Vznik Charismatické obnovy
Katolická charismatická obnova (dále jen CHO, zvaná také Duchovní obnova) vyšla ze skupiny profesorů a studentů americké katolické univerzity v Duquesne (Pittsburgh, Pennsylvania), kteří se snažili o prohloubení svého života a o uvedení myšlenek Druhého Vatikánského koncilu do praxe. Roku 1967 se sešli na víkend, věnovaný duchovnímu programu a při neorganizované modlitbě v kapli jeden po druhém zažili to, čemu se v letni čních kruzích říká vylití Ducha svatého nebo Křest v Duchu Svatém. Objevila se hluboká radost, modlitba v jazyku, touha po modlitbě, další charismata a touha nenechat si to pro sebe. Přidávali se další lidé, vesměs v církvi nadprůměrně angažovaní. Na počátku stojí Ralph Keifer a Patrick Bourgeois. Téměř současn ě se podobným směrem začali ubírat studenti a profeso ři katolické univerzity Notre Dame v South Bend (Indiana): Wiliam Storey, jeden z očitých svědků dění v Duquesne, totiž zkusil jít stejnou cestou. Další projevy Ducha Svatého najdeme v univerzitní farnosti East Lansing (Michigan) vedené Stevem Clarkem a Ralphem Martinem (později vedoucími osobnostmi hnutí). Již v dubnu roku 1967 se na univerzitě Notre Dame shromáždilo asi devadesát osob, aby přemýšlelo o významu těchto jevů (Michigan state Weekend); byl to vlastně první kongres tohoto hnutí. Později se objevují další osobnosti: kardinál Suenens, P. Tom Forest, biskup Dembowski, P. Raniero Cantalamessa, Kim Colins a další. Charismatickou obnovu přijaly jak nejrůznější biskupské konference, tak dva poslední papežové Pavel VI. a Jan Pavel II. V Římě bylo založeno mezinárodní koordinační centrum Charismatické Obnovy ICCRS (International Catolic Charismatic Renewal Services). Začala též fungovat i sekce "Evangelizace 2000", o kterou pečuje P. T. Forest. Z Ameriky se tato zkušenost díky student ům rozšířila do ostatních zemí a brzy se dostala i do Evropy (Do Čech se dostává toto hnutí na konci sedmdesátých let). Hnutí se velmi rychle rozšířilo do nejrůznějších zemí a oslovilo v roce 1990 kolem 72 milionů katolíků což je asi 7% katolíků.
Charismatická obnova je jednou z cest znovuobjevení tajemství letnic. Tajemství, které dalo sílu apoštolům hlásat radostnou zvěst bez bázně a s mocí.. Nejde o nové formulování věroučných pravd, ale jde o uv ědomění si oživující moci Ducha Božího a moci Zjevení uprostřed církve. Uvnitř CHO vyrostly mnohé semináře víry od různých autorů a jsou jistou formou exercicií, které vedou člověka k vědomému rozhodnutí pro Krista. Během nich mají lidé možnost uchopit životně tajemství modlitby a svátostí (především křtu, biřmování a eucharistie), znovu objevit Písmo, přijmout boží obdarování a najít místo sobě náležející uprostřed církve, atd. Jinými slovy, semináře jsou nástrojem aby lidé mohli prožít svůj Křest v Duchu Svatém. Většina těchto seminářů trvá sedm až deset týdnů. Semináře jsou cestou vědomého hlubšího uchopení víry a života v Duchu Svatém. CHO neznamená být něco víc než druzí, znamená to uchopit existenciálně to, čím je člověk jakožto křesťan od Boha obdarován. Charismatická obnova je vanutím Ducha Svatého, odpovědí na modlitbu papeže Jana XXIII. (které si zřejmě všimnete na hlavní stránce našeho webu; pozn. správce) na začátku 2. vatikánského koncilu v níž prosil o nové letnice pro církev. Projevuje se především znovuobjevením síly modlitby a darů Ducha svatého stejně tak novou pravdivostí v prožívání svátostí. Plodem takového mocného rozhodnutí pro Krista bývá velká touha sdílet to s ostatními lidmi a hlásat evangelium. Mnoho lidí se v síle Ducha vydává na cestu Evangelizace. To vše bez nějaké zvláštní struktury. Proto za základní buňku svého působení považuje právě "společenství modlitby", které je zasazené většinou do farnosti. Toto společenství se setkává nejčast ěji jednou za týden nebo čtrnáct dní, a jedná se o hodinu a půl nebo dvě hodiny dlouho trvající setkání. Jeho vedení je svěřeno animátorovi nebo malé skupince animátorů nejčast ěji laiků, kteří vedou ostatní členy pomocí četby Písma, zpěvů, přednášek. Během setkání se často projevují charismata, která jsou pro toto hnutí charakteristická: modlitba v jazycích, proroctví atd.
Ústředním teologickým termínem, výše uvedeným bez vysvětlení, je "křest v Duchu Svatém" nebo také ponoření do Ducha svatého, či n ěkdy opisováno termínem "hlubší vylití Ducha svatého". Ve Skutcích apoštolů znamená křest Duchem svatým prvotní křesťanskou zkušenost, kterou působí Bůh skrze Ježíše Krista. Je při tom vyléván Duch svatý na všechny ty kdo se veřejně odevzdávají Kristu, a to při křtu v jeho jménu. V tomto kontextu tedy stojí křest v Duchu jako samozřejmost při křtu vodou (svátostném) a vkládání rukou (biřmování). Někteří Otcové chápali křest v Duchu Svatém jako synonymum křesťanské iniciace. (Tertulián, Justin, Cyril Jeruzalemský atd.) Tedy souhrnně se dá říci, že křest Duchem Svatým je vědomé zkušenostní přijetí milostí, objektivně získaných ve svátosti křtu a biřmování.
Přijmout křest v Duchu svatém neznamená připojit se k hnutí, ale znamená uchopení plnosti křesťanské iniciace. Je samozřejmé, že existuje mnoho styčných bodů mezi CHO a klasiky duchovního života, jako jsou svatý Ignác, svatá Terezie a další, kteří samozřejmě žili tajemství "křtu v Duchu Svatém" tak jak to bylo dáno jim.
Z nitra CHO vyrostlo několik společenství a komunit. Například komunita Emmanuel, Blahoslavenství, Chemin Neuff ad. V Anglii Kníže pokoje (Prince of Peace Community), Nový rozbřesk (New Dawn), Emauzská rodina modlitby (The Emmaus Family of Prayer), Otevřené dveře (Open Door) atd. Vznikají také evangelizační centra ICPE (International Catholic Programme of Evangelisation), která vznikla na Maltě a rozšiřují se po celém světě.
-----
Literatura
Benedict M. Heron, OSB, Katolická charizmatická obnova.
Michael Slavík, Křest v Duchu Svatém.
Kilian McDonnell, George T. Montague, Rozněcuj oheň.