Advent slaví „již“ a „ještě ne“ spásy

Slovo advent (z latinského adventus
= příchod, příjezd) vystihuje jedinečnou zápletku přítomnosti a
budoucnosti, současnosti a čekání. Liturgie této doby spojuje
dohromady přítomnost s budoucností spásy.

Sv.
Cyril Jeruzalémský pohlíží na první Kristův příchod jako na událost
nasměrovanou k jeho druhému příchodu. Píše: „Nerozjímejme pouze
nad prvním příchodem, ale žijme v očekávání příchodu druhého!“
Obě události jsou ve vzájemném vztahu a navzájem na sebe odvolávají a
doplňují se. Můžeme také říci, že z určitého hlediska obě
události splývají vjedno: v rámci jednoty dějinného plánu Boží spásy
se Boží příchod završí jako spásná událost až na konci časů, kdy Pán
přijde v záři své slávy a zavolá nás „k sobě do slávy, abychom
zdědili království nebeské“.

Advent slaví tři tajemné kroky dějin
spásy, pravěké očekávání patriarchů
vztažené k Mesiášově příchodu, jež končí s vtělením, smrtí a
vzkříšením Božího Syna, současnost
Kristovy spásy, která je již ve světě uskutečněna, avšak doposud
nedovršena, budoucnost
spásy, která bude odhalena při proměnění světa na konci časů. Sv.
Bernard shrnuje tyto tři úseky nebo jak sám říká „příchody“
Pána takto: „Při prvním [Pán] přichází v těle a bezmocnosti,
při tomto prostředním v duchu a moci, při posledním ve slávě a
velebnosti.“ (2. čtení Modlitby se čtením středy prvního
týdne).

Adventní liturgie prochází jednotlivé úseky dějin spásy a naléhá na
křesťanskou existenci rozepnutou mezi začátkem a završením těchto
probíhajících dějin. Bůh se ve své plnosti již zjevil v Kristu a celý
člověk byl v něm spasen, avšak zjevení a spása se musí dovršit skrze
nás. Dějiny dynamicky tíhnou k budoucnu, k plnosti, kdy konečně bude
„Bůh všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). Absolutní budoucnost
bude dotvořena jako Boží království, kdy Bůh bude všechno ve všech,
kteří přijali jeho poznání ve víře a poslušné lásce. Sv. Cyprián
píše: „Netoužíme po slávě zde na zemi, nýbrž po budoucí v nebi.
To nám připomíná i apoštol Pavel: Naše spása je zatím pouze
předmětem naděje“ (2. čtení Modlitby se čtením soboty 1.
týdne). Prorocká čtení adventu při liturgii ukazují na dějinách
Izraele naši vlastní historii a sledují pokračování a velikost Božího
plánu spásy. Nevyžadují, abychom si vymýšleli – dnešní věřící,
stejně jako věřící včerejška i zítřka, my všichni můžeme sdílet
naději Izraele, ve společné setkání s Bohem, v konečném patření na
něj.

Převzato z knihy Avvento,
Natale, Epifania (Edizioni San Paolo, Cinisello Balsamo,
2002).

Pracovní překlad David Vopřada.
Redakčně upraveno.