Úžas

Jedním z nejkrásnějších rysů člověka je schopnost žasnout. Žasneme nad vymoženostmi moderní techniky, nad objevy v přírodě, obdivujeme díla umělců nebo špičkové výkony sportovců. Obdiv je jakousi přirozenou reakcí na jev, který nás překvapuje, ohromuje a převyšuje. Úžas dodává všednosti našich dnů určitý kolorit, pestrost a oživení. Toto lze krásně pozorovat u dětí: objev stále nových skutečností je nenechává netečnými a pasivními. Děti, překvapeny tím, co mohou poznávat, se skoro ženou za poznáním dalších skutečností, které jsou třeba pro dospělé „samozřejmostí“. Proto právě děti nám mohou být povzbuzením, když propadáme určité šedi a monotónnosti. Od nich se můžeme učit, jak si zachovávat živý a životodárný vztah ke skutečnosti.

Úžas se objevuje tehdy, když poznáváme něco velikého, ohromujícího, nepochopitelného, když pozorujeme s očima otevřenýma, pozornýma, nezakalenýma

Tváří v tvář tajemství je obdiv jedinou možnou odpovědí. Před Bohem, před tímto fascinujícím tajemstvím, leckdy nezbývá než zůstat v mlčenlivém obdivu jeho nádhery, velkolepé moci, nepochopitelné štědrosti, neproniknutelné hlubiny jeho života, oslňujícího a temného světla. Bůh je Bohem podivuhodným: podivuhodné jsou jeho činy, někdy nepochopitelné (naštěstí pro nás).

Celá Bible je jakoby jedním výkřikem: náš Bůh je úžasný Bůh! Podivuhodné jsou jeho plány s námi, převyšují naše sebelepší představy. Obdivuhodné jsou jeho skutky, které spojují v sobě laskavost, moudrost a moc. Úžasné je jeho jednání s každým z nás – vstupuje do našeho života kradmo, jako zloděj. Nestačíme si všimnout jeho přítomnost a zásah. Až po delším čase se jakoby vzpamatujeme a zvoláme: Vždyť to byl Bůh! On to byl, kdo mě zachránil v té situaci! On to byl, kdo nesl moje břemena! To on se nakláněl a bral do náruče, tak jako matka své dítě. To byl on-můj Bůh.

Tvůj Bůh není malý – je velký a úžasný.

Krok víry

Podívej se tento týden na svůj život, na stvoření okolo z pozice toho, kdo žasne a objevuje. Prostě si tento týden dovol žasnout nad svými prsty, nad malým dítětem, nad stromem, tužkou... Nad tím co je nějak blízko tebe.

1. den Ex 14,15-15,18

Jednou vyběhl z kaple na slavné univerzitě student a volal: „Haleluja! Hospodin vyvedl Izraelce z Egypta přes moře.“ V té chvíli potkal pana profesora a ten ho uklidňoval: „Pane kolego, je vědecky dokázáno, že tam bylo jen dvacet centimetrů vody.“ Student se smutně obrátil zpět, ale po chvíli vyběhl opět a potkal téhož profesora a ten se ho tázal: „No co zas máte?“ A on volal: „Haleluja! Hospodin dokázal utopit faraóna a jeho vojsko v 20 cm vody...“

Jestli chceš vidět a žasnout nebo nechceš vidět a žasnout – to je také trochu na tobě. Jestli dokážeš za … děkovat (že by tenkrát Mojžíš nevěděl, že je to 20 cm... - a přeci žasl. Není to náhodou trochu jedno, pokud lid prožil Boží záchranu?) Žij jako Mojžíš a čti jako ten student.

2. den Job 42,1-6

Jak je to vznešené jak je to pravdivé. Přes všechnu svoji spravedlnost vyznává, že nic nevěděl. Ale to není překážka, to je nástupní stanice pro opravdový vznešený úžas.

3. den Sk 8,4-13

Ne všechno co vzbuzuje úžas je Boží. Ale ty jsi povolán dívat se na to, co je Boží, pak tvůj úžas bude svatý a bude činit tvé srdce radostné.

4. den Lk 24,13-35

Ti dva byli zaměstnáni jen tím, co jim připadalo strašné. Byla to jejich bolest autentická, ale zapomněli přitom hledět dál a vnímat realitu prázdného hrobu. Ježíš je přivedl k úžasu a pak nakonec prohlédli.

5. den Iz 43,1-7

No leckdy si u tohoto textu říkám: „Pane Bože, ty jsi se snad zbláznil, copak jsi nevěděl, co jsem zač? Pane Bože, já žasnu: ty jsi větší optimista než já. Pane, nauč mne žít, nauč mne věřit tvému slovu o mně, tvému pohledu na mne. Já vím, že jsi věrný a nelžeš.“

6. den Lk 4,31-37

Žasli nad jeho učením. Co to vlastně učil a jak. Podívej se zpět do Písma a hledej, co učil a jak. Nevadí, že teď nenajdeš všechno – najdi aspoň něco a nech se zasáhnout jako ti, kteří to tenkrát prožili.

7. den Žalm 104

Tady mám pro tebe jen jedno vybídnutí. Začni číst a kdykoliv budeš mít chuť, tak vlož do textu svůj vlastní verš, který si vymyslíš. Ano buď dítětem, které dokáže říct: „Jú, krupicová kaše – jak to, že mi to tak chutná; tedy, Pane Bože, já zírám.“

Na doplnění

FYNN. Pane Bůh, tady Anna. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.

FYNN. Anna a její sešit. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.

GASZTOLD, C. B. de; KARLAS, O. Modlitby z Archy. Praha: Portál, 1992

MARSHALL, E. [ed.]. Děti píší Bohu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.

Jakákoli slušná muzika která dokáže tvé srdce nadchnout a vést k Bohu, jakýkoli obraz...

Zpracováno podle materiálů společenství u Sv. Vojtěcha v Praze.