Vojtěch Kodet
– student
Co vlastně teď momentálně děláš?
Druhým rokem studuji v Římě na Tereziánu teologii křesťanské spirituality, tedy lidově řečeno nauku o zkušenosti s Bohem a životě s ním. Je to pro mne velmi vzácný čas. Vnímám, jak moje dosavadní životní zkušenost potřebovala doplnit ještě tento rozměr. Věřím, že mé studium v budoucnu doma zhodnotím, že nebude k prospěchu jenom mně.
Kdy ses dostal k Charismatické obnově?
Dříve než nějaká Obnova ve smyslu hnutí u nás existovala. Lépe řečeno, právě v době, kdy v prostředí katolické církve u nás začínala. Se známými jsem se dostal do společenství letničních bratří na Severní Moravě (dnes Apoštolská církev), kde jsem přijal křest Duchem svatým. Bylo to v roce 1981. Byl jsem teprve bohoslovec, měl jsem tehdy před sebou ještě jeden rok studia teologie v Litoměřicích.
Jaký vliv měla tato zkušenost na tvůj kněžský a řeholní život?
Myslím, že značný. Dala mi zakusit radost z Boha, z víry, ze slova Božího, z modlitby a hodně ovlivnila moji kněžskou službu. Byl to pro mne okamžik poznání Boha v jiné rovině, než jak jsem byl z tradičního prostředí zvyklý. Jako kněz jsem se pak snažil tuto radost předávat a vést druhé k živé zkušenosti s Bohem, k poznání Krista v osobní rovině vztahu lásky a k životu modlitby, životu ze Slova Božího. Skrze tu zkušenost mi novým způsobem také zazářila tradice církve a svátosti, které jsem dříve vnímal hodně mechanicky.
V čem vidíš v Obnově u nás klady a v čem zápory?
Veliký klad vidím v tom, že pomáhá lidem k živé zkušenosti s Bohem a tím probouzí jejich ochotu se o Bohu sdílet s druhými a častokrát se i nasadit v konkrétní službě v Církvi i mimo ni. Mnohdy napomáhá k postupnému vnitřnímu uzdravování a osvobozování, což jsou velmi důležité dimenze služby, s nimiž se mimo Obnovu téměř nesetkáme. Určitě proměňuje jejich vztah k Božímu slovu a k modlitbě, učí je počítat s živým Bohem v každodenním životě.
Nebezpečí vidím v určitém uzavření se do sebe a v tom, že se lidé spokojí s občasným zážitkem ve společenství nebo na Konferenci, aniž by s Pánem řešili svůj každodenní život. Rovněž v nedostatku jakési systematické formace, jež by pomohla nové impulsy ze života víry vtělit do běžného života, nebo jinak, která by jim pomáhala přejít od jednorázového prožitku s Duchem k žití v Duchu svatém, k hluboce lidskému a plodnému životu pod jeho vedením. Taková formace ovšem u laiků (a nejen u nich) chybí všeobecně, není to jen závada Obnovy.