V Ježíšově škole
Studijní plán
V evangeliu svatého Matouše (28,19-20) Ježíš říká: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. V závěru evangelia svatého Marka přidává důležité směrnice pro tento evangelizační a formační program, a sice učit se žít podle Ducha, chodit v Duchu, dovolit, aby mě vedl jedině Duch Svatý a žádní jiní duchové. Ježíš svým učedníkům říká: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen, kdo však neuvěří, bude odsouzen (16,15-16) . Naslouchejme těm slovům, abychom je mohli rozjímat: Jak jít dál plodně po cestě, kterou Ježíš určil svým apoštolům, učedníkům, přátelům, svědkům?
Jít, kamkoli jde
Chceme vstoupit do školy Ježíšových učedníků, protože od nikoho jiného než od něho se nenaučíme poddávat se působení Ducha Svatého, spolupracovat s ním tak, aby z nás vyhnal všechny jiné duchy, a abychom, jak čteme v listu Římanům, byli lidmi, kteří se dají vést skutečně pouze Duchem. Abychom mu dovolili dát se vést, musíme se to učit. Tento učební proces se často popisuje jako následování Ježíše, latinsky secuela Christi. Avšak toto označení neznamená doslova následování. Ježíš v evangeliích neříká, abychom ho následovali. Slovo "následování" se objevuje u svatého Pavla, když apoštol říká: následujte mě, následujte ty, kdo vám zvěstovali Boží slovo. Tam se objevuje slovo mime tai , neboli buďte mimové, napodobovatelé. Jak ale můžeme následovat život Ježíše, jenž je Synem člověka a Synem Božím? Proto je užito termínu akule fein , neboli slova znamenajícího připojení se k Ježíšovi, kráčení za ním, doprovázení Ježíše. Zjevení sv. Jana dodává: připojit se k němu, jít za ním věrně krok za krokem a provázet ho, kamkoli půjde. Ať už to bude hora Tábor, obyčejný život v Nazaretě, Golgota nebo prázdný hrob...
První žákyně
V Ježíšově škole, která nás učí přijímat Ducha a chodit v něm, je někdo, kdo se nejdokonaleji připojil k Ježíši, kdo se stal jeho prvním učedníkem. Doprovázel ho všude, neutekl od něho, neopustil ho v těžkých životních situacích - Maria. Ta, již můžeme následovat, protože ona skutečně přijala Slovo. Uslyšela je a přijala celou svou bytostí, duší i tělem. Vydala se Pánu, který k ní promlouval: Ať se mi stane podle tvého slova. Uvažovala o tom slovu a nosila je ve svém hlubokém, očištěném a vírou probuzeném srdci. Dovolila Slovu, aby ji utvářelo, a díky tomu se naučila přijímat Ducha Svatého, kterým byla naplněna, až to byl nakonec výlučně Duch sám, kdo se jí dotýkal. Vstupujeme-li proto do školy učedníků Ježíše - Pána a Učitele - setkáváme se tu s diskrétní, jemnou ale velice plodnou a tvůrčí přítomností první Pánovy učednice, malé Miriam z Nazareta.
Uvěřit ve jméno Ježíš
Neexistuje žádná možnost dostat se do této školy vlastními silami. Nedostaneme se do ní za peníze, nic nepomohou úplatky, svatý Petr je nepodplatitelný. Jeho kolegou je svatý Matouš, který se ve věci jako bývalý celník vyzná. Zápis si nikdo nemůže koupit penězi. Což neznamená, že by příležitostně peníze nepřijal, ale samozřejmě je nevydá za zmrzlinu, nýbrž je použije na dobrý účel. Ale k těm, kdo chtějí jít skutečně za Ježíšem, je Lévi-Matouš v určitém okamžiku neúprosný. "Jestli chceš, nech peněženku tady, překáží ti. Vezmi kříž a peněženku nech být."
Existuje pouze jeden způsob, jak se dostat do Ježíšovy školy: uvěřit srdcem - biblickou, evangelijní, nadpřirozenou vírou v Ježíšovo jméno. To je první ze dvou přikázání Nového zákona, která nám předává svatý Jan Evangelista. Hovoří o víře ve jméno Ježíš a o Lásce-Agapé - ukřižované, pokorné, obětavé až k ochotě dát se utvářet, formovat, vést k lásce k nepřátelům. pro křesťana existuje pouze jediná cesta: uvěřit ve jméno Ježíš. V tom je zároveň ukrytá veškerá křesťanská moudrost - uvěřit a stále více očišťovat a proměňovat svou víru, i v temnotách noci, aby se stala pokrmem: drahocenným, čistým a zbaveným jakýchkoli příměsí.
Ani mocí, ani silou
Nejen že člověk sám ze sebe je naprosto neschopen uvěřit. I kdyby byl přirozeným způsobem velice zbožný a uznával by skutečnost Boží existence, nebo by věřil jakýmsi nezdravě magickým způsobem, není s to uvěřit evangelijní vírou, jež je čistým darem, zadarmo přijatým od toho, kdo mě hledá jako první. Kdo mě chce hledat a nalézt, vdechnout mi rhema , slovo určené výhradně pro mne, slovo vnuknuté Duchem Svatým. Díky tomu se mohu stát věřícím člověkem.
Slyš slovo
V listu Římanům 10,17 čteme, že taková víra se rodí ze slyšení. A tím, co je třeba slyšet, je rhema. Osobní, intimní, v konkrétních daných okolnostech vyslovené Ježíšovo slovo, buď v podobě biblického textu či bezprostředně směrované ke mně. Abych však sám sebe mohl označit za věřícího, musím slyšet i to, co říká list Římanům 10,10: Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme ke spasení. Mé srdce přece však není probuzené. Mé srdce je od přirozenosti naduté, zmrzačené, plytké, povrchní, zmítané emocemi. Je to srdce, které v sobě nosím po nechvalně známých událostech pod stromem poznání v ráji. Proto musí být nejprve uzdraveno, obviněno, ztýzněno, zbito, probodeno, zkrušeno, aby ta těžko přístupná hlubina, která se ve mně ukrývá, a o níž mnoho lidí nemá ani tu nejmenší představu, mohla být očištěna, otevřena. Aby Ježíš sestoupil do propasti mého srdce a já abych srdcem uvěřil. Srdcem však uvěřila jediná z nás - Maria. My všichni ostatní začínáme věřit nejprve smysly, na úrovni emocí a na mělké úrovni rozumu. Nemám rád, když někdo říká: mluvím ze srdce. Z jakého srdce? Ze srdce tohoto světa nebo srdce, jak je chápali Židé? Před srdcem tohoto světa můžeme mít strach, ale toho židovského - biblického - se bát nemusíme. Toto biblické srdce však zatím nemáme.
-----
Překlad Jindra Hubková
Převzato z: List 11/99