodotrysk evangelizace.
Na 6. mezinárodním setkání Katolické charismatické obnovy 15. května 1987:
Síla a plody Obnovy jistě svědčí o mocné přítomnosti Ducha svatého v církvi během let po 2. vatikánském koncilu. Díky tomuto Duchu si církev stále udržuje své mládí a vitalitu. A charismatická obnova je výmluvným zviditelněním této vitality dnes, v energickém potvrzení toho, „co Duch praví církvím“ (Zj 2,7) ke konci druhého tisíciletí.