16.-18. neděle v mezidobí

neděle 20. 7.
Jer 23,1-6
Ef 2,13-18
Mk 6,30-34
Ježíš s lidskou tváří … Najdi sám v textu ty Ježíšovy rysy, které ti ukazují jeho lidskost.

pondělí 21. 7.
Ex 14,5-18
Mt 12,38-42
Mnoho, velmi mnoho znamení a “důkazů” jsme už dostali. Které jsou pro tebe obzvlášť výmluvné? (Ať už je to nějaké slovo Písma, životní zkušenost…).

úterý 22. 7. sv. Marie Magdaleny
Pís 3,1-4a nebo 2 Kor 5,14-17
Jan 20,1.11-18
Kdykoli hledáme pravou lásku či nefalšovaný pokoj, tak hledáme (třeba nevědomě) samotného původce těchto darů. A celý život je v zásadě hledání pravého štěstí, skrytého Pána … Vstanu a půjdu nově hledat?

středa 23. 7. Svátek sv. Brigity
Gal 2,19-20
Jan 15,1-8
Na tomto místě z listu Galaťanům ono “být ukřižován s Kristem” neznamená “askezi”, ale víru v Krista, který se na kříži vydal za mě. A takovou víru mohu nyní oprášit, třeba děkováním (vlastními slovy) za ten velký dar daný na kříži.

čtvrtek 24. 7.
Ex 19,1-2.9-11.16-20b
Mt 13,10-17
Mnozí toužili slyšet to, co slyšíš ty …

pátek 25. 7. Svátek sv. Jakuba
2 Kor 4,7-15
Mt 20,20-28
Ani apoštol Pavel nebyl “superčlověk”, který by v pohodě zvládal všechny problémy. Anebo - on tyto problémy zvládal, ne sice v pohodě, ale s Kristem.

sobota 26. 7.
Ex 24,3-8
Mt 13,24-30
Církev “dokonale” čistá a bez plevele - ideál lákavý ve všech dobách. Avšak cesty k jejímu uskutečnění jsou různé. “Odstranit plevel” - to není Boží, kdežto prosit za ty, kdo vypadají jako “plevel” - to Boží je.

17. neděle v mezidobí
1. čtení 2 Král 4,42-44
Zvláštností tohoto textu je to, že jedinec z Bál Šališa přináší Elizeovi chléb z prvotin, které patřily Bohu! Tento dar, plod lidské práce a Božího požehnání, se rozmnoží a stane pokrmem pro všechny: do sytosti! Tato hojnost bude typickým rysem hostiny mesiánské doby (Iz 55,1-3; 56,13).

2. čtení Ef 4,1-6
V kap. 2-3 se mluvilo o darech plynoucích z vykoupení. Mezi těmito dary stála v popředí jednota mezi židy a pohany. Dar však zavazuje, proto od 4. kapitoly nacházíme konkrétní pokyny: jednota je darem, ale také úkolem. Uskutečňuje se skrze lásku projevenou různými způsoby: mírností (krocením hněvu a tvrdosti), trpělivostí, snášenlivostí.

Evangelium Jan 6,1-15
Šestá kapitola obsahuje úryvek o “znamení rozmnožení chlebů (1-15) a obsáhlou řeč o významu znamení. Ježíš je zde protagonistou, má iniciativu: zajímá se o chleby pro velký dav, dává pokyny, rozdává chleby. Tyto chleby jsou znamením jiného pokrmu, který dá opět sám Ježíš - a rovněž o Velikonocích.

neděle 27. 7.
2 Král 4,42-44
Ef 4,1-6
Jan 6,1-15
Ježíš velmi často používá naše prostředky a schopnosti. Proto tvých pár chlebů má pro něj velkou cenu. Stačí, abys mu je nabídl. A to můžeš i teď.

pondělí 28. 7.
Ex 32,15-24.30-34
Mt 13,31-35
Boží dílo v nás začíná “v malém”: pro začátek stačí nepatrné “Boží slovo” (ke kterému se častěji vracíme a snažíme uskutečňovat), malé konkrétní rozhodnutí, nepatrné činy. Nepohrdej “malým začátkem”!

úterý 29. 7.
Ex 33,7-11; 34,5b-9.28
Mt 13,36-43
Tato slova nemají ukojit naši touhu po potrestání zlých, ani nás nemají vést k dohadování, jak kdo skončí. Rozumnější je přijmout tato slova jako motivaci pro svůj život. Moje přítomnost má velkou cenu!

středa 30. 7.
Ex 34,29-35
Mt 13,44-46
Co je pro tebe vzácné, drahé? (Člověk, věc, hodnota, lidská vlastnost) Proč? A pak si polož jinou otázku: V čem je Kristus pro tebe “drahý”?

čtvrtek 31. 7.
Ex 40,16-21.34-38
Mt 13,47-53
Čas od času je užitečné si postavit před oči cíl svého života. Tento cíl totiž určuje (vědomě, či nevědomě) tvoje jednání a rozhodnutí.

pátek 1. 8.
Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37
Mt 13,54-58
Neznámý známý. Pokud Ježíše znám, pak už mi nemá, co říct (a čím překvapit). Pokud ho neznám, pak mohu žasnout, radovat se z jeho slov …

sobota 2. 8.
Lv 25,1.8-17
Mt 14,1-12
Zde se ukázkově líčí, jak se hřích vkrádá do nitra člověka. Na Herodově příkladu popiš ty jednotlivé etapy, které vedly k pádu.

18. neděle v mezidobí
1. čtení Ex 16,2-4.12-15
Přirozený jev mohl posloužit jako znamení Boží péče. Mana (odvozeno od “man hu?”, “co to je?”) je “každodenním chlebem” na poušti, “chlebem daným z nebe” (Ž 77,23-25; 104,40; Mdr 16,20-21).

2. čtení Ef 4,17.20-24
Pavel rozvíjí protiklad “starý a nový člověk”. Nový člověk nežije jako “v minulosti” (“před poznáním Krista”), nežije jako ostatní lidé, kteří neznají evangelium. Neustále “mění” svůj život (zevnitř, ze srdce!), aby mohl jednat “ve spravedlnosti”, tj. v životě podle Božího standardu.

Evangelium Jan 6,24-35
Ježíš vybízí posluchače, aby usilovali (dosl. jednali, konali skutek) o pokrm nepomíjející. Židé však toto chápou jako výzvu ke skutkům, proto Ježíš musí upřesnit, že tento skutek je jedině víra v něj.

neděle 3. 8.
Ex 16,2-4.12-15
Ef 4,17.20-24
Jan 6,24-35
Nová výzva vložit důvěru v Krista. Spoléhat, že v eucharistii On je pro mě opravdovou posilou - pokrmem tak skutečným a “výživným” jako chléb! Pokrm, který mě posiluje a uschopňuje žít tak, jako žil samotný Kristus - vždyť přijetím eucharistie se stávám podobným Kristu!