Vzývání Ducha svatého
Přijď, pravé světlo!
Přijď, věčný živote!
Přijď, skryté
tajemství!
Přijď, nepopsatelný
poklade!
Přijď, nevýslovný!
Přijď,
nepředstavitelný!
Přijď, nekonečný
půvabe!
Přijď, světlo
nezapadající!
Přijď, opravdové a
vřelé očekávání všech,
kdo budou spaseni!
Přijď, probuzení těch,
kdo usínají!
Přijď, vzkříšení
mrtvých!
Přijď, mocný,
který
vždy tvoříš a znovu tvoříš a přetváříš
pouhou svou vůlí!
Přijď,
neviditelný, zcela nehmatatelný a nedotknutelný!
Přijď ty, který
zůstáváš bez hnutí
a každého okamžiku pohybuješ vším,
přicházíš
k nám, kteří ležíme v podsvětí,
ty, který jsi vyvýšen
nad nebesa.
Přijď,
jméno přitažlivé a báječné,
kterým nejsme vůbec schopni
vyjádřit,
kdo jsi, či poznat tvou podstatu.
Přijď, věčná radosti!
Přijď, nevadnoucí
věnci!
Přijď, purpure velkého
krále, našeho Boha!
Přijď, křišťálová
obrubo
obroubená drahým kamením!
Přijď, nepřístupný
opánku!
Přijď, královské
roucho
a opravdu vládnoucí pravice!
Přijď ty, po kterém má
ubohá duše
toužila a touží!
Přijď
ty, který sám jdeš k opuštěným,
neboť, jak vidíš, jsem
opuštěn!
Přijď ty, který jsi mne
ode všeho oddělil
a učinils mne v tomto světě osamoceným!
Přijď ty, který ses sám
stal ve mě touhou,
který jsi způsobil, že po tobě toužím,
ty,
zcela nepřístupný!
Přijď, můj dechu a živote!
Přijď, útěcho mé
ponížené duše!
Přijď, má radosti, má
slávo a moje nekonečná rozkoši!
Děkuji ti, že ses stal
se mnou jediným duchem,
bez smíšení, beze změny,
bez proměny,
ty, Bůh ve všem,
a že ses pro mne stal
vším,
nepopsatelnou a zdarma danou potravou,
která
stále plyne přese rty mé duše
a řine se do napajedla mého srdce,
oslnivým
rouchem, které spaluje démony,
očištěním,
které mne omývá
nepomíjejícími a
svatými slzami,
jež
tvá přítomnost přináší těm, které navštěvuješ.
Vzdávám ti díky, že ses
pro mě
stal nezapadajícím
světlem
a neschylujícím se
sluncem,
neboť
ty, který vyplňuješ vesmír svou slávou,
nemáš kde se skrýt.
Ne, nikdy ses před
nikým neukryl,
to my se před tebou
stále skrýváme
a odmítáme, abys k nám přišel,
však
kde by ses schoval
ty, který nikde
nenalézáš místo, kde přebývat?
Proč by ses skrýval
ty, který se
neodvracíš od žádného tvora,
který nikoho
nezatracuješ?
Dnes pak, Mistře,
rozbij svůj stan u
mne!
Až
do konce zbuduj si svůj domov
a stále a bez rozdělení žij ve
mně,
tvém služebníku, Nejvlídnější,
abych v tobě našel
já sám sebe,
až budu opouštět tento
svět
a po tomto odchodu
s tebou vládl,
Bože,
který jsi nade vším.
Mistře, zůstaň a
nenechávej mne o samotě,
aby,
až mí nepřátelé,
kteří stále touží zhltnout mou duši,
neočekávaně přijdou,
zjistili, že uvnitř mě
bydlíš ty
a dali se na útěk,
poraženi, vůči mně
bezmocní
při pohledu na tebe,
mocnější nade vše,
který ses zabydlel
v příbytku mé ubohé duše.
Ano, Mistře, pamatoval
jsi na mě,
když jsem byl ve
světě,
a zprostřed mého
nevědění
jsi mne vyvolil a
oddělil od světa
a postavils mne před
svou slavnou tvář,
abys mi zevnitř dodával
síly
svým
přebýváním u mě,
stále přímý a pevný.
Proto
dej, abych já, tělo, žil,
budu-li
stále hledět na tebe,
abych já, žebrák, mohl
být stále bohatý,
bohatší nad krále,
budu-li vlastnit tebe,
abych kráčel od požitku
k radosti
v nevyjádřitelném
požehnání,
budu-li tě jíst a pít,
budu-li se tebou
v každé chvíli odívat.
Neboť právě ty jsi
všechno dobré
a všechna sláva a vše
potěšení
a ty to jsi,
svatá, soupodstatná a
životodárná Trojice,
které přísluší sláva,
tebe všichni věrní ctí,
vyznávají, klanějí se ti a slouží ti
v Otci, Synu a
svatém Duchu,
nyní a vždycky a
navěky. Amen.
Symeon Nový Teolog
(949-1022) patří k nejvýznamnějším duchovním postavám dosud
nerozděleného křesťanstva přelomu tisíciletí. O jeho výjimečnosti
v křesťanských dějinách svědčí již přídomek „Teolog“,
kterým církev tradičně označuje pouze sv. Jana Evangelistu a sv.
Řehoře z Nazianzu. Jeho dílo svědčí o tom, že se snažil ukazovat
druhým, že křesťanství nabírá smyslu teprve v osobním setkání
s živým Kristem. O tuto zkušenost se také dělil. Tato jeho
slavná modlitba ke svatému Duchu je, mimo jiné, krásným příkladem
jeho vztahu k Bohu ve třech Osobách.