Zakusit Boží přátelství

Přátelství s Ježíšem zpravidla vyrůstá z osobního setkání s ním.

Přijetí křtu a dalších svátostí ještě není automatickou zárukou toho, že se Bohu dokážeme otevřít. Ve skutečnosti existuje mnoho lidí, kteří chodí denně ke svatému přijímání, pravidelně se účastní bohoslužeb, a přitom se jejich životy nemění, protože se s živým Kristem ještě osobně nesetkali. A pak přijde ona chvíle, kdy procitnou ze spánku!
Vzpomeňte si na učedníky na cestě do Emaus. Přidal se k nim Ježíš a šel dlouho po jejich boku, aniž ho poznali. Jako by jim v tom něco bránilo. Poznali ho teprve v momentě, kdy lámal chléb. Lukáš o tom říká: „Vtom se jim otevřely oči”(Lk 24,31).

Nevíme, proč Ježíše nepoznali dřív, nicméně ona překážka byla nyní odstraněna. Náhle věděli, že cizinec stojící před nimi je Ježíš. Byl to okamžik, kdy prohlédli a pochopili. I v našich životech nastanou chvíle, kdy se stane něco důležitého, a my se začneme vnitřně měnit. Velmi pravděpodobně to prožila většina z nás a mnoho příkladů podobných situací najdeme i v evangeliích.

Podívejme se třeba na příběh Zachea. Patrně nikdy nepřemýšlel o tom, proč by se měl změnit. Proč by měl být se svým životem nespokojený, když byl tak úspěšným obchodníkem. Domníval se, že si žije dost dobře, až do chvíle, kdy se mu přihodilo něco zvláštního – Ježíš na něj zavolal a řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása” (Lk 19,9).
Nebo si připomeňme obrácení Samaritánkou. Byla to plachá žena, styděla se ukazovat na veřejnosti, proto chodila pro vodu v poledne, v naprosto nelidském horku. Rozhovor s Ježíšem ji vnitřně zasáhl a ona se vrátila zpět do města proměněná. Spěchala a svolávala lidi, aby jim řekla, že se setkala s někým, kdo tvrdí, že je Mesiáš.
Jiným příkladem je Petr, svědek mnoha Ježíšových zázraků. Přestože na něj hluboce zapůsobily, k vnitřní proměně ho nepřivedly. Obrátil se až v okamžiku, kdy se ocitl úplně na dně – zhřešil a zradil Ježíše. Byl to onen moment, kdy kohout zakokrhal a Ježíš se mu podíval do očí. Petr se tváří v tvář své vlastní slabosti zhroutil a byl proměněn.
Podívejme se na Marii Magdalskou, z níž podle Janova evangelia Ježíš vyhnal sedm démonů. Jak jistě víte, číslo sedm nelze brát v Písmu doslovně, označuje velké množství. Marie byla poté taktéž proměněna.
Evangelijní příběhy svědčí o tom, jak byli lidé po setkání s Ježíšem zcela proměněni. V životě každého z nic to byl začátek přátelství, začátkem vztahu, který neskončil tímto setkáním. Prohluboval se řadou dalších zážitků a zkušeností a nejednou některé lidi dovedl až k momentu, kdy se Ježíši zcela odevzdali.
Přátelství s Bohem není nikdy statické, ale neustále se zintenzivňuje Je to přátelství, které inicioval sám Bůh a které jako nějaká šoková terapie promění celý náš život i jeho směřování.

Nový život s Bohem má různé etapy. Někdy jde o vztah plný emocí, např. mystických zkušeností, jindy zažíváme vyprahlost a temnotu. Svatý Jan od Kříže taková období nazývá “temné noci”. Někdy sloužíme Bohu s radostí, jindy při tom prožíváme bolest. Náš vztah s Bohem se tedy vyvíjí, ale vždy je to přátelství s ním, zpestřené nejrůznějšími duchovními zážitky.

Ukázka je z knihy Síla eucharistie, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Použito s laskavým svolením.