Ve znamení krve Beránkovy - ve znamení kříže

Ježíšovy Velikonoce jsou ve své podstatě paschou, která nabývá novosti.

Máme-li pochopit, v čem tato novost spočívá, potřebujeme nejprve významu paschy dobře porozumět. Pomůže nám, když si připomeneme, že Ježíš se svými učedníky slavil přejití anděla smrti egyptskou zemí. Že slavili to, že se onen anděl vyhnul domům Izraelitů, které byly označeny krví beránka, a že slavili přechod Rudým mořem do bezpečí, přechod z otroctví ke svobodě.

Ježíš, který vystoupil v horském kázání s autoritou, která říká: „Je psáno, ale já vám říkám…“, dal se stejnou autoritou svátku paschy nový smysl svou smrtí a zmrtvýchvstáním.

Krev beránka na veřejích domu byla v Egyptě pro Izraelity znamením záchrany, znamením příslušnosti k lidu Jahve. V Písmu se ale takové znamení záchrany vyskytuje na více místech.

V příběhu Kaina a Ábela je Kain poznamenán na čele, ne však znamením prokletí, ale znamením ochrany. Bůh ho označí svým znamením, aby se zlo smrti dále nešířilo (Gn 4,1-16). Přestože Kain učinil něco přímo šíleného, Bůh není lhostejný, naopak je aktivní v záchraně hříšníka. Jde jen o to, zda ji hříšník přijme, ale to příběh o Kainovi ještě zjevně neřeší.

Prorok Ezechiel přijímá ve svém proroctví vizi mužů, kteří budou trestat Jeruzalém za nepravost odpadnutí od Jahveho. Jeden muž má ale před zkázou projít Jeruzalémem a označit znamením záchrany čela mužů, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají (Ez 9,4). Bůh zde jedná spravedlivě a milosrdně zároveň. Znamení, které pak nesli na čele ti označení, bylo znamení těch, kdo byli a jsou podřízeni Bohu. Muži podřízení a věrní – můžeme tedy říct, že také pokorní a kající. Těmto mužům nebyla totiž lhostejná špatnost, která se děla. Jednalo se tedy na jedné straně o znamení záchrany, na straně druhé o znamení pokory, neboť uprostřed Jeruzaléma byli tito muži označeni pro svoji podřízenost a kajícnost.

Ve starokanaanském písmu mělo ono znamení podobu písmene TAV, které se psalo jako křížek. V hebrejštině toto písmeno vypadá následovně: . Když se na něj zadíváme, jako bychom viděli veřeje a nadpraží dveří. Rabínská tradice komentuje tento příběh takto: Když Izraelité v Egyptě označili svoje dveře krví beránka, napsali na ně touto krví právě znamení písmene TAV. Jak už jsme řekli, jedná se o stejné písmeno se stejným významem jak ve starokanaanském, tak hebrejském písmu, byť vypadají jinak. Pro nás tedy tento znak není jen písmenem, ale znamením, které je čitelné jako znamení kříže. Podivuhodná záměna nás tak nechává vstoupit do tajemství Velikonoc ještě z jiné strany.

Velikonoce s novou smlouvou, s novým znamením jsou tedy skrytím se do moci Kristovy krve, která je naší záštitou proti vší zlobě hříchu, která má moc nás očistit od veškerého hříchu. Ježíš nás znovu získává pro Boha. (Sk 20,28)

Pomažme krví Beránka veřeje a nadpraží svého srdce, ať nad naším srdcem nepanuje mentalita smrti, mentalita světa, ale mentalita synovství, mentalita vykoupených a zachráněných, mentalita pokory a odpuštění.

Prožít Velikonoce křesťansky znamená tedy prožít je ve Znamení. Ne v nějakém znamení pohanského zvěrokruhu, ve znamení folklóru či podivných zvyklostí různého druhu, ale ve znamení záchrany, ve znamení krve pravého Beránka, který snímá hříchy světa (Jan 1,29). Ve znamení kříže – smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.