V jámě lvové

Přiznávám se, že moje první reakce na knížečku Surožského bylaponěkud výbušná: "Zase o modlitbě! Prosím vás, kdo to bude číst?Copak už jich nevyšlo tolik, a kvalitních? Dá se vůbec ještěnapsat na téma modlitby něco originálního?"

Po přečtení anglického originálu jsem podstatně změnila názor -a dala vřelé doporučení k vydání. Odvažuji se tvrdit, že tatoknížečka není nošením dříví do lesa; určitě ne u nás.

Rozhovor T. Wilsona s A. Surožským »

Ukázka z knihy

Před mnoha lety mě navštívil jeden muž. Požádal mě, abych mu ukázal Boha. Řekl jsem mu, že toho nejsem schopen, a dodal jsem, že i kdybych mohl, nemohl by jej on spatřit, protože jsem si myslel a myslím si to dosud - že člověk, aby se mohl setkat s Bohem, musí s ním mít něco společného. Něco, co dá očím vidět, smyslům vnímat. On se mě tehdy zeptal, proč si to myslím, a já jsem ho pobídl, aby se zamyslel nad tím, která pasáž v evangeliích se ho zvláště dotkla, abych mohl najít spojení mezi ním a Bohem. Odpověděl: "Ano, bylo to v osmé kapitole Janova evangelia, příběh o cizoložné ženě." Povídám: "Dobře, to je jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších příběhů. A teď se zamyslete nad tím, kterou postavou v tom příběhu se cítíte být vy. Jste Ježíš nebo aspoň na jeho straně, plný milosrdenství, pochopení a víry v tu ženu, která lituje svého hříchu a stává se novým člověkem? Jste ta žena hříšnice? Jste jedním z těch starších mužů, kteří odešli ihned, protože si uvědomili své vlastní hříchy, nebo jeden z těch mladších, kteří tam zůstali déle?" On několik minut přemýšlel, a pak řekl: "Ne, myslím, že já bych byl jediným Židem, který by neodešel, ale hodil by po té ženě kámen." "Pak děkujte Bohu, že vám nedovolil setkat se s ním tváří v tvář."

To je možná extrémní příklad, ale jak často můžeme pozorovat podobné situace ve vlastním životě? Nejen, že prostě odmítáme Boží slovo nebo jeho příklad, ale děláme to, co vojáci během umučení Pána Ježíše, i když v méně násilné formě.

Uveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.